Google udělal pro své Street View speciální aplikaci a Seznam vypustil do tuzemských lesů první brigádníky s vlastním fotografickým batohem. Zkusili jsme se do mapování zapojit i my.
Sraz jsme si dali se Štěpánem Poláčkem, který už batoh pro Seznam nosí po Šumavě druhým týdnem, v Horní Plané. Štěpán je prvním aktivním digitálním kartografem Seznamu. Brigádníci se budou střídat podle lokalit, ve kterých fotíme. Překvapila nás míra zájmu o focení a už nyní máme řadu kandidátů z celé ČR,
vysvětluje Martin Fuks z týmu Mapy.cz.
Před jedenáctou hodinou jsem tak vyměnil conversky za pohorky, koupil si v obchodě vodu a tatranku za šest korun, a vyhlížel před městským úřadem člověka s divným batohem na zádech. Začínám chodit kolem jedenácté kvůli sluníčku. Končím tak kolem páté. A vymyslel jsem ti cestu,
říká a ukazuje mi na papírové mapě trasu. Od Seznamu dostává mapy s vyznačenými stezkami, které musí postupně projít.
To už jsme ale na místě, kde mě můj průvodce opustí. Focení turistických stezek s batohem je totiž práce pro samotáře. Musíš jít sám, kdybych šel s tebou, tak jsem na všech fotkách,
vysvětluje Štěpán, když připravuje batoh. Jak by dopadlo, kdybych zkoušel jít na záchod, jsem radši nezkoušel.
Jednoduchá obsluha
Obsluha skoro desetikilového batohu je jednoduchá. Stačí vytáhnout tyč s kamerami do správné výšky, nastavit způsob snímání a samozřejmě přepnout z polohy OFF do polohy ON. Osmikamerový ježek na vrcholu tyče je nastavený tak, že fotí každých pět metrů. V případě, že se dostane mimo signál GPS, automaticky se přepne do modelu, kdy fotí každých pět vteřin.
Podle Fukse vyjde batoh poháněný Raspberry Pi na pětadvacet tisíc. Je na něm osm kamer SJ4000 s vlastní speciální úpravou kvůli elektronickému ovládání s tím, že každá kamera má dvanáctimegapixelové rozlišení a výsledné sešité panorama 33,5 MPx. Na celodenním výšlapu tak pořídí osmička kamer kolem sto gigabajtů fotek, které putují k týmu Mapy.cz k zapracování do systému a rozmazání obličejů případných turistů.
Na první verzi batohu je vidět, že jde o prototyp. Hlavní je funkčnost, design budou případně v Seznamu řešit až výhledově. Držák kamer je vytištěn na 3D tiskárně, stejně jako ovládání, ve kterém je mozek celého batohu. Koncem září po zpracování prvních panoramat vyhodnotíme, zda bude nutné Panorama krosnu ještě dále upravit, poté vyrobíme další kusy. Pro příští rok počítáme s přibližně patnácti krosnami, chceme minimálně jeden kus pro každý kraj,
vysvětluje Fuks.
Souboj s přírodou
První kroky mého pátečního dobrodružství byly bez problémů. Prostě jsem šel na výšlap. Vzhledem k promáčené zemi jsem byl rád, že jsem přezul do pohorek. S přibývajícími kilometry však desetikilogramový batoh začal netrénované tělo salónního pisálka tížit. Prostě se pronese. Snažím se chodit tak dvacet kilometrů denně. Záleží ale na počasí,
tvrdí Štěpán. Má můj respekt.
Dalším limitem fotícího batohu je příroda. Na prodíráním mlázím to úplně není. Stejně tak přichází dilema v případě, kdy cestu přehradí elektrický ohradník. Podlézání s metrovou tyčí nad hlavou totiž příliš nepřichází v úvahu.
Příroda také moc nepočítá s lidmi, kteří měří více než dva a půl metru, a i když člověk chodí převážně po cestách, musí si hlídat i prostory nad hlavou. Vydrží to docela dost, ale teď je po dešti, tak je třeba dávat pozor, aby se voda z listí nedostala na čočky, protože by to úplně neprospělo kvalitě fotek,
vysvětluje Štěpán.
Seznam má zatím jen jeden prototyp fotící krosny. Hlavním úkolem v tomto roce je pro nás podchytit všechny nedokonalosti, které s prototypem odhalíme, a v dalším roce bychom chtěli jejich počet navýšit. Kolik přesně budeme mít ve finále krosen se bude podle toho odvíjet,
dodává Fuks.
Kolik toho stihnou nafotit ještě neví. Teď fotíme Šumavu. Co vše stihneme nafotit závisí plně na počasí. Fotit chceme co nejdéle to bude možné, dokud nenapadne sníh,
uzavírá Fuks.
Jak si to naplánuji, je na mně. Musím jenom ohlídat baterie. Vydrží tak plus mínus šest až osm hodin,
vysvětluje Štěpán s tím, že každý den stahuje data z kamer na seznamácké disky.
