Ptal jsem se svých známých, záměrně především lidí, pro něž není Internet součástí zaměstnání, ale mají k němu přístup, jak ho používají, co pro ně znamená a proč ho nepoužívají víc. Jak asi čekáte, pokud ho používají vůbec, mají většinou na mysli email a neumí ho odlišit od webu, který používají spíš jen studenti a mládež. Málokdo připustil, že ve skutečnosti neví, jak na to. Zato někteří naplno řekli, že zatím neví, proč by Internet používali – věděli samozřejmě, že web je obrovským zdrojem informací, ale tvrdili, že informace, které oni potřebují, dostanou i jinými prostředky. A pokud k Internetu nemají volný přístup v práci nebo ve škole, jako další důvod uváděli vysokou cenu připojení. Jejich očima to vlastně znamená, že na webu není nic, o čem by věděli, co by jim stálo za 15,60 Kč za hodinu.
Internetový optimismus minulého období byl šířen médii, ale vytvářen primárně investory, kteří uvěřili vizi, že jim Internet dává snadný přístup k obrovskému množství zákazníků. Uvědomili si, že kdo jako zprostředkovatel pomocí různých služeb získá kontrolu nad podstatnou částí připojené veřejnosti, bude moci ostatním (producentům, prodejcům, poskytovatelům, kteří byli pomalejší) toto bohatství výhodně prodávat. Je pravda, že v internetovém podnikání být první často znamená značnou výhodu. Ale udržet zájem vytvořený boomem informací je mnohem těžší. Proto se dnes zdá nejen investorům, ale i uživatelům, že šlo pouze o „internetovou bublinu“.
Tím, že poskytovatelé nedokázali vybudovat atraktivní služby se životaschopným obchodním modelem ještě v době boomu, podřízli sami sobě větev. Na to teď dojíždí i mnoho velmi dobrých nápadů. Přehnaný optimismus nahradila přehnaná nedůvěra. A získat důvěru a kritické množství uživatelů („běžných občanů“) pro intenzivní používání internetových služeb jako pro televizi, telefon nebo mobil je samozřejmě rozhodující bod úspěchu. Odhaduje se, že až bude připojena na Internet alespoň třetina domácností (dnes údajně necelých 20%), dojde teprve ke skutečnému rozvoji B2C.
Co chybí na Internetu, aby byli lidé ochotni „stát frontu na Internet“ tak, jak před Vánocemi stáli fronty na mobily? Co změní vnímání lidí vedoucí k závěru, že za 15,60 Kč za hodinu je pro ně připojení příliš drahé, když bez váhání zaplatí stejnou sumu za pár primitivních SMSek nebo za jedno pivo či za 20 minut v kině? Co je hodnotou (nikoliv vždy jen materiální), kterou by lidé na Internetu chtěli nalézt a která by je přitáhla k jeho používání i za 15,60 za hodinu (ne, že bych si nepřál, aby to bylo brzy za míň!)?
Ještě malou poznámku. Pokud se chceme dobrat něčeho solidního, musíme samozřejmě myslet i na druhou stranu. Na nadšence, kteří investují své úspory, aby realizovali na síti nápad, který „na 100% potáhne“. Na to, že provozovat server a připravovat internetovou službu něco stojí a že krachujících start-upů je už až moc. Výkřiky, že Internet bude hitem, když tam bude muzika, filmy a vůbec všechno zadarmo nebo se slevou, nepovedou k cíli. Nejde o to prodávat věci se slevou, to zahubí dříve či později každý e-shop, ale s atraktivní přidanou hodnotou!
- Jaká hodnota je tedy dnes na Internetu (kromě záplavy netříděných informací)?
- Jakou hodnotu by tam chtěli lidé nalézt?
Co myslíte?
