Hlavní navigace

Jak zadat veřejnou zakázku v IT a přitom nediskriminovat?

Autor: Depositphotos
Petr Funk

Veřejnými zakázkami v IT protečou ročně stovky milionů korun. Úřady i firmy ale stále bojují s tím, jak je zadávat v souladu se zákonem.

Problematika IT zakázek byla, je a nadále bude tvrdým oříškem. Bez ohledu na to, zda jde o veřejné zakázky zadávané dle zákona nebo dle jednotlivých dotačních pravidel pro výběr dodavatele. Očekávanou revoluci nepřinesl ani nový zákon o zadávání veřejných zakázek účinný od 1. října.

Pro zadavatele, pro které není IT hlavním předmětem podnikání, je definice požadavků na zadání veřejné zakázky složitá ještě před začátkem výběrového řízení. Ať už zadavatel nakupuje servery, tiskárny, notebooky nebo stolní PC, vždy totiž musí správně definovat předmět dodávaného hardwaru. Právě to je však jedním z důvodů, proč IT zakázky vykazují tak velkou míru chybovosti.

Jak to chodí v praxi? 

Firemní IT specialista uvede do zadávací dokumentace například požadavek na nákup 3 serverů s procesorem Intel XEON E5–2670, 128 GB RAM a grafickou kartou NVIDIA QUADRO 4000, což odpovídá aktuálním potřebám podniku či obce. Ovšem pozor. Z pohledu veřejných zakázek zadavatel porušuje první zásadu veřejných zakázek – nediskriminaci.

Nabízí se namítnout, že procesor či grafická karta konkurenčních výrobců se do daných serverů nehodí a v praxi se pro tento typ serveru v podstatě nepoužívají. Zákon či pravidla však hovoří jasně. V případě, že existují i jiní výrobci těchto produktů, nesmíte je opomíjet. Že v oblasti serverů je zcela běžné a rozšířené používání procesorů jedné určité značky, není v praxi bohužel důležité. Zákon o zadávání veřejných zakázek se v tomto ohledu na praxi neohlíží.

Zákon říká, že „zadavatel je povinen vymezit předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky.“ Zároveň je však vázán povinností definovat tento předmět nediskriminačně. V praxi to znamená neuvádět konkrétního výrobce komponentů či jeho konkrétní produkt.

Úskalí benchmarků

V posledních letech se rozmohl trend definovat výkon IT komponentů pomocí tzv. „benchmarků“. Jde o metodu pro srovnávání hodnot určitého parametru pomocí softwaru k tomu určenému.

Je to už 10 let, co vláda schválila metodiku k používání některých všeobecných technických specifikací při zadávání veřejných zakázek. Ta uvádí, že zadavatelé jsou povinni vyhnout se omezujícím technickým specifikacím a při specifikaci mikroprocesorů mají využívat právě benchmarky. To ovšem neznamená, že by v této specifikaci nebylo možné zmínit minimální požadovanou frekvenci procesoru.

Problém hrozí v případě nastavení minimální požadované frekvence, počtu jader, hodnot cache či rychlosti sběrnice. Takovou specifikací jednotlivých parametrů totiž zadavatel opět omezuje další, na trhu běžně dostupné, produkty.

Jak má vypadat specifikace IT komponentů?

Chcete-li například specifikovat minimální technické parametry pro CPU, pak by měla vypadat takto:

Minimálně 8jádrový CPU s minimálním výkonem podle benchmarku SPEC CPU 2006, výsledky benchmarku musí být pro nabízený systém nebo odvozený model uvedeny na portálu www.spec.org 

  • CINT2006 base – min. 50 bodů 
  • CFP2006 base – min. 90 bodů 
  • CINT2006RATE base – min. 800 bodů 
  • CFP2006RATE base – min. 600 bodů

I v takto uvedené definici minimálních parametrů nejsou však výjimečná rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, podle kterých takto uvedená specifikace obsahuje tzv. „skrytou diskriminaci“. Ta prý není na první pohled zjevná, stanovení technického minima, případně maxima, však neumožní jiným výrobcům se výběrového řízení účastnit.

Už při samotném stanovení minimální přípustné bodové hranice je tedy potřeba promyslet, proč právě ona je pro zadavatele klíčová a zda takový výkon prakticky využije. Dodavatelé nejsou hloupí. Po prostudování dokumentů k výběrovému řízení s jistotou poznají, zda je zadávací dokumentace vytvořená „na míru“.

Velmi podobné je to u dodávek softwarových řešení – pokud se jedná o software na míru, musí zadavatelé popsat veškeré jeho funkcionality. Zdánlivě jednoduché je pak soutěžení dodávek tzv. „krabicového“ softwaru. Nabízí se specifikovat počet licencí a soutěžit dodavatele na cenu. V zákoně ovšem taková výjimka neexistuje a kontrolní orgán by uvedení konkrétního výrobce i produktu mohl posoudit diskriminačně vůči dalším výrobcům. Na trhu jsou přece i jiné operační systémy.

CIF17_Smuclerova_L

Výjimku tvoří kompatibilita na již zavedený software či hardware. V případě, že však kompatibilita jednotlivých prvků umožňuje pouze jediné řešení na trhu, měl by zadavatel uvést tuto skutečnost do zadávací dokumentace.

Obecně je zadávání veřejných zakázek, a to nejen v IT, velmi ošidné. Zadavatelé musí postupovat v souladu se zákonem a předcházet tak zbytečným sankcím či pokutám ze strany kontrolních orgánů. Ve hře je přeci i dobrá pověst podniku.

Našli jste v článku chybu?