Hlavní navigace

Jak to bude s financováním Internetu do škol?

29. 11. 2001
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Podaří se ministerstvu školství převést peníze na "Internet do škol" do příštího roku? Pokud ne, bude muset být celý projekt zastaven či alespoň pozdržen? Zdá se, že nikoli - generální dodavatel si tak jako tak půjčí potřebné miliardy od bank, a stát mu je pak bude postupně splácet. Kde na to vezme, už bude jeho starost.

Skutečnost, že veřejnost je velmi málo informována o podstatě celého projektu „Internet do škol“, si již uvědomilo i vítězné konsorcium AutoCont OnLine (dále jen ACOL) – Český Telecom (dále jen ČTc), ustavené do pozice generálního dodavatele. Zřejmě proto se rozhodlo uspořádat celou sérii veřejných prezentací v největších městech České republiky (viz harmonogram), kterou samo označuje jako RoadShow. Bezprostředně před první takovouto prezentací, minulý týden v Praze, uspořádalo konsorcium tiskovou konferenci, kde celý projekt představilo novinářům. Fakticky se ale jednalo spíše o informování o dalším vývoji projektu, o jehož samotné podstatě již přeci jen je zainteresované veřejnosti něco známo.

Ze svého pohledu bych to ohodnotil jako další „poodkrytí roušky“, která celý projekt stále ještě zahaluje – mnoho důležitých a podstatných věcí totiž stále není veřejně známo (a některá zásadní rozhodnutí se možná teprve přijímají). Bohužel to ale bylo poodkrývání pouze jednostranné, realizované samotným generálním dodavatelem a nikoli zadavatelem celého projektu, tedy ministerstvem školství. Kompetentní zástupci sekce SIPVZ na MŠMT sice byli na akci fyzicky přítomni, ale nevystoupili na ní. Diskutovat s nimi bylo možné jen v kuloárech, v neoficiální rovině.

Jaké nové skutečnosti tedy na tiskové konferenci u příležitosti startu celého RoadShow zazněly? Případně jaké nové informace se mi podařilo získat z diskusí v kuloárech po skončení tiskovky? Jde zejména o financování celého projektu, kterému bych rád věnoval dnešní článek. K dalším aspektům, například k otázce školského (vzdělávacího) portálu se vrátím v samostatném článku.

Jak to bude s penězi?

Zástupci konsorcia se ve své prezentaci sami nijak explicitně nevyjadřovali k otázce financování celého projektu, ani nekomentovali současné tahanice kolem peněz na projekt a jejich využití v rámci resortu školství pro jiné účely, či možnost převodu již přidělených prostředků do příštího roku. Když jsem se na tuto otázku zeptal, odpovědi jsem porozuměl následovně: Generální dodavatel podepsal se státem určitou smlouvu (zatím jen rámcovou, v nejbližších dnech i první prováděcí smlouvu). V rámci této smlouvy se stát zavázal k určitým platbám, a je tedy nyní záležitostí státu, jakým způsobem svým závazkům dostojí. Jinými slovy: Generálnímu dodavateli může být jedno, kde a jak na to stát vezme. Když on si splní své závazky, očekává, že za to dostane od státu řádně zaplaceno. Sám generální dodavatel si přitom půjčí u bank – ACOL uvažuje o úvěru 1,4 až 1,7 miliardy korun, a ČTc (druhý člen vítězného konsorcia) prý uvažuje o obdobném bankovním úvěru.

Z toho tedy vyplývá, že rozjezd projektu není ohrožen dosud nejasným osudem částky cca 1,8 mld., která byla na celý projekt pro letošní rok vyhrazena ve státním rozpočtu. Od přítomných zástupců MŠMT jsem se dozvěděl, že stále počítají s možností převodu těchto prostředků do příštího roku, ale dosud nemají tuto možnost potvrzenu – a že desetinu celé částky, tj. 180 milionů, již převedli na jiné účely v rámci resortu (například na topení pro školy), jako určitou formu vnitroresortní půjčky, která současně zajistí převod těchto prostředků do příštího roku (to, co se letos dá navíc na otop škol, bude v příštím roce zase vráceno do projektu).

Dokáže MŠMT to, co jiní nedokáží?

Dovolím si k tomu všemu přidat vlastní názor. Možnost převodu zbývajících prostředků (do oněch cca 1,8 mld.) do příštího roku považuji za nereálnou. Velmi nedávno potřeboval to samé udělat resort vnitra (s letošními prostředky na informatizaci krajů), když nestihnul včas realizovat výběrové řízení na dodávky IT do krajů. Vláda to nakonec musela řešit tak, že navzdory ostrým výtkám Evropské unie (dále jen EU) udělala další výjimku ze zákona o zadávání veřejných zakázek (neboli: Využila své možnosti přidělit zakázku jedinému subjektu, na základě svého rozhodnutí). Proč by to vláda dělala a touto další výjimkou ještě více iritovala veřejnost i EU, kdyby bylo možné prostředky převést do příštího roku?

Internet do škol jako mandatorní výdaj?

Skutečnost, že financování celého projektu „Internetu do škol“ se dostalo do roviny dodržování již uzavřených smluvních vztahů, má zajímavé důsledky. Příslušné peníze se fakticky dostaly do pozice „mandatorních výdajů“ (byť ne daných zákonem, ale smlouvou) a stát tak již těžko bude moci ze všeho vycouvat. Místo „lobbysticky velmi slabého“ školství by v případném sporu měl stát proti sobě firmu jako je ČTc, která si jistě důrazně pohlídá plnění smluvních závazků.

Na druhou stranu je otázkou, zda zvolené řešení je ekonomicky výhodné. Osobně jsem přesvědčen, že je tomu právě naopak a že zvolené řešení bude výrazně dražší než původně uvažované (a také původně schválené) řešení bez privátního školského intranetu a s přímým připojováním škol k Internetu. Ale nemohu to dokázat na žádném ekonomickém rozboru, je to jen můj názor.

Nákup služeb nebo půjčka?

Za významné považuji také to, že dnes již se nepoužívá argument o výhodnosti nákupu služeb oproti nutnosti do něčeho investovat. Dnes již i zvolený generální dodavatel říká, že stát nemá v současné době dostatek peněz na to, aby vše zafinancoval sám ze svých prostředků. Proto vše místo něj zafinancuje soukromý subjekt (generální dodavatel, viz výše zmiňovaný záměr vzít si bankovní úvěr), a stát mu to bude postupně splácet, formou plateb za poskytnuté služby. Snad není těžké nahlédnout, že soukromý subjekt si do ceny svých služeb nutně musí započítat veškeré své náklady, včetně nákladů na úvěr. Ty budou o to vyšší i kvůli tomu, že se bude budovat celá nová privátní infrastruktura výhradně pro školský intranet místo toho, aby se využila (a sdílela) již existující infrastruktura veřejného Internetu.

Stát to nakonec tak jako tak zaplatí všechno a sám – jen to nebude muset platit všechno najednou, ale své náklady rozloží více v čase. Fakticky si tedy stát na celý projekt půjčí od soukromého subjektu, protože sám dnes nemá dost peněz. Řečeno jinými slovy, obvyklými na politické scéně: Tato vláda řeší celý projekt na dluh a ve skutečnosti přenesla náklady na něj na budoucí vládu.

BRAND24

První instalace se rozeběhnou v únoru příštího roku a dokončeny mají být v prosinci. Stát přitom bude platit jen za dvě věci:

  • za instalace sítí LAN, které budou převáděny do majetku škol (budou součástí příslušných budov)
  • za provoz jednotlivých počítačů (tzv. SKP, standardní klientské pracoviště) ve formě jakéhosi měsíčního paušálu, zahrnujícího jak samotnou konektivitu a hardware, tak i základní systémový software (MS Windows) a kancelářský balík (MS Office).

Generální dodavatel tedy bude moci začít fakturovat státu až v průběhu příštího roku (kdy budou fakturovatelné položky nabíhat postupně, s postupem realizace), a teprve v dalších letech budou dosahovat plné výše. V letošním roce nemá generální dodavatel co státu fakturovat (a stát tedy ani nemá za co utratit peníze, které v letošním rozpočtu má na projekt III SPIVZ, neboli na realizaci infrastruktury).

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).