Ano... i ne :-)
Developerovi patri postaveny dum jako vydavateli hotove CD - developer, který by pak dům prodal koncovému zákazníkovi s tím, že ten dům nesmí prodat, půjčit kamarádovi, pozvat si do něj hosty a naopak smí ho používat pouze v růžovém županu a s vyholeným podpažím - takový developer by asi brzo (a právem) přišel na buben.
Vidím to podobně. Vyvinul se hudební průmysl s poměrně slušným obratem, ale u samotných hudebníků těch peněz procentuálně asi moc nekončí. Mezitím se situace změnila i v tom, že dneska před 20 lety potřeboval hudebník pro zveřejnění gramofonovou firmu, síť kamenných obchodů, dnes mu pro oslovení mnohem širšího publika stačí studio a webový server. Prostě moderní technologie trochu ten bezedný zdroj peněz pro "překupníky" vysušily.
Nj, jenze ten developer vezme (v idealnim pripade) svoje $, za ty vsechno nakoupi a zaplati, ve finale si prihodi nejakou marzi a !!! JEDNOU !!! to proda (a nebo taky neproda).
Kdezto vydavatel veme prachy poridi nahravku a pak se snazi furt dokola i desitky let prodavat jeji kopie.
No, mozna to neni idealni prirovnani, ale i budova se da pronajimat 30 i 50 let a porad vydelava... Dulezite je, ze ty zednici z toho nic nemaj, protoze jsou leckdy i po smrti :-)
Podle me je problem hudebniho prumyslu v tom, ze je to prumysl - tedy, ze potreby hudebniku na jedne a fanousku na druhe strane, se vzasade mijeji. Logicky. Zatimco hudebnik produkuje hudbu, vydavatel ji prodava. V soucasne dobe jsou hudebnici neco jako zednici. Developer si zedniky najima, zajistuje material, bagry, leseni... V pripade vydavatele studio, koncerty, lisovny... Developerovi patri postaveny dum jako vydavateli hotove CD. A zednici muzou supajdit na dalsi stavbu nebo k jinemu vydavateli nebo na nejaky ten melouch. A posledni metafora - pokud si nekdo postaveny dum koupi, neplati zednikum, ale developerovi. Takze hudebnici muzou byt jeste radi, ze nejsou zednici :-)