Typický Hlavenka s jeho nezaměnitelným rukopisem. Vyspělý diskutér by vysekl omluvu za dezinformace a vlastní pomýlení a pokračoval by v rozvíjení tématu. Ne tak Hlavenka.
Scénář je vždycky stejný - napíše článek plný polopravd a mýtů, ve kterém navíc často odkazuje na konkrétního člověka. No a když se dotyčný opováží zareagovat, naznačit, že se Hlavenka zmýlil a uvede věci na pravou míru (vlastně je k tomu Hlavenkou vyprovokován, donucen), tak je z toho osobní útok.
Tentokrát ze strany Hlavenky chybělo už jen to světácké poučení o tom, jak se správně vede diskuse. (Díky Bohu.) Ale (vyprovokovaného) oponentem jsme shodili, takže si můžeme udělat zářez na pažbě.
Přesně tak. S článkem paní Lednické lze jistě polemizovat a nesouhlasit a jistě může pan Hlavenka něco z něj považovat za osobní útok (otázka je, nakolik oprávněně). Ale tvrdit, že místo vyargumentovaného názoru vidí osobní útoky, to mne pan Hlavenka HODNĚ zklamal.
„Těšil jsem se na kompetentní a dobře vyargumentovaný odlišný názor na budoucnost papírových a elektronických knih, namísto toho vidím osobní útoky. Škoda. Snad jiný vydavatel zvedne tuto rukavici lepším způsobem.“
Vyargumentované tvrzení, že se mýlíte, není osobním útokem. Škoda. Snad jindy na (vyprovokovaný) nesouhlas zareagujete lepším způsobem.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
