My si zamlada taky obkreslovali omalovánky ručně, protože nebyly kopírky... Dneska děcka zapnou "gůgl", protřepou co vypadne a pošlou do domácí tiskárny nebo si to uloží na plochu PC a vybarvujou myší... :-D
A to samé s houbami - dnes byste se tím opisováním asi neunavoval...
V pripade her(pocitacovych) na to autori uz prisli ... a jednoduse v zavislosti na svem (dobrem ci spatnem) jmenu zverejni svuj zamer, a lide se na to bud slozi nebo neslozi. Stejne tak existuji dnes jiz stovky her, ktere se daji (vice ci mene) hrat zcela gratis, a zaroven lze provozovateli/autorum poslat nejaky ten baksis. A nektere z nich vydelavaji miliardy $.
A co vic, ukazte mi "klasicky" vydanou hru, ke ktere drzi vydavatel support 10 let ... a neustale ji vylepsuje.
Zkratka kdyz se chce ... hledaji se zpusoby, a kdyz se nechce, hledaji se duvody. A jednoduchy fakt, ze dneska proste model naval prachy a zapomen jednoduse nefunguje si zkratka jak autori tak nakladatele uvedomi ... nebo proste krachnou, coz je zcela vporadku.
Já kdysi jako gymnazista opravdu ručně opsal knihu: "Český houbař" od Dr. Macků. Nebyla k sehnání a ani internet tehdy nebyl. Některé botanické klíče, které taky byly jen k vypůjčení, mám ofocené (film, zvětšovák, fotopapír), ze stejných důvodů.
Když se lidé naučili psát, pár z nich pojalo myšlenku zaznamenat své poznatky a udělat z nich jeden větší útvar - i vznikla kniha. Pokud ji chtěli další lidé (ti už by se dali nazývat čtenáři) číst nebo někomu půjčit, museli si ji opsat. Opis byl velmi drahý, ale zase pravděpodobně ušetřili za autorská a vydavatelská práva. A šířila se osvěta. :-)
Protože opisovat knihy bylo velmi nevýhodné, uvažovali lidé dál - i vynalezli knihtisk. Vynalezli i autorská práva a vydavatelství a překladatelství a korektury marže a... a... protože to vše dokázali stále se rozšiřující čtenářské obci prodat.
I přišla doba internetová. Každý kdo pocítí potřebu vyvenčit své autorské střevo, může svůj výtvor ukázat všem potencionálním čtenářům. A pokud je vyjímečně dobrý, může se tím i uživit. Prostě přesvědčí dost lidí aby za jeho myšlenky zaplatili. Pokud zas tak dobrý není, může si psát pro radost, a nebo nepsat vůbec. Ale psát a nutit lidi aby mu zaplatili, pokud sami nechtějí - jo, to už fungovat nebude. No prostě, je taková doba. Pokrok nezastavíš. No že jo, pani? :-)
Může nás to štvát, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. ;-)
Jako autor bych si dovedla představit formu prodeje knih po částech - lidi, hele, tady je příběh - chcete abych pokračoval? Budu, pokud budu mít co jíst - až na počítadle naskočí ta a ta částka, dám sem další čtivo.
Jako čtenář bych si dokázala představit že si u autora knihu předplatím (například u pana Pratchetta bych si klidně předplatila i na sto let, jen kdyby mohl dál psát, a bez vydavatele a papíru se klidně obejdu).
Taky si dovedu představit že budu platit paušál - např. 1000 korun českých ročně? - ve virtuální knihovně a budu si tam tam půjčovat vše co mne zaujme - za předpokladu že se někdo postará o to aby tam byly aktuální novinky a ne sto let starý Jirásek. Když se dá půjčit papírová kniha - proč se nedá půjčit e-book? Brání tomu zákony, nebo se jen nechce?
Takže je na vydavatelích hledat způsoby, jak čtenářům - zákazníkům vyhovět. Jinak holt budou časem končit v propadlišti dějin. Nebo vás dnes někoho napadlo si knihu nejdřív ručně opsat než si ji přečtete?
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
