Ilustrace: Nenad Vitas
V eseji How to Make Wealth Paul Graham tvrdí, že start-upy představují pro hackery (nerdy, geeky…) stále tu nejlepší cestu k větším penězům. Nemusí to být nutně start-upy podnikající v počítačové branži, nicméně omezme se právě na informační technologie. Grahamův text vznikl v roce 2004, dlouho po splasknutí internetové bubliny na přelomu tisíciletí; situace, kdy esej vznikal, se tedy od té současné nijak dramaticky neliší.
Je jasné, že budou existovat projekty úspěšné a neúspěšné, ale nemohli bychom zkusit vypočítat alespoň nějakou „střední hodnotu“ začínající počítačové firmy? Paul Graham se pokouší právě o takovýto odhad. Počítačový odborník kolem 25 let si podle něj dnes může jako zaměstnanec ročně vydělat okolo 80.000 dolarů. Realistické podle Paula Grahama je, že když budete pracovat sami na sebe, uděláte dvakrát tolik práce prostě proto, že jí věnujete dvakrát tolik času. Ve stejném duchu Paul Graham pokračuje – ve start-upu vyděláte na sebe více peněz třeba také proto, že se obejdete např. bez středního managementu, atd. atd. Jako realistické číslo vychází Paulu Grahamovi 36krát větší produktivita u (spolu)majitele start-upu v porovnání se zaměstnancem, což pak přepočteno odpovídá ročnímu výdělku ve výší tří milionů dolarů.
Zhruba takovou hodnotu vytvoří řekněme schopný programátor. Může se to zdát strašně moc, Paul Graham se ale dívá na toto číslo i z druhé strany – takhle jsme se dostali k milionům, rozhodně ne miliardám. Co speciálního se stalo třeba v případě vzestupu Microsoftu? Stojí za tím ještě něco dalšího než hrubá obchodní chyba IBM při licencování DOSu? Tady už ale Grahamovy úvahy opustíme a skromně se spokojíme s jeho vizí start-upu zcela průměrného: i takové částky snad dostatečně pohladí duši. Kdybychom zkusili přepočet na české poměry a vyšli třeba z měsíčního platu 30.000 korun, dostali bychom se k ročnímu příjmu kolem 12 milionů korun. Mnoho štěstí…
Co za to? Paul Graham zastává myšlenku jakési úměry mezi stresem a vydělanými penězi. Tvrdí, že iluzí řady i špičkových odborníků je, že velké peníze vydělají jakoby mimochodem, jen tím, že budou dělat, co je baví. Tohle se možná podařilo zakladatelům Googlu, ale typický scénář to rozhodně není. Za rok podnikání ve start-upu si můžete vydělat stejně jako zaměstnanec za celý život, ovšem míra stresu se vám také zkoncentruje do tohoto roku, alespoň podle Paula Grahama.
Jen bych ještě dodal, že velká míra stresu neznamená nutně perspektivu infarktu. Manažeři s prasklým srdcem jsou spíše mediálním mýtem – ba naopak, nejlepší prevencí před infarktem je kupodivu úspěch (postavení člověka v zaměstnání koresponduje s infarktem mnohem více než třeba obezita či krevní tlak. I tlustý ředitel-kuřák má v daném okamžiku menší pravděpodobnost infarktu než hubený vrátný).
Na závěr už jen dodatek o tom, jak vycházelo start-upové podnikání Paulu Gramahovi samotnému. Platí v jeho případě, že o určitých tématech píší lidé, kteří je nejsou schopni přímo dělat? Graham v roce 1995 založil spolu s R. Morrisem projekt Viaweb, který o tři roky později koupilo Yahoo za cenu odhadovanou na 49 milionů dolarů. Tedy výsledek ještě výrazně překonávající Grahamovy vlastní odhady.
