1. je otázka kdy Havel ten počítač získal. Počítač je z roku 1982, ale Havel ho mohl mít třeba až o 5 let později.
2. Neexistovalo žádné omezení vlastnictví počítačů pro civilisty. Kdo si co kde sehnal, to mohl mít. Pochopitelně v obchodech nebylo (skoro) nic. Ale to byl prostě nedostatek, nikoliv omezení.
Havel byl velmi komerčně úspěšný autor divadelních her v okrajovém žánru zvaném absurdním drama. A kombinace literáta a disidenta mu na západě získala mnoho příznivců, kteří jeho i disent celkově podporovali.
Takže to nejspíš bylo tak, že mu někdo z jeho přátel ten počítač ze západu dovezl. Možná mu ho daroval jakožto podporu špičkového literára (ve svém žánru), možná mu ho daroval jakožto podporu disidenta, možná jako příteli. A možná mu ho vůbec nedaroval, ale koupil ho za Havlovy peníze - které měl na západě (z těch her), ale nemohl s nima v ČSSR disponovat - a jenom mu ho přivezl.
Jestli existovalo nějaké omezení týkající se počítačů, tak to byl tzv. COCOM - a jednalo se o to, že západní státy vyhlásily zákaz vývozu počítačů a počítačové techniky do komunistických států. Nebyl to zákaz plošný, něco se smělo, něco ne. A co se nesmělo, tak to se obcházelo např. přes Rakousko (rakouský překupník nakoupil např. počítače, nebo digitální osciloskopy a deklaroval jako zákazníka rakouské školství a potom to vyvezl do ČSSR). A pro individuální dovozy zřejmě existovala jiná pravidla, ale to nevím, to hádám.
V každém případě z porušení/obcházení západního omezení namířeného proti RVHP vám v ČSSR opravdu nikdo problémy nedělal :-D
PC XT z roku 1982, který používal v "disidentském" období? To má být nějaký vtip?
Každému, kdo tuší něco o cenách a dostupnosti počítačů v osmdesátých letech, musí být jasné, že tohle zařízení nemohl vlastnit jen tak nějaký civilista. Navíc státem pronásledovaný disident?!
Já jen doplním, že tehdejší kanadský konzul Peter Bakewell se dnes vřejně hlásí k tomu, jak tehdy podobné věci do ČSSR pašoval. Dělal to na vlastní triko (tzn. jeho nadřízení o tom nevěděli - mohl kvůli tomu přijít o práci). Pořídil si luxusní auto s obrovským kufrem, dozadu vždycky nacpal to, co potřeboval provézt, a zaházel to hromadou čokolád, müsli a podobnými věcmi, které v ČSSR nebyly k dostání.
Pašoval takhle kromě techniky (hlavně kopírky) poštu, knihy a rukopisy děl disidentů.
http://respekt.ihned.cz/c1-36312800-postak-ktery-nezvonil
Ono se v posledních letech proslýchá, že to s tím pronásledováním nebylo zase až tak žhavé, jak se rádo psalo v oficiálních zdrojích... slýchám narážky na spanilé jízdy v mercedesech a vězeňskou stravu na lososu a uheráku, a taky o bujarých mejdanech za peníze ze Západu, určené na pomoc řadovým chartistům (k nimž se ovšem nikdy nedostaly). Nevím, nakolik je to všechno důvěryhodné, ale leccos by to vysvětlovalo. I ten počítač. :-)