Hlavní navigace

Kauza propojovací dohody: zasáhnout musí regulátor

Jiří Peterka

Kolem propojovacích dohod zřejmě dojde na příslovečné lámání chleba. Zúčastněné strany konstatovaly nedohodu a budoucí konkurenti Telecomu vyzývají k zásahu nezávislého regulátora, kterým je ČTÚ. Ten má povinnost zasáhnout zakotvenu přímo v telekomunikačním zákoně - otázkou je nyní spíše rychlost jeho reakce.

O rodící se „kauze propojovacích dohod“ jsem poprvé psal zde na Lupě již před týdnem, kdy se na obzoru začal rýsovat vážný problém. Pro připomenutí o co jde: alternativní operátoři, kteří mají podle nového telekomunikačního zákona možnost vstoupit na trh k 1.1.2001, potřebují ke smysluplnosti svých služeb uzavřít propojovací dohody s Českým Telecomem (tak, aby se ze sítí nových operátorů dalo telefonovat do sítí ČTc a naopak). Ovšem Český Telecom nastolil svým budoucím konkurentům – v rámci tzv. referenční propojovací nabídky, za tzv. ukončení hovoru  – velmi vysoké ceny, jež dokonce přesahují ceny, které samotný Telecom účtuje svým vlastním zákazníkům za celý hovor (podrobnější rozbor viz zmiňovaný článek „Referenční nabídka propojení: myslí to Český Telecom vážně?“). Je to dokonce několikanásobně více, než kolik je zvykem v EU u operátorů, s jejichž tarify se Český Telecom tak často a rád srovnává. Pokud by alternativní operátoři na takovéto ceny přistoupili, museli by své zákazníky buď dotovat, nebo jim účtovat ceny vyšší, než jaké účtuje Telecom.

Toto srovnání požadavků ještě nezahrnuje tzv. access deficit ve výši 0,577 Kč, který si Český Telecom chce účtovat za každou provolanou minutu.

Fakticky tedy jde o účinnou hráz proti konkurenci Telecomu, podobnou té, kterou v polovině devadesátých let postavil náš stát před zájemce o účast v experimentech s 16 místními sítěmi. Tehdy museli alternativní operátoři dokonce skládat kauci ve výši 1.900,– Kč za každou telefonní přípojku, kterou někomu zřídili (proto, aby v případě jejich krachu mohl z této kauce pokrýt jejich závazky právě Telecom).

Alternativní operátoři žádají zásah ČTÚ

Včera se k tématu propojovacích dohod uskutečnila tisková konference, na které čtyři největší zájemci o roli alternativních komunikačních operátorů prezentovali novinářům své stanovisko. Zastoupeny zde byly společnosti Aliatel, Contactel, Globix a GTS (podle abecedy) a všechny vyjádřily jednotné stanovisko: jejich jednotlivá bilaterální (tj. dvoustranná) jednání s Českým Telecomem skončila zásadní nedohodou. Rozdíly na obou stranách jednacích stolů se ukázaly být nepřekonatelné, strany setrvávají na svých pozicích a ty se nesbližují. Alternativní operátoři na jedné straně odmítli jako nepřijatelnou nabídku Českého Telecomu (již zmiňovanou referenční nabídku propojení), a na druhé straně Český Telecom odmítnul cenové návrhy alternativních operátorů. Neuspěl ani společný návrh asociace APVTS (Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí), který ale nebyl zcela konsensuálním dokumentem, protože členem APVTS je i Český Telecom a ten s návrhem nesouhlasil.

Ze včerejší tiskové konference

Na situaci, kdy mezi jednajícími stranami nedojde k dohodě, pamatuje platný telekomunikační zákon následovně:

Nedohodnou-li se smluvní strany o ceně za propojení, použijí způsob výpočtu cen stanovený Úřadem. Úřad stanoví způsob výpočtu cen za propojení cenovým rozhodnutím. Ve stanovených případech musí cena za propojení vycházet z nákladů na propojení včetně přiměřeného zisku.

Zmiňovaným Úřadem se rozumí Český telekomunikační úřad, který plní roli nezávislého regulátora telekomunikačního trhu. Alternativní operátoři, kteří uspořádali včerejší tiskovou konferenci, nyní vyzývají tento Úřad, aby co nejrychleji „vstoupil do hry“ a začal jednat podle citovaného ustanovení zákona. Děje se tak veřejnou cestou (chcete-li: skrze média) poté, co všichni zúčastnění operátoři již oficiálně oznámili Českému telekomunikačnímu úřadu skutečnost, že jejich jednání dospěla do slepé uličky (formou nahlášení tzv. rozporu).

Šéf Contactelu Michal Čupa

Má ČTÚ čekat, nebo jednat už nyní?

Ve hře je jeden významný moment – operátoři totiž mají ze zákona 90 dní na sjednání dohody (měřeno od data odevzdání návrhu na uzavření propojovací dohody). Konkrétní ukončení této 90-denní lhůty je sice pro každého operátora jiné, např. Aliatel uvedl, že u něj končí 2. ledna 2001, ale snad u všech jde o termín zasahující již do příštího roku. Otázka nyní zní: má ČTÚ sedět a čekat na konec 90-denní lhůty, i když má od zúčastněných stran oficiální vyjádření o tom, že k dohodě nedošlo? Alternativní operátoři, které utíkající čas okrádá o možnost fakticky vstoupit na trh, celkem pochopitelně tlačí na okamžitou reakci Českého telekomunikačního úřadu. Český Telecom nejspíše bude mít opačný názor.

Šéf ČTÚ David Stádník:

„Jsem opravdu zvědav, jak ČTÚ zareaguje, a také jak rychle. V sázce je opravdu hodně – budoucnost našeho telekomunikačního trhu. Především pak to, zda formální liberalizace (dosud spočívající hlavně v možnosti získat licenci) bude alespoň s určitým časovým odstupem následována faktickým nástupem konkurence a hlavně důsledky, které veřejnost očekávala již od samotné liberalizace – což je především vyšší kvalita, větší dostupnost a nižší cenová hladina telekomunikačních služeb. Zatím to vypadá, že "liberalizace“ slouží spíše jako nástroj pro dominantního operátora, aby účinněji eliminoval svou případnou konkurenci. Není asi správné hledat chybu právě u dominantního operátora – chová se důsledně tržně v prostředí, které stále ještě není tržní. Proto je nyní tak důležitá role nezávislého regulátora, který by se měl postarat o nediskriminující podmínky na telekomunikač­ním trhu."

Pokud se nepodaří uzavřít propojovací dohody do konce roku (v den konání tiskovky zbývalo jen 17 pracovních dnů), vstoupíme do éry liberalizovaného trhu bez základních a zcela elementárních předpokladů pro faktické fungování tohoto trhu:

EBF17 tip Braverman 2

  • bez možnosti volby operátora (v síti dominantního operátora)
  • bez uzavřených propojovacích dohod, bez kterých je konkurenceschopnost alternativních operátorů zcela iluzorní
  • bez poklesu cenové hladiny, a naopak s jejím dalším zvýšením (viz tarify Českého Telecomu na příští rok).

Nejspíše bychom se pak stali světovou raritou – zemí, které se podařilo obrátit myšlenku liberalizace naruby a vyvolat další růst cenové hladiny základních telekomunikačních služeb.

Podle informací, které zazněly na včerejší tiskové konferenci, bude mít jednání Českého telekomunikační úřadu, ke kterému je vyzýván, statut jednání ve správním řízení. Zde platí standardní lhůta pro vyřízení 30 dnů, s možností prodloužení na 60 dnů. Poté ale ještě může následovat odvolání některé ze zúčastněných stran (formou rozkladu), což může v praxi odsouvat právní důsledky ještě podstatně déle.

Našli jste v článku chybu?