Co vím z různých odvětví, tak státní zakázky jsou pro účastníky VŘ hodně lákavé. Ano, jsou zatížené byrokracií a nezřídka vyžadují kapitál na splnění všech potřebných náležitostí, proto se jich účastní firmy se "zdravým finančním zázemím", které mají na chod po dobu vyřizování a nečekají na proplacení každé faktury, aby mohli fungovat i příští měsíc, ALE...peníze za zakázku dostanou zaplacené(časem). Ví, že je stát sice zkostnatělý, ale mnohem spolehlivější partner. On ten soukromý sektor není zase tak růžový, jak se mnohým zdá. Ke kvalitám různých správců IT síti a podobných "všeumělů" se raději nebudu vyjadřovat. Je to jako s jinými "opraváři"...Jednodušší je vyměnit celý blok, než opravit jednu součástku. Čest výjimkám.
Jistě, jenže něco jiného je zakázka za stamiliony a nebo zakázka za desítky či stovky tisíc kde už náklady na byrokracii roli hrají.
Pokud jste si ale všimnul, tak škodovka chce zakázku napadnout u soudu. Je jedno jak to dopadne, ale už teď jsou zadavatele zase jednou nohou v kriminále, protože stačí, aby se soudce špatně vyspal a řekl, že parametr x který ještě včera diskriminační nebyl, dnes už diskriminační je.
Jo a kdyby dodavatel hrozil kriminál tak moc jak chcete, tak by do státního buď nedodával nikdo, a nebo by to bylo ještě dražší, protože by si dodavatel nechal to riziko královsky zaplatit.
Jste naivní a evidentně nemáte zkušenost jak to ve státním funguje. Pokud něco soutěžíte, tak je to téměř vždy dražší než podobný výrobek na trhu. Dodavatel se totiž musí soutěže zúčastnit a musí na to vyčlenit někoho, kdo se bude zadáním zabývat a projde si státním zakázkovým peklem. A věřte, že u zakázky na náhradní disky do PC je dostanete tak do půl roku od soutěže, ale hlavně často dražší než v obchodě, protože dodavatel si tam prostě ty desítky hodin byrokratické práce obchodníka napočítá také.
S takovou bychom dle vás už seděli všichni.
Ale dobře dám vám šanci. Zkuste ten zákon přepracovat a navrhnout jej tak, aby se státní sektor neutápěl v byrokracii, zadavatele nebyli pořád a často nevinně jednou nohou v kriminále, ale zároveň jste zamezil vychytralým přihrávat zakázky kámošům.
To se vám nepodaří, protože i při stávající přísné legislativě se vždy najde nějaký Babiš, která řekne: na mě zákony neplatí a já si to vyberu bez výběrového řízení. (On na to vlastně zákon je, ale použít jej mohou jen vyvolení)
Věřte že takto by to chtěla většina ajťáků ve státním, aby mohli dělat svoji práci a nemuseli papírovat polovinu pracovní doby.
To by jiste bylo OK, pokud by tu komponentu koupil alespon za beznou trzni cenu, a ne za desetinasobek, pricemz se nasledne ukaze, ze totez od jineho dodavatele stoji tisicinu. Ja bych defakto nemel nic ani proti zadani zakazky konkretnimu subjektu - ale necht zadavatel (= zcela konkretne ten kdo podepsal smlouvy) odpovida veskerym svym majetkem. Tzn pokud se posleze zjisti, ze se dana vec dala poridit vyrazne (mineno radove) levneji, pripadne mnohem kvalitneji, tak necht mu jsou zabaveny i ti posledni trenyrky. Dozivotni zakaz jakekoli prace pro stat pak beru jako zcela samozrejmy - a to at uz na strane statu nebo i na strane jakehokolil dodavatele.
Stejne tak by bylo krasne, kdyby dodavatel ktery zakazku predrazi/nedoda/... byl postizen stejne(tim absolutnim vyloucenim z dodavek statu), a to nejen firma, ale i jeji jednatele a tudiz vsechny firmy ve kterych potazmo vystupuji.
Pro zajimavost, co myslite, co si ten urednik na strane statu vybere. Rekneme, ze vam dodavatel nabidne nahradni disk za 80k, pricemz stejny disk ale "z garaze" koupite za setinu. Ja nemusim ani moc uvazovat a vim, ze zaplati tech 80k.
Problém všech těchto článků a nekonečných diskuzí je, že vůbec existují.
Že zadavatel se neustále pohybuje jednou nohou v kriminále jen tím, že vypsal zakázku na 2 vendory (samozřejmě raději jen s jediným kritériem cena) a opomněl Tondu (Tonda promine :) z Horní dolní (obyvatelé HD prominou :), který si zrovna vzpomněl, že tuto zakázku musí získat a pokud ne, začne Zadavatele honit po všech odvoláních, dotazech, možná ho udá na policii a skočí na UOHSu , který se odmítá účastnit jakýchkoli veřejných diskuzí, aby se náhodou jednou neopovážil sdílet best-practice.
Zadavatel by měl mít právo si sebevědomě bez obav určit soft kritéria hodnocení VŘ a zároveň si zdůvodnit, že díky tomu, že má celý svůj personál vyškolený na určitou technologii, že má jednotný management, že má od určitého vendora vymakanou určitou část infrastruktury, do které již nainvestoval nemalé peníze, může přeci do VŘ napsat konkrétní part number dané věci.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
