"Pokud obchodník prodává zboží do jiného členského státu pouze na základě zákaznické poptávky a na danou se přitom primárně nezaměřuje, řídí se smluvní vztah pouze právem země obchodníka."
Nikoli, v ramci cele EU v pripade ze jde o prodej koncovemu spotrebiteli plati, ze rozhodne pravo pro reseni sporu si vybira zakaznik(a ten si prevazne vybere pravo sve zeme), a to az v pripade ze na spor dojde. Obchodnik ten vyber nemuze nijak ovlivnit.
A mimo jine prave proto spousta prodejcu omezovala a snazila se vsemozne znemoznit nakupy z jinych zemi, protoze presne toto nechteli resit.
To plati pouze v pripade, ze se obchodnik aktivne na dany trh zameruje, tzn. ze je to jeho standardni situace, ze na dany trh dodava.
Pokud ovsem je to obchodnik, co je zamereny jen a pouze na cesky trh, presto si jej najde nejaky zakaznik z Nemecka a nakonec se nejak nesystemove domluvi na prodeji, plati co je v clanku.
Ne, nic takoveho neplati, je to soucasti legislativy ochrany spotrebitelu, a spotrebitel rozhodne nemusi a nebude resit, kdo se na trh "zameruje" ale resi, kdo mu proda. Rozhodnym faktorem je pouze to, ze oba (jak prodavajici tak kupujici ) pusobi v EU a obchod je uzavren na dalku (po internetu ale i telefonem). Zpusob dopravy v tom uz nehraje roli, takze pokud nekdo ted prodat bude muset, tak to, ze dopravu si dotycny zaridi osobne nebo pres prostrednika, je irelevantni.
Ne, opravdu ne. Aby platilo pravo zeme spotrebitele, resp. pravo takove, ktere mu zajisti minimalne prava na urovni zeme spotrebitele je nutne, aby obchodnik vuci danemu trhu aktivne vystupoval. Dostudujte Rim 1 apod.
Pri vasem vykladu prava by se jakykoli nakup spotrebitele v jedne zemi ridil pravem jeho zeme. Protoze ta platnost neni ohranicena prodejnem pres internet ale celkove.
ČLÁNKY DO MAILU