Vlákno názorů k článku Konec youtuberů, aplikace pro děti sbírají osobní data a který je nejlepší telefon Applu od Karel - Váš příklad se soudcem je opět "stalo /...

Váš příklad se soudcem je opět "stalo / nestalo". Jenže takhle většina soudních sporů nestojí.

Ty bývají postavené stavem: otec dítěte udělal to a to a to, matka dítěte udělala to a to a to. A soudce má rozhodnout o tom, komu svěřit dítě do péče a jak upravit styk obou rodičů. V majetkových sporech zase s oblibou bývá to, že smlouva zavázala obě strany k nějakému jednání. A obě strany smlouvu porušily. Objektivní pravda. Jenže soud stejně musí rozhodnout, které závazky které straně přizná a které ne.

Bohužel takových je většina soudních sporů. A proto nejde o to, kdo má pravdu, ale o to, kdo má jakého právníka. Velkou výjimkou je trestní právo, které funguje tak, jak vy píšete - zákon říká "za tohle tolik" a tak se zkoumá, zda to obviněný udělal. Jenže většina je právě všelijakých obchodních a občanských sporů, a tam je pro pravdu tak málo místa. A právě tam odtud je nejvíce špíny a tam excelují (všeho)schopní právníci. Vašimi slovy - výroky jsou irrelevantní, důležité je, jaký názor si udělá soudce.

Tohoto problému jsem se dotknul v jiné části diskuse, která ale bohužel byla smazaná. Vy se snažíte dávat na stejnou úroveň výroky a názory. U výroků lze pravdivost zkoumat a je to jeden z atributů výroků. U názorů není zkoumání pravdivosti relevantní, protože názory odráží způsob vidění světa a pravdivost není atributem názoru podobně jako třeba hlasitost není atributem světla.

Myslím si, že není možné mít více pravd a například u soudního sporu se probíraná situace nějak stala, ale soudce neví jak. Soudce se pouze snaží (alespoň by měl) dostat co nejblíže k pravdě, která se opravdu stala. Jestliže obě strany vypovídají pravdu, pak nejde o dvě pravdy, ale o dvě části jedné pravdy, která se skutečně stala a které si neodporují. Pokud se výpovědi liší a odporují si, pak nemůže jít o dvě pravdy, ale minimálně některé části jedné nebo obou výpovědí pravdivé nejsou. Ještě chci zdůraznit, že u soudu by ve výpovědích měly být především výroky a měly by se hodnotit výroky, nikoliv názory. Názory u soudu slouží především k hodnocení motivace zúčastněných, ale nikoliv k hodnocení zda se daná věc stala či nikoliv.

Vy nechápete, co se stalo. Oni si nevzali vůbec žádné rukojmí. Oni se zcela rozumně rozhodli, že jim těch pár návštěvníků nestojí za to. Nevyvíjí žádný nátlak, po nikom nic nechtějí. Prostě jen dali státy EU na blacklist a smířili se s ekonomickou ztrátou, kterou jim to způsobí. Pro ně je to hotovo, vyřízeno.

Rukojmí je nástroj nátlaku. To si berete pokud někoho chcete k něčemu nutit. To není tenhle případ. Odepsali nás a je jim celkem jedno, co se tu bude dít. "S o L o n g, a n d T h a n k s f o r A l l t h e F i s h"

Vy jen nerozumíte rozdílu mezi pravdou a pravdou. Ta první je univerzální, matematicky doložitelná, spočitatelná, ověřitelná. Ta druhá je myšlenkový experiment vycházející ze společenských konvencí. Fakt, že pro obě věci máme stejné pojmenování, z nich ještě nedělá stejnou věc.

Chcete-li to na jiném příkladě, tak na svobodě. Jak je možné, že má svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného? Je to ještě svoboda? Pokud není absolutní, tak to přeci nemůže být svoboda, ne? Stejně je to s tou "druhou" pravdou. Má pravda končí tam, kde začíná pravda druhého. Právníci i celý soudní systém je postaven na tom, určit kdo má v čem pravdu. Pokud odhlédneme od jednoduchých sporů typu "udělal/neudělal", tak se vám otevře svět plný polopravd, irrelevantních pravd, účelových tvrzení a dalších věcí, které jsou nahony vzdálené univerzální pravdě matematiky. Nejhorší situace je, když obě strany mají pravdu. Pak se bohužel stává, že vyhrává ten s lepším právníkem. Objektivní zkoumání nepomůže, to vám jen potvrdí to, co už víte: že jedna strana tvrdí X, druhá Y a oboje je pravda. A soudce pak musí vybrat, čí pravda je důležitější než ta druhá.

PS: "Indiana pi bill" není případ prosazení kraviny zákonem. Autor doopravdy věřil, že našel správné řešení a postup si chtěl posychrovat zákonem. Navíc tam vůbec nešlo o Pi, ale o jednu z úloh, o které si už ve starověkém Řecku mysleli, že řešení nemá. Pán si díky chybám měření myslel, že jí navzdory všem vyřešil a chtěl na ten postup lejstro. Pi z toho vyplynulo jen proto, že "pokud by tohle bylo skutečné řešení kvadratury kruhu, pak by Pi bylo 3.2"

PS2: Já mám o právnících raději tento vtip: Přijdou dva právníci do restaurace a každý si objedná sklenici vody. Pak si každý vytáhne z tašky sendvič a začnou jíst. Číšník jim donese vodu a řekne: ale pánové, tady nesmíte jíst vlastní jídlo! Právníci se na sebe podívají, pokrčí rameny a vymění si sendviče.

Ne k provádění výzkumů, ale k přímému ovlivňování.

Danone s jejich jogurtama počínaje a politiky konče.

Karlos IV.
TV někdo používá k masivnímu provádění psychologických výzkumů za účelem lepšího cílení politické reklamy?

N/A:
TV někdo používá k masivnímu provádění psychologických výzkumů za účelem lepšího cílení politické reklamy?

Niemand:
1) Si to tak neber.
Na medicíně ti zas nejspíš řeknou, že peněz je jen omezený množství a nestačí na postkytnutí nejlepší dostupný péče všem.

2) Mimochodem, když kámoše právníka upozornili ve škole na některé temné detaily práv, byl z toho docela přešlej.

3) STEM obory mají naprosto stejný problém s fachidio tstvím a malým rozhledem jako právo. Jen se to v nich neprojevuje přímo, ale prostě tak, že lidi co to studujou maj malej rozhled.

A když někdo využívá televizní reklamy na ovlivnění voleb?

A když někdo využívá billboardy u dánice na ovlivnění voleb?

A když někdo vylepuje plakáty svojí strany aby ovlivnil volby?

A když někdo vyjde mezi voliče aby ovlivnil volby?

A když se někdo účastní televizní debaty před volbama aby ovlivnil volby?

A když někdo používá TV na ovlivňování výsledků voleb? (To dělají mimochodem všichni kandidáti, kteří se účastní předvolebních debat v TV.)

Tohle se vážně učí na univerzitách? To dobře ukazuje, proč je tak často cokoliv ohledně práv (dnes zejména tzv. lidských práv) spojeno s demagogií a manipulací. Jak zmínil kolega, v oborech STEM se učí něco zásadně jiného. Právě kvůli takovým "tvárným lidem" z práv se dějí nespravdlivá odsouzení, ve který hraje větší důraz apelace na city než důkazy (například případ Charles Chaplin vs Joan Barry, soud o určení otcovství a vůbec celková štvanice na Chaplina v té době, která má významně podobné prvky s dehonestačními kampaněmi současnosti).

Obory z oblasti STEM se snaží co nejvíce přiblížit té "univerzální vesmírné pravdě" a pak příjde právník a od boku něco střelí podle nálady, případně podle názoru chlebodárce. Například kolik stoleti se matematici snažili zpřesnit výpočet pí (neboli co nejvíce se přiblížit v tomto ohledu jediné pravdě - více pravd ohledně hodnoty pí prostě není) a pak si na konci devatenáctého století příjde v Americe chytrák a ustanoví hodnotu pí zákonem (Indiana pi bill).

Dříve jsem se divil, proč je tolik vtipů o právnících, teď už se ani tak moc nedivím. Třeba tenhle mi před pár lety připadal hodně drsný ... Jste v zavřené místnosti se lvem, grizzlym a právníkem. Máte pušku se dvěma náboji. Jak ji použijete? Správná odpověď je ... střelím právníka ... dvakrát ... pro jistotu. Já bych takový vtip nevymyslel, ale dokážu si představit, že člověk, který ho vymyslel, mohl být hodně frustrovaný z elementárního potlačování logiky a vítězství manipulace, diky které nějaký právník někoho "přesvědčil" o své pravdě a ten člověk jen neměl dostatečné schopnosti, aby obhájil stanovisko bližší pravdě, než bylo stanovisko právníkovo.

Nalezení pravdy (nebo alespoň přiblížení se pravdě) by mělo být otázkou objektivního zkoumání, nikoliv řečnických dovedností konkrétního subjektu.

Na přírodních vědách, matice, technických oborech, .... se obvykle učí něco jinýho...
Ale chápu... Když se člověk začne na soudní proces dívat jako na hledání toho, co se skutečně stalo, začne pojem "dobrý obhájce" působit poněkud nepatřičně.
Jen mě trochu zaráží, že do práva kvůli tomu nemá nikdo tendence rýpat. Lidi z těch oborů mají nejspíš tendence uplatňovat ten styl uvažování a kritéria jen na svůj obor, nebo se rovnou vzdali toho, aby do něčeho takového jako je stát vůbec mluvili....

Nicméně, nebazírováním na kvalitním obecném vzdělání, nezdůrazňováním důležitosti obecného rozhledu, a neřešením toho, co je vlastně pravda, pak zaděláváme na problém sami sobě.
Politikovi mohlo vyhovovat, že lidem dokáže namluvit cokoliv. Ale najednou se mu nelíbí, že tu vládne někdo jiný, kdo dokáže mluvit ještě líp. Podobně je pro velkého průmyslníka dobré, když má spoustu levné, nevzdělané pracovní síly (kdo neumí německy, tomu nemusím platit německý plat). Ale možná se mu nebude líbit, kdyby se třeba SPD, volená právě tou levnou nevzdělanou pracovní silou, dostala k moci.

Nás učili na právech, že pravda je to, o čem dokážeme přesvědčit svoje posluchače. Nic jako univerzální vesmírná pravda neexistuje.

V reálném životě se uplatňuje právo silnějšího. Prostě silnější pes kopuluje. Buďto jsme silní a dokážeme si prosadit ve světě svoji verzi pravdy a nebo jsme slabší a jsme nuceni poslouchat cizí verze pravdy. Tak to prostě je.

Bohužel, na nás se vztahuje ten druhý případ...

A když někdo používá facebook na ovlivňování výsledků voleb?

Přesně.
Povede to k další fragmentaci internetu, a omezení přístupu k informacím.
Tím se to krásně zařadí ke snaze snížit dostupnost knih (aka změny autorského práva), ke kódům regionů, které se nám znovu vrací s netflixem a spol, a k fragmentovanosti wikipedie, s jejími růzmámi jazykovými mutacemi článků (ne)obsahujícími různé informace a majícími někdy i výrazně odlišné vyznění. Jako kdyby nebyla jen jedna pravda, ale každý národ potřeboval mít svou vlastní verzi...

Je to stejné jako výrobce elektroniky, kterému se prostě nechce zkoumat, jak dělat zařízení, aby mohlo dostat evropské certifikace.

Důvod proč je nezobrazovat ve výsledcích je myslím jasný, ale stejně ho raději zmíním.
Daná stránka totiž pro uživatele z EU žádným výsledkem není.

Tak ono je to jednoduchý. Řešení pro google je tyhle stránky v EU nezobrazovat mezi výsledky.

Jestli maate s facebookem problem, tak proc na nej chodite? A jestli na nej nechodite, tak jak s nim muzete mit problem?

No, to se právě děje, ne? Dovolávají se práva navštěvovat nějaký web, i když si to provozovatel nepřeje.

Prosim Vas, co to melete? Nikdo se nebude dovolavat zadneho prava navstevovat nejaky web. At si to treba Americane provozuji nekde na nedostupne, uzavrene siti, je to jejich vec. Vetsina tech medii stejne nebude nikomu chybet. Jina vec je, ze GDPR vubec neni tak neuzitecne a zbytecne jak se zde snazite podsouvat. Fakt, ze vetsina smirackych webu z USA to v Evrope radeji zabalila nez aby omezila smirovani to jen dokazuje. Jeste at svuj obsah pro EU zablokuje i Facebook a bude konecne klid. 90% ceskych online marketeru bude... vite kde.

Jasně, ale pořád platí - je to můj web.

Jakákoliv úprava či přizpůsobení se novým pravidlům mě stojí čas, energii a především peníze. A já se můžu rozhodnout tak, že ty změny prostě neprovedu.

Někdo se rozhodl, že se přizpůsobí, protože chce a nebo protože se mu to vyplatí. Někdo se rozhodl, že se nepřizpůsobí, protože nechce nebo protože se mu to nevyplatí.

Ať si každý dělá co chce. Máte samozřejmě pravdu, že příklady, které jsem popsal jsou extrémní. Na druhou stranu - kde je hranice? Ať se majitel (tedy ten, který to celý platí) rozhodne podle sebe.

Neexistuje žádné právo (ani morální, ani jiné) vymoct si přístup na nějaký web. Problém vytvořili zákonodoráci EU, nikoliv provozovatelé. Pokud s tím mají občané EU problém, ať se na ně obrátí, aby věc vrátili zase do původního stavu.

Pokud se já rozhodnu, že můj web mohou navštěvovat pouze obyvatelé Dunajské Stredy, je to moje věc a nikdo mi do toho nemá co mluvit.

Jsou také jiná řešení než ta, která zde byla uvedená. Co když se majitel rozhodne, že web raději zruší, než aby se přizpůsobil? Najdou se lidé, kteří se budou dovolávat svého práva web i přesto navštěvovat dál a budou tito volat po sankcionování provozovatele? Upřímně - vůbec bych se nedivil...

Blbosť je predovšetkým riešenie, ktoré si vybrali tieto weby a spravili z návštevníkov rukojemníkov. GDPR je byrokracia, ale naozaj nie na úrovni absurdných príkladov, ktoré uvádzate. Väčšina webov, ktoré fungujú ďalej, to dokazuje.

Jak jako nezodpovědné weby, které blokují návštěvníky kvůli GDPR? Co to je s prominutím za totální blbost???

Jakože když provozuji nějaký web a třeba Somálsko uzákoní, že musím splňovat nějaký nesmyslný podmínky, jinak půjdu k soudu a budu platit, tak to nemůžu pro Somálsko zablokovat? Kam na to chodíte? A když to pro Somálsko prostě zablokuju, ať si se svýma kravinama prostě trhnou, tak bych měl být odstraněn z webu?

Jste vůbec normální, když něco takovýho napíšete?

Prostě to zablokuju a neřeším, nezajímá mě to. Jestli chtějí Somálci chodit na můj web, tak ať si zatlačí na vládu, aby ten nesmysl zrušila. To samé v Evropě - jestli chtějí občané EU chodit na zmíněné weby, tak ať si to vynutí na svých zákonodárcích. Jestli jim na tom záleží, jistě si to dokážou vymoct. Tím spíš, že v EU máme údajně demokracii na rozdíl od Somálska, takže by to mělo být vlastně snadné.

Když přijde Papua Nová Guinea s tím, že na svém webu musím zveřejnit jako provozovatel kopii svojí občanky a fotku svých genitálií, jinak to tam nesmím provozovat, tak se taky podvolím? Nebo to prostě papuáncům zablokuju???

Proberte se!!!