Řada států v různých obdobích přenechala výběr daní soukromníkům. Bylo to i v předrevoluční Francii a ze známých osob na to dojel i Lavoisier, který dostal výběr daní jako určitou formu státního stipendia (s tím, že bude žít z toho, co si nakrade). Nenávist k této sortě lidí byla tak velká, že mu nepomohl ani věhlas jednoho z největších žijících vědců a byl dekapitován gilotinou.
My máme zase soukromé exekutory a jsou lidem "milováni" přibližně stejně. Takže v případě nějakého většího sociálního pohybu ...
To jen slovíčkaříte. Je to vybíráno podle zákona, tedy jde o platbu vynucenou státem. A není to správní poplatek, pokuta ani platba za čerpané služby či zboží. Tak co by to mělo být?
A už vůbec nikde není řečeno, že peníze vybrané z daní nemohou skončit v kapse soukromníka. Naopak, většina jich tam pochopitelně končí.
Autorský poplatek za média nebo zařízení lze stěží považovat za ukázku presumpce viny, fakticky je to spíš účelová daň. Současný stav nám může vadit, ale nedělejme z něj něco, čím není. Demagogické argumenty tohohle typu vedou leda k tomu, že je druhá strana použije (stejně demagogicky) jako ukázku, že její odpůrci jsou nesmyslně zaujatí.
ono to bude ještě pár let trvat, ale nakonec ke změnám dojde, protože současný stav je neudržitelný a technika se stále vyvíjí. A zákon, jehož dodržování nelze plošně a efektivně vynutit je prostě špatný.
Trefa do černého. Tesat do kamene. V oblasti autorských práv opravdu panuje tuhý středověk a porušují se i základní pravidla fungování společnosti - viz presupce viny ve výpalném za média (nosiče) pro gangsterskou organizaci OSA.
ČLÁNKY DO MAILU