Hlavní navigace

Jak študenti a plesnivý spisovatel bojovali za internet

9. 5. 2016
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Na pozadí boje o internetový tarif z roku 1998 jsem pochopil, jak to ve světě technologií a ve světě jako takovém chodí. Bylo to takové poučení.

Byli jsme tenkrát před těmi dvaceti lety něco jako Báječní muži s klikou, tak nějak se jmenoval ten film o začátcích kinematografie. Koho by ale dnes zajímalo vyprávění o životě na vytáčeném spojení přes podvojnou linku, o rádiovém spojení, které spadlo, když pršelo, o limitu deseti kilobytů na fotku. 

Když už mi Lupa dala laskavě ten prostor, připomenu rok 1998 a boj o internetový tarif. Pokud ovšem chcete vědět, jak to bylo doopravdy, odkážu vás na člověka vám dobře známého, na Jiřího Peterku. Ten u toho byl taky a navíc tomu na rozdíl ode mne rozumí. Odkaz na jeho seriál Historie naší liberalizace, díl 7. Bouřlivý listopad 1998, je zde

Moje výpověď bude tudíž jen velmi osobní, s přesahem do současnosti, protože na pozadí tehdejších událostí jsem pochopil, jak to ve světě technologií a ve světě jako takovém chodí. Bylo to takové poučení.

2. dubna 2016 oslavila Lupa.cz, server o českém internetu, své 18. narozeniny. Jak v roce 1998 český internet vypadal, co si o novém médiu myslely vlivné mozky té doby a jak se od té doby proměnil? Má za sebou dětská léta a je dnes už dospělý? Za minulostí i současností se ohlížíme v seriálu textů, galerií a vzpomínek.

Šlo v podstatě o to, že v té době měl fakticky veškerou komunikaci telefonní i internetovou v drápech státní podnik Telecom. Ten už byl na cestě k privatizaci a faktickým šéfem tam byl bonvivánský Holanďan Bessel Kok. (Velmi mě pobavilo, když se ukázalo, že jedním z těch šikovných pánů, kteří sosají stamilióny z krachujících severomoravských dolů, je jistý Bessel Kok. Jako vajgl v hajzlu, taky nejde spláchnout.) 

Tehdy na podzim mi volali Ivo Lukačovič a Patrik Zandl, že dávají dohromady protestní akci proti zdražování telekomunikačních poplatků. On ten Telecom hodlal zdražit místní hovory, vycházelo to na 62procentní zdražení. Pro internet, ten tehdy byl na pevných drátech absolutně závislý, to byla smrtící změna. Seznam tehdy měl sídlo v najatém bytě ve vile někde na Buďánkách, rozhodně to bylo nad Plzeňskou ulicí. To místo mi utkvělo v paměti už proto, že mě Ivo pozval, abych se přišel podívat na nový počítač, z něhož půjde Seznam do světa, a já se tam vydal se svým rotvajlerem Bartem a když jsme tam přišli, Bart zvedl tlapku a na Ivův fungl nový comp se podepsal. Možná to bylo dobré kouzlo, Seznamu se pak dařilo ještě líp než před tím. 

Zpátky ale k tomu zdražení. Rozjeli jsme tehdy souběžně několik akcí. V parlamentu nám tehdy držel palec Vladimír Mlynář, později ho kriminalizovali a málem zavřeli, protože se pokusil o realizaci e-governementu a hrozilo nebezpečí, že budou propojeny ministerské agendy a výrazně se sníží příležitost ke kradení. Takže celkem logicky Vladimíra Mlynáře chtěli šoupnout do basy a e-governement nemáme dodnes a Mlynář se politice vyhýbá na sto honů. To ale je pozdější příběh, na podzim 1998 byl Mlynář ještě poslanec, dokonce v petičním výboru a slíbil, že když dáme dohromady dost podpisů, bude se jimi parlament zabývat. 

Druhá cesta vedla na Český telekomunikační úřad. To byla 6. sekce ministerstva dopravy a spojů a vedl to neslaný nemastný pan Stádník. Na něho jsme tlačili, aby úřad konal svoji povinnost regulátora a proti zvůli Telecomu zakročil. Pan Stádník se vykrucoval a tehdy jsme na něho vynašli takovou bezva fintu, která by se dala kdykoli zopakovat – že jsme poňoukli internetovou komunitu, aby Stádníkovi posílala doporučené dopisy. Ze zákona musel na každý odpovědět a protože jich přišlo přes šest tisíc, byla to docela rána. Viděl jsem tu hromadu v Stádníkově kanceláři i jeho zkroušený obličej a to potěšení mě hřeje dodnes. 

Ovšem největší bitva se odehrála na půdě Telekomu. Mediálně byla tenkrát mrtvá sezóna, nic se nedělo a tak televize Nova se ujala našich akcí jako události dne a byli jsme pořád na obrazovce a hlavounům Telecomu nezbylo, než nás přijmout. Připadalo mi to úžasně legrační. Zandl a Lukačovič byli tenkrát hodně mladí, takoví spíš odrostlejší studenti, a já byl obstarožní spisovatel, bez minimálních technických znalostí. Na několik pokračování jsme jednali s vrcholným managementem Telecomu včetně veselého Holanďana pana Koka. Vysvětlovali jsme těm lidem s miliónovými platy a desítky let trvající profesní minulostí, že telefonování po drátech je mrtvé maso, že za pár let se bude telefonovat jen mobilem a že telekomunikační společnosti, pokud nemají vymřít hladem, musí přejít na internet, a když ho budou zdražovat, lidi nebudou internet chtít. 

TIP: Jak vypadal český internet v roce 1998?

Tohle študentíci a plesnivý spisovatel vysvětlovali těm milionářům a oni se blahosklonně usmívali. Jediný rozumný byl mezi nimi viceprezident pro sítě a služby s přidanou hodnotou Michal Čupa. No jo, on měl internet v referátu. Ti ostatní byli přes telefony a my jim říkali, pánové, vaše éra skončila, můžete se rozloučit s milionovými platy a pětilitrovými služebními audinami, my jsme ti vaši umíráčci a zvoníme vám hranu! Přišli jsme vám říct, že si máte sbalit svých pět švestek a vypadnout. 

Chápete to? Tohle je pro mě to poučení. Ti vrcholní manažeři, ať už manažeři firmy nebo státu, těm jde vždycky o udržení okamžitého stavu stůj co stůj. To není jen věc nějakého Telecomu, to je obecné pravidlo. Změna politiky je vždycky podmíněna změnou osobního obsazení. Manažer nikdy nepřijde k rozumu. On musí jít pryč a na jeho místo musí přijít jiný manažer, to je ta logika, o které mě poučil listopad 1998. 

Vyvrcholení bylo komické. Zorganizovali jsme demonstraci, doslova tažení na Telecom. Původně jsme měli vymyšleno, že vytvoříme ze špagátů něco jako síť. Konzultoval jsem to se synem Davidem, fotoreportérem Mladé fronty. „Špagáty jsou blbost, nejsou vidět na fotce. Musíte mít na demonstraci v rukou něco, co je velké, nápadné a musíte to držet blízko ksichtu. Pak to dostanete do novin.“ 

Vyrobil jsem tedy z drátů, fáče, buničiny a latexu Pavouka Telekomáka a toho jsme pak s Ivem a Patrickem nesli pěkně u ksichtu a byli jsme v novinách. Ten průvod dorazil z vrchu Svatého Kříže na Olšanech až k budově Telecomu a tam lidi málem vylomili dveře a nějaký blbec naflusal na Michala Čupu, ale nakonec to všechno dobře dopadlo. Nebo skoro dobře. Telecom zavedl tarif Internet 99, byla to šíleně složitá tarifní kulišárna s časovými pásmy a délkami internetu, nicméně se to dalo prezentovat jako vítězství Internetu s velkým I nad padoušským Telecomem. 

Mohlo se to tak prezentovat, ale neprezentovalo. Víte proč? Oni to nakonec podrazili tehdejší poskytovatelé připojení. Novinářům plnili budku, jak je to nevýhodné a jak na to lidi doplatí… Já tehdy letěl na jejich schůzi, drželi jakousi poradu, drobet jsem tam ječel a oni mi kliďánko řekli: No jo, ale kdyby si lidi mysleli, že je to výhodný tarif, tak by všichni chtěli internet a my bychom si museli koupit nový mašiny. A víte, kolik takový počítač stojí? Což jsem věděl, já platil za svoje první Pentium s 20 GB diskem sto čtyřicet tisíc, ze známosti. Takové to tenkrát bylo. 

BRAND24

Uplynulo dvacet let, internet je všude, má ho každý, Pavouka Telekomáka měl prý Michal Čupa nějakou dobu v kanceláři a Bessel Kok skvěle manažuje krachující uhelný průmysl na severu Moravy. Haj hou, ať se vám a internetu daří.

TIP: Jak české noviny objevily internet?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).