Podívejme se na celou otázku stahování filmů a hudby taky z druhé strany - očima uživatele.
Vezměte si k ruce nějaké originální CD nebo DVD - určitě nějaké máte - a prohléněte si obal nebo rovnou samotný disk. Určitě tam někde najdete něco jako: "Projekce filmu zaznamenaného na tomto DVD je povolena pouze pro domácí použití. Toto omezení vylučuje použití tohoto DVD k jakékoliv veřejné produkci, k výrobě kopií, pronájmu, půjčování neoprávněnými osobami, televiznímu šíření, prodeji apod." Dobře si ten odstavec zapamatujte, bude o něm řeč dále.
Takže dejme tomu, že si koupím svůj oblíbený film nebo seriál na originálním DVD. Co teď můžu se svým vlastnictvím udělat? Mohu si ho přehrát - nebo taky nemohu, pokud si výrobce DVD usmyslel, že žiju ve špatné části světa. Ale dejme tomu, že ho přehrát mohu. Co dál? Mohu svůj majetek půjčovat někomu dalšímu? Podle předchozího citátu ne. Mohu ho třeba pronajímat za úplatu, aby se mi vrátily zpět prostředky vynaložené na jeho nákup? Ne. Můžeme si ho pustit s kolegy o polední pauze? Ne. Smím ho promítnout ostatním hostům ve svém oblíbeném baru? Ne. Mohu ho zkopírovat kamarádům nebo svým studentům? Ne. Mohu svůj majetek prodat dál? Ne, prodej koupeného DVD je výslovně zakázán. Co z toho všeho vyplývá?
Tohle: Ač jsem si DVD řádně koupil v řádném obchodě za nemalý finanční obnos, nemohu s ním disponovat - není moje! Tím, že zaplatím za DVD, žádný majetek nezískávám.
A teď se dostáváme k té důležité části: jaký je rozdíl mezi "koupeným" filmem na DVD a staženým filmem z Internetu? Já tvrdím, že absolutně žádný...
- Když si stáhnu z Internetu obraz DVD, získám film, který není můj a nemohu s ním jakkoliv vlastnicky disponovat.
- Když si koupím v obchodě DVD, získám film, který není můj a nemohu s ním jakkoliv vlastnicky disponovat.
Chápete pointu? V obou případech nic nezískávám! Film tak či onak není můj a tak či onak za jeho shlédnutí zaplatím - ať už složím peníze v krámě, nebo je dám svému providerovi. Oba způsoby nabytí filmu jsou tedy z hlediska uživatele zcela rovnocenné a záleží jen na tom, který je pro uživatele momentálně výhodnější.
Příklad: Mých sedmdesát originálních DVD jsem koupil nikoliv proto, že by mi stahování připadalo nepoctivé. Koupil jsem je prostě proto, že z hlediska nákladů a efektivity je pro mne momentálně přijatelnější si ta DVD fyzicky koupit. V momentě, kdy se to změní (tj. dostat film z internetu bude v průměru lacinější a rychlejší než dostat ho z Amazonu), budu taky stahovat. Proč bych neměl? Tak či onak ten film nebude můj - tak proč za něj platit víc než musím?