Niektori ludia su vyslovene typ "zamestnanec" a nedokazu sami podnikat, starat sa sami o seba, niest rizika, rozmyslat vecne, otvorene a pragmaticky atd... Trufam si povedat, ze vacsina to nedokaze. Ked sa taky clovek pusti do start-upu, skonci to krachom. Toto by malo byt tiez spomenute v clanku!
Ne vzdycky to musi byt "nedokazi". Mnohdy to je "nechteji". Muzete to treba brat tak, ze jsem zvazil, co umim nejlepe a co me bavi, a zbyle cinnosti jsem na nekohou outsourcoval (na zamestnavatele). Dokud tohle rozdeleni pro me zustava vyhodne, tak zustavam zamestnancem.
primarni otazkou take je zamereni kazdeho - podlehl mamonu nebo ne... skutecny zivot neni o penezich a rozumna suma na relativne luxusni zivot (v celosvetovem meritku) se da vydelat s VYRAZNE lepsim pomerem zisk/casove naklady nez pri soukromem podnikani
myslim, ze Graham ma na mysli "normalni" lidi, kteri by to podnikani snad zvladli, ale je pro ne taktez pohodlnejsi byt zamestnan. (mozna trochu rozdil USA a CR - otazka, kde je vetsi mnozstvi toho papirovani apod.)
no a pak si reknete - vydelal bych si ve vlastni firme (priklad) dvojnasobek, to mi za to nestoji. Graham ukazuje, ze takovy clovek muze doufat v mnohem vetsi prijem. A jeste jednou: on ma na mysli jakysi "prumerny" prijem schopneho/chytreho cloveka ve start-upu, ne nutne genialni napad ani "byt v pravy cas na pravem miste" (typu Seznam).
nicmene dodavam, ze ja po precteni jeho knihy napsal glosu, nikoliv zalozil start-up :-).
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
