Hlavní navigace

Jaké bude nové ministerstvo informatiky?

25. 9. 2002
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Mělo by převzít informatiku, telekomunikace, poštovní služby a také elektronický podpis. Vzniknout by mělo přeměnou z dosavadního Úřadu pro veřejné informační systémy, ostatní kompetence by mělo převzít od Ministerstva dopravy a spojů České republiky a od Úřadu pro ochranu osobních údajů. Vše k 1. 1 .2003.

Součástí politických dohod, které daly vzniknout stávající koaliční vládě, je i záměr vytvořit nové „konvergované“ ministerstvo, které by se zabývalo jak otázkami informačních technologií, tak i telekomunikacemi. Rozhodnutí nejspíše padlo již při formování vládní koalice, ale v příslušné koaliční dohodě ještě není explicitně zakotveno. Objevuje se až ve společném vládním prohlášení, kde je obsažen bod:

Vláda navrhne spojení současného Úřadu pro veřejné informační systémy a příslušného úseku spojů Ministerstva dopravy a spojů a v tomto smyslu neprodleně předloží Poslanecké sněmovně návrh změny kompetenčního zákona.

Odkaz na nutnost novelizovat tzv. kompetenční zákon je zde proto, že působnost jednotlivých orgánů státní správy včetně ministerstev je stanovena zákonem, a jakákoli změna tak musí mít charakter změny zákona, resp. jeho novely.

Jaké budou kompetence nového ministerstva?

Příslušný návrh, který vládní prohlášení požaduje připravit, už je skutečně na světě a minulý týden, konkrétně ve středu 18. 9. 2002, jej vláda jednomyslně schválila. Má podobu návrhu samostatného zákona (" … kterým se provádějí některá opatření v soustavě ústředních orgánů státní správy a mění některé zákony"), a z něj již vyplývá podrobnější představa o tom, jaké konkrétní kompetence by nové ministerstvo mělo získat.

Působnost nového ministerstva definuje návrh takto:

Ministerstvo informatiky je ústředním orgánem státní správy pro informační a komunikační technologie, pro telekomunikace a poštovní služby.

Fakticky ale bude nové ministerstvo působit celkem ve čtyřech oblastech – v předchozí citaci chybí explicitní zmínka o kompetencích v oblasti elektronického podpisu (ale možná je to zahrnuto do „informačních a komunikačních technologií“).

Konkrétně jde o tyto čtyři oblasti:

Informační společnost (resp. informační a komunikační technologie, ICT, informatika, či jak tomu kdo chce říkat): zde až dosud působila Rada vlády pro státní informační politiku, které předsedal ministr bez portfeje a výkonným orgánem byl Úřad pro veřejné informační systémy (ÚVIS). Vládní návrh předpokládá, že ÚVIS jako takový zanikne (fakticky bude přetransformován v nové ministerstvo). ÚVIS však má určité kompetence, které jsou explicitně zakotveny v některých zákonech – např. v zákoně o informačních systémech veřejné správy (č. 365/2000 Sb.), zákoně o zadávání veřejných zakázek (č. 199/1994 Sb.) a veřejných dražbách (č. 26/2000 Sb.). Vládou navrhovaný zákon proto zmiňované zákony novelizuje tak, aby v nich místo ÚVIS-u figurovalo již nové Ministerstvo informatiky. O osudu Rady vlády se návrh explicitně nezmiňuje, osobně se domnívám, že bude zrušena a nahrazena novým ministerstvem.

Telekomunikace: dnes jsou kompetence v oblasti telekomunikací rozděleny mezi Ministerstvo dopravy a spojů (MDS ČR) a nezávislého regulátora (Český telekomunikační úřad). Nově zřizované Ministerstvo informatiky by mělo převzít stávající pravomoci MDS ČR (včetně příslušného odboru telekomunikací), které se týkají hlavně tvorby koncepcí a zásad, příprav zákonů atd. Jelikož tyto pravomoci konkrétně vyjmenovává telekomunikační zákon (č. 151/2000 Sb.) a explicitně je přisuzuje právě MDS ČR, zahrnuje vládní návrh i novelizaci tohoto zákona. Samotné MDS ČR přitom přijde o svůj přídomek „.. a spojů“ a bude již jen Ministerstvem dopravy ČR. Pozice regulátora a jeho pravomoci se nezmění.

Poštovní služby: třetí oblastí, která by měla přejít pod nově zřizované Ministerstvo informatiky, je oblast pošt a poštovních služeb. Zde dosud drží příslušné pravomoci Ministerstvo dopravy a spojů, a to na základě zákona č. 29/2000 Sb. o poštovních službách. I zde dojde k novelizaci a všechny zmínky o Ministerstvu dopravy a spojů budou v předmětném zákoně nahrazeny zmínkami o Ministerstvu informatiky.

Elektronický podpis: v této oblasti má „regulační“ pravomoci (zejména vydávání prováděcích vyhlášek, udělování akreditací) Úřad pro ochranu osobních údajů, zatímco otázka gesce (přípravy resp. novelizace zákonů) není příliš jasná – vzájemně si ji předhazují ÚOOÚ a ÚVIS. Nyní se i toto vyjasní, protože nové Ministerstvo informatiky by mělo převzít obě části kompetencí k problematice elektronického podpisu (regulační i gesční).

Návrh zákona předpokládá také kontinuitu pracovně-právních vztahů, neboli to, že stávající zaměstnanci ÚVISu a příslušných odborů jiných úřadů (odboru telekomunikací a pošt na MDS ČR a odboru el. podpisu na ÚOOÚ) se stanou zaměstnanci nového ministerstva. To by mělo fyzicky sídlit v budově současného ÚVISu v Havelkově ulici v Praze.

Ministerstvo regulátorem?

Zařazení poštovních služeb pod nové Ministerstvo informatiky je možná určitým překvapením, na druhou stranu je pravda, že potenciál poštovních služeb je i v souvislosti s ICT a telekomunikacemi velký a dále roste.

Pro mne osobně bylo překvapením i přesunutí kompetencí v oblasti elektronického podpisu na nové ministerstvo. Pravdou je, že jejich stávající zařazení pod Úřad pro ochranu osobních údajů není ideální – zejména proto, že problematika ochrany osobních údajů přeci jen tolik nesouvisí s problematikou dozoru nad poskytovateli certifikačních služeb (vydávajících certifikáty, které se používají pro elektronické podepisování). Původně, když se ještě navrhoval zákon o e-podpisu, byla představa taková, že se zřídí samostatný a nezávislý orgán státní správy, který by zajišťoval potřebné regulační funkce v oblasti elektronických podpisů. Pak se ale zákonodárci zalekli toho, že by měl vzniknout nějaký nový úřad (s požadavky na rozpočet), a tak jednoduše „přifařili“ elektronický podpis k již existujícímu Úřadu pro ochranu osobních údajů, který vznikl nedlouho předtím. Z tohoto pohledu tedy přenesení kompetencí k elektronickému podpisu z ÚOOÚ na jiný orgán (včetně přesunu příslušného odboru) nepovažuji za žádnou tragédii.

Závažnější je ale skutečnost, že dochází k přesunu „regulačních“ pravomocí (udělování akreditací, dozoru nad poskytovateli, vydávání prováděcích vyhlášek) směrem od nezávislého orgánu k ústřednímu orgánu státní správy (ministerstvu). To je přesně opačný trend, než je zvykem například v telekomunikacích (kde dříve byl ČTÚ coby regulátor přímou součástí ministerstva dopravy a spojů, ale v rámci liberalizace trhu byl od něj oddělen a stal se samostatným). Současně s tím dochází ke sloučení „regulačních“ i „gesčních“ kompetencí do společných rukou (ministerstvo informatiky bude současně připravovat návrhy zákonů, upřesňovat je prováděcími vyhláškami, udělovat akreditace i provádět dozor nad poskytovateli certifikačních služeb).

Naštěstí situace v oblasti elektronického podpisu se zdá být odlišná od situace v našich telekomunikacích, kdy stát (coby majoritní vlastník Telecomu) se choval dosti závisle a systematicky navyšoval tržní hodnotu Telecomu (nebo o to alespoň usiloval). Nezbývá, než doufat, že v oblasti regulace elektronického podpisu a poskytování certifikačních služeb něco takového nenastane, že stát nebude mít žádná svá „želízka v ohni“, kterým by nadržoval, ale bude se chovat skutečně nezávisle.

Snažil jsem se zjistit, jak je tomu v jiných zemích a zda model s ministerstvem v roli regulátora je absolutním unikátem, nebo naopak vcelku běžným řešením.

Z dostupných údajů vyplývá, že u nás navrhované řešení zase až tak vzácné není. V zahraničí zdá se převládá řešení, kdy regulační kompetence v oblasti el. podpisu vykonává telekomunikační regulátor (kterému u nás odpovídá ČTÚ). Tak je tomu například v Belgii, Dánsku, Finsku, Rakousku či Německu. Existují ovšem i země, kde jsou tyto kompetence svěřeny přímo ministerstvu či vládní komisi – například ve Francii (certifikační komisi vlády), Irsku (ministerstvu veřejných záležitostí) či Španělsku (Národní úřad pro akreditaci, který je součástí ministerstva pro vědu a technologie).

BRAND24

Jaké jsou priority?

Na závěr si dovolím ocitovat ministra Mlynáře, který by měl stanout v čele nového Ministerstva informatiky po jeho zřízení. Na tiskovce po jednání vlády dne 18. 9. 2002, kdy byl výše citovaný vládní návrh jednomyslně schválen, se k prioritám vyjádřil takto:

Cílem nového ministerstva budou především čtyři věci:

  • bude to příprava legislativy, která vymezí rámce fungování tzv. e-governmentu,
  • bude to elektronizace agend veřejné správy – mým již dříve deklarovaným cílem je, aby na konci funkčního období této vlády bylo zhruba 25 % nejdůležitějších agend veřejné správy možno provozovat v elektronické podobě,
  • třetím cílem bude důraz na liberální trh v českých telekomunikacích,
  • a tím čtvrtým cílem bude samozřejmě efektivní a moderní pošta.

K tomu si dovolím podotknout, že příprava legislativy se rozhodně nebude týkat jen e-governmentu, ale ve velké míře také telekomunikací. Zde bude nutné připravit celý nový telekomunikační zákon, který by převzal nový regulační rámec telekomunikací od EU.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).