Hlavní navigace

LG 49UJ7507: bohatá podpora HDR, kvalitní obraz a řada šikovných funkcí

Autor: LG
Petr Žák

UVNITŘ FOTOGALERIE – Slušně vybavený 4K televizor představuje při ceně 26 990 Kč příjemné překvapení.

Doba čtení: 15 minut

Jihokorejská společnost LG Electronics v současnosti vyrábí LCD televizory s obrazovkami o rozlišení Ultra HD, či chcete-li 4K (3840 × 2160 bodů), ve dvou kategoriích. Základní řady, označované jako UHD (v typovém označení je charakterizuje písmeno U, J pak značí všechny produkty roku 2017) využívají klasickou technologii LCD panelů, dnes už samozřejmě vždy s podsvícením LED. Sem patří i testovaný televizor.

Vyšší třída, nazývaná Super UHD (v typovém označení má písmena SJ), pak v konstrukci obrazovek aplikuje tzv. kvantové tečky (Quantum Dot), ve firemním názvosloví pojmenované jako Nano Cell. Mimo to se obě kategorie liší i řadou dalších vlastností, především rozlišením, s nímž se pracuje při zpracování obrazových dat. Přijímače UHD aplikují 8bitové (tedy i 49UJ7507), Super UHD pak 10bitové, umožňující ještě jemnější odstupňování barevných odstínů a polotónů. A samozřejmě se liší i cenou.

Podstatné je, že už všechny přijímače UHD dokážou reprodukovat i 4K obraz s vysokým dynamickým rozsahem (HDR, High Dynamic Range), který se používá jak na relativně nových discích 4K Ultra HD Blu-ray, tak i v některých streamovaných videích, například z Netflixu či Amazonu. Aplikace HDR do televizního vysílání ve 4K je v přípravě.

Všechny modely LG – běžné UHD i Super UHD – si poradí s HDR v provedení HDR10, které je zatím nejužívanější, a HLG (Hybrid Log-Gamma) plánovaným právě pro využití v televizním přenosu. Navíc disponují technologií Active HDR, kdy sám televizor dokáže na základě analýzy obrazu generovat tzv. metadata pro proměnné nastavování obrazových parametrů i u formátů HDR, které je samy nemají, což je případ HDR10 i HLG. Pouze nejvyšší řada ze standardní UHD nabídky, tedy i tento televizor, a všechny elitní modely Super UHD pak k tomu přidávají i kompatibilitu s HDR v provedení Dolby Vision s nativními metadaty (je alternativou hlavně pro disky 4K BD). Nově pak – po aktualizaci firmwaru přijímačů – přibude i Advanced HDR společnosti Technicolor.

Vraťme se ale k testovanému modelu, resp. řadě. Obraz je u přijímačů UJ750, tedy nejvyšší standardní 4K řady, na obrazovku promítán se 100Hz frekvencí, která ze základního 50Hz obnovování vzniká v režimu True Motion vkládáním dopočtených mezisnímků zlepšujících především reprodukci pohybu. Z hlediska reflexních vlastností povrchu obrazovky ji můžeme označit za pololesklou – míra odrazů okolních předmětů je zřetelně nižší než u některých jiných značek.

Pro podrobnější otestování vlastností jsme měli k dispozici LG 49UJ7507. Jeho základní výbava je vcelku standardní. Najdeme v ní tunery pro všechny tři základní typy digitálního televizního příjmu, stále ještě je „na palubě“ i analogový tuner, i když pro ten už mnoho využití nenajdeme. Konektorová výbava zahrnuje především čtyři vstupy HDMI v aktuální verzi 2.2 a dvě rozhraní USB, ty ale jen ve verzi 2.0. Dalšími pak jsou digitální optický zvukový výstup a sluchátkový výstup (minijack), který lze využít i jako analogový zdroj zvuku pro širší škálu zařízení. Asi jen majitelé postarších DVD přehrávačů pak uvítají i kompletní analogový vstup AV/YPbPr na konektorech cinch.

Bezproblémová instalace

První kontakt nového uživatele s televizorem – po jeho vybalení a umístění v interiéru, ať už na stolní stojan z příslušenství, či na zeď pomocí přikoupeného držáku systému VESA, s nímž jsou všechny přijímače kompatibilní – představuje nejspíš úvodní instalace. Při prvním zapojení se nastartuje automaticky, jinak ji lze kdykoliv vyvolat z menu. Stejně jako v minulých letech je průvodcem instalace animovaná postavička jakéhosi ptáčka. A mimochodem, toho si můžete v menu zvolit i jako podobu pohyblivého kurzoru…

Instalace je vcelku standardní, začíná samozřejmě volbou jazyka, na níž je tentokrát navázána i automatická předvolba země, takže zadáte-li češtinu, přijímač nastaví i Česko coby zemi příjmu (lze to ovšem ručně změnit). V dalším kroku vybereme, že přijímač bude provozován doma, nikoliv v obchodě, a už jsme dotázáni, jak chceme připojit televizor k počítačové síti a k internetu. Pokud zadáme kabelovou metodu, připojení proběhne zcela automaticky, u bezdrátové vesměs musíme virtuální klávesnicí vypsat přístupové heslo. Ale i tak je síťové připojení otázkou chvilky.

Všudypřítomnou a dosti otravnou vlastností současných televizorů jsou bohužel i dlouhé litanie nejrůznějších „ujednání“, právních upozornění a „uživatelských smluv“. Neminou nás ani zde. Rozhodně ale není nutné vše šmahem odsouhlasit. Třeba odesílání údajů o provozu můžeme odmítnout, aniž by to mělo vliv na chod funkcí televizoru. Pak už následuje to hlavní – naladění zvolených tunerů.

Vzniklou soupisku stanic lze poměrně snadno v menu přijímače upravit, a to jak přesunem jednotlivých položek na požadované pozice, tak i tzv. přeskočením. Takto označené kanály sice zůstávají v paměti televizoru, ale v nabídkách se nezobrazují.

Možné také je celý seznam zkopírovat na paměťové médium (flash, HDD) a po úpravě v příslušném editačním programu na počítači, například ChanSort, ho přenést zpět do televizoru. V tomto případě, který je výhodný především pro obsáhlejší seznamy stanic, jaké generuje třeba satelitní příjem, pak můžeme nepotřebné položky odstranit i takříkajíc „natvrdo“. Také lze samozřejmě vytvářet seznamy oblíbených položek, celkem až osm.

Tzv. Magic Remote má solidní rozložení, je pohybový a zabudován je i mikrofon. Ovládání nabízí i řadu vychytávek.
Autor: LG

Tzv. Magic Remote má solidní rozložení, je pohybový a zabudován je i mikrofon. Ovládání nabízí i řadu šikovných funkcí.

Výborný „magický“ dálkový ovladač, výborné hlasové vyhledávání

Volbu stanice, na kterou se chceme dívat, můžeme provést několika způsoby. Především se seznam předvoleb zobrazí po stisku tlačítka List na dálkovém ovladači, stačí ale také stisknout směrové tlačítko doprava či se kurzorem na ploše dotknout pravého okraje obrazu. Ve všech zmíněných případech se zobrazí seznam stanic, který můžeme různě filtrovat – omezit nabídku třeba jen na televizní stanice (v paměti jsou i paralelně šířené rozhlasové programy) či jen na volné kanály (při satelitním příjmu) a podobně. V seznamu se spolu s číslem a názvem stanice zobrazuje i titulek a časový rozsah právě vysílaného pořadu, hned vedle jsou pak ještě ikonky pro spuštění záznamu a pro zobrazení podrobnějších informací o pořadu.

Pod seznamem kanálů je ještě nabídka nazvaná Doporučeno, v níž televizor nabízí programy, které by měly odpovídat diváckým preferencím uživatele. Pokud se třeba díváte často na detektivky, zobrazí se zde další pořady odpovídající tomuto žánru.

Součástí výbavy je i tzv. magický ovladač – Magic Remote komunikující jak klasicky infračervenými povely, tak i po Bluetooth. Je tedy třeba ho nejprve spárovat, což díky pokynům na obrazovce zvládne i naprostý laik.

Magic Remote má velmi dobré ergonomické řešení a výborně padne do ruky. Základní vlastností ovladače je možnost řídit pohyb kurzoru po obrazovce nejen klasicky tlačítky nahoru/dolů a doprava/doleva, ale i pohybem ruky, což je mnohem rychlejší a pohotovější. Tento typ ovládání se aktivuje jednoduchým „zatřesením“ ovladačem.

Horní část patří obvyklým numerickým tlačítkům, která kromě běžné volby čísla konkrétní stanice umožňují i přímé vyvolání jedné z deseti aplikací, která si pod daná čísla uložíme. Funkce se nazývá Quick Access a aktivujeme ji delším stiskem tlačítka „0“ (ostatně je i příslušně označeno). Níže je pak kromě běžných ovladačů vzestupné/sestupné volby kanálů a úpravy hlasitosti zvuku (+/−, vypnout) i tlačítko pro hlasové vyhledávání. Tato schopnost je u současných televizorů LG už skutečně funkční, zvládá výborně i češtinu. Samozřejmě, že občas televizor vyslovené slovo nevyhodnotí správně, vždy je pak k dispozici i možnost napsat ho do vyhledávacího řádku pomocí zobrazené klávesnice. V dálkovém ovladači je zabudován malý mikrofon, který vyslovené pojmy k vyhledání snímá.

Systém pátrá především na YouTube a na internetu, dosáhne – třeba u hudebních souborů či filmů – ale i na obsah úložišť na naší počítačové síti.

Hlasové vyhledávání se dá použít i na YouTube.
Autor: Petr Žák

Hlasové vyhledávání funguje především na YouTube.

Vestavěný mikrofon slouží ještě k jedné zajímavé funkci: tzv. Magickému nastavení zvuku (Magic Sound Tuning). Metoda, kterou možná znáte z A/V receiverů a podobných zařízení, funguje tak, že televizor reprodukuje několik testovacích signálů, současně je snímá zmíněným mikrofonem, a na základě analýzy zvukového prostoru provede optimální nastavení. Samozřejmě, že s malými televizními reproduktorky nelze očekávat nějaké audiofilské zázraky, nicméně „magický zvuk“ je docela šikovným zpestřením možností úpravy podání zvuku.

Ale zpět k ovladači. O centrální kruhové části se čtyřsměrnými „šipkovými“ tlačítky už zmínka byla, je ale třeba doplnit, že ve středu kruhu je obvyklé potvrzovací tlačítko, tentokrát zkombinované s ovládacím kolečkem, hodně podobným výbavě dnešních počítačových myší. I zde slouží k rychlému pohybu v různých nabídkách. Pokud ho ale jen stiskneme (OK), objeví se na obrazovce nejen informace o sledovaném pořadu (stanice, typ příjmu, název), ale v jejím sousedství i funkce Magic Link, která ke sledovanému obsahu hledá podobné a související programy. Mimoto se zobrazí ještě ikonky pro případné spuštění titulků, volbu zvukového doprovodu (třeba u vícejazyčného vysílání), nahrávání sledovaného pořadu (zde zmiňme, že nahrávky jsou opět kódovány proti přehrání na jiném zařízení), vstupu do seznamu uložených záznamů a funkce Live Playback, což je firemní název pro sledování programu s časovým posunem ve smyčce, tedy TimeShift.

Ve spodní části jednotky pak kromě čtveřice barevných, kdysi hlavně teletextových tlačítek, volby vstupů, teletextu či zmíněného zvětšení výřezu obrazu (Live Zoom) najdeme i tlačítka pro dvě celosvětově dominantní streamovací služby – Netflix a Amazon. Myslíme si však, že volitelné aplikace by byly rozumnějším řešením.

Televizor můžete řídit i aplikací v mobilním telefonu či tabletu. U LG se jmenuje TV Plus a je dostupná zdarma pro platformy Android i iOS. S přijímačem může být spojena jak po Wi-Fi, tak po Bluetooth a lze ji využít coby alternativu dálkového ovladače i k přehrávání multimediálních souborů – hudby, videí, obrázků – na televizoru. Má příjemné grafické prostředí, intuitivní ovládání a výhodou je i plná lokalizace do češtiny. Za jediný nedostatek lze považovat absenci hlasového vyhledání pomocí mikrofonu telefonu. Pak by náhrada dálkového ovladače byla skutečně komplexní.

EPG nabídne třeba i volitelný počet vypisovaných stanic.
Autor: Petr Žák

EPG nabídne třeba i volitelný počet vypisovaných stanic.

Osmidenní EPG s volitelným počtem stanic

Elektronického programového průvodce vyvoláte buď opět tlačítkem na dálkovém ovladači, ze seznamu kanálů, nebo z domácí obrazovky (záložka TV program). EPG má vcelku klasickou podobu. Počet vodorovných řádků, v nichž se zobrazuje programová nabídka pro jednotlivé stanice s až osmidenním předstihem, lze volit v rozsahu 5, 6, 7 nebo 10. U poslední nejpočetnější varianty se už ale v levém horním rohu nezobrazuje miniatura sledovaného programu. Pokud na pole s názvem stanice v EPG klikneme, v miniatuře se program přepne, druhé kliknutí nás pak z programového průvodce přenese k celoplošnému sledování stanice.

Obsah programové nabídky přijímač ukládá do paměti a zobrazí ji i po znovuzapnutí televizoru. K aktualizaci ale dochází až při přechodu na příslušný multiplex.

Kromě už zmíněné volby počtu řádků EPG a filtrů pro zobrazení (z jakého zdroje a jakou skupinu ukázat) jsou tu také ikony pro přímý vstup do správce kanálů, kde lze provést změny pořadí či vyřazení programu z nabídky, plánovače nahrávání a funkce vyhledávání. Ta kromě klasické metody s vypsáním hledaného pojmu pomocí virtuální klávesnice nabízí i možnost zadání hlasem.

Bezpečnější WebOS, přehrávání snímků i videí 360⁰ VR

Stejně jako u všech letošních chytrých televizorů LG i zde je základem uživatelského prostředí firemní operační systém WebOS 3.5, samozřejmě plně v češtině. Ten se od loňské řady liší kromě mírně rychlejšího chodu především vyšším zabezpečením webových a síťových funkcí proti neautorizovanému přístupu a ztrátě uživatelských dat, což má LG potvrzeno certifikáty několika společností, které se internetovou bezpečností zabývají.

Zajištěno bylo také, že se žádná aplikace nenainstaluje bez souhlasu uživatele. V situaci, kdy z televizoru můžeme přistupovat k placeným aplikacím a tedy i zadávat nejrůznější citlivé údaje, to jistě není zanedbatelné. Přibylo i pár zcela nových funkcí, jako je třeba možnost prohlížet si na televizoru fotografie a videa ve formátu 360⁰ VR.

Domácí obrazovka operačního systému doznala jen kosmetické změny plynoucí z nových funkcí. Základem zůstává pás záložek či karet v podobě zešikmených obdélníků ve spodní části obrazovky, které se vyvolávají tlačítkem Home (domeček) – viz fotogalerie výše. Ty zastupují jak vybrané funkce televizoru, například sledování vysílání, přehrávače fotografií/videí či hudby, nahrávání, časovače, připojení dalších zařízení či internetový prohlížeč, tak webové aplikace, které jsou v televizoru předinstalovány. Například YouTube, Netflix, HBO GO, Amazon, Voyo či Gamefly Streaming. A také ty, které si doplníme sami z nabídky LG Content (knihovna aplikací), zastoupené mezi záložkami samozřejmě také. Počet dostupných aplikací není tak velký jako u Android TV, ale postupně se rozrůstá a najdeme v něm i některé položky v češtině – ČTK, Stream.cz, Sledovanitv.cz, Pohádky, copak.cz, Voyo či HBO GO.

Na domácí nabídce WebOS je sympatické, že záložky lze nejen přesouvat, ale odkazy na aplikace lze i odstranit – a to včetně těch předinstalovaných výrobcem. To většina konkurenčních značek, včetně Google Android TV, neumožňuje. Odstranit samozřejmě nelze odkazy na funkce televizoru.

Součástí domácí obrazovky je i položka My Channels, která kupodivu „unikla“ překladu na Mé kanály; sousední Můj obsah už je ale pojmenován česky. Funkce My Channels je přitom velice šikovná, zejména pokud příjem realizujeme z více tunerů. Zde si totiž můžeme soustředit až dvacet odkazů na zvolené programy bez ohledu na to, ze kterého tuneru je přijímáme. To pochopitelně jejich spuštění značně zrychlí. Podobně si do seznamu Můj obsah můžeme přidat různé oblíbené položky – třeba videa z YouTube.

Z dalších uživatelských vlastností WebOS jmenujme Live Zoom, zvětšení zvoleného výřezu obrazu až na 500 procent (maximální zvětšení je limitováno kvalitou signálu), přičemž nově lze zvětšený obraz také uložit na připojený pevný disk, a to jak formou fotografie, tak i videa. Šikovnou drobností je možnost při procházení internetových stránek ponechat na obrazovce miniaturu sledovaného pořadu.

Jinou formu komunikace mezi televizorem a telefonem či tabletem představuje tzv. zrcadlení obsahu v režimech Miracast a WiDi (obé u LG certifikováno), o kterém jsme se zmiňovali už mnohokrát. Předpokladem je pochopitelně podpora těchto funkcí i ze strany mobilního zařízení.

Díky integrovanému Bluetooth lze s televizorem spárovat i další periferie – bezdrátová sluchátka, klávesnice a myši, případně herní ovladač. V nabídce LG je také Bluetooth ovladač pro herní portál GameFly Streaming, jehož aplikaci má televizor předinstalovánu.

Obchod s aplikace od LG – Content Store.
Autor: Petr Žák

Obchod s aplikacemi od LG – Content Store.

Multimédia, včetně formátu 360° VR

Spojení televizoru s domácí počítačovou sítí je dnes už prakticky samozřejmostí. Podobně se rozumí „samo sebou“, že připojení lze realizovat ethernetovým kabelem (LAN) i bezdrátovým Wi-Fi zde ve standardu nejvyšším – ac.

Přehrávání multimédií funguje vcelku dobře a většinu testovacích souborů televizor zvládl.

Platí to především pro asi nejužívanější videokontejner MKV, ale i pro starší formát DivX/XviD. V obou případech i se správně reprodukovanými českými titulky – pro DivX/XviD je jen třeba zvolit v menu přehrávacího prográmku správnou znakovou sadu. V pohodě jsou ale i další formáty jako MP4, MOV, AVI a kamerové AVCHD či XAVC S a podobně. Suverénně si přijímač poradil i s nahrávkami z kamer, fotoaparátů a mobilních telefonů v rozlišení Ultra HD (4K). Tradičně mimo rozsah kompatibility tak zůstala jen videa WMV zpracovaná kodekem WMV2. Ten ale nepřehraje naprostá většina současné A/V techniky. Pro úplnost dodáme, že mezi kompatibilními formáty je i otevřený kodek VP9 společnosti Google, používaný mj. pro 4K videa na YouTube.

Letošní novinkou v televizorech LG je pak formát 360° VR pro videa a fotografie pořízené panoramatickými kamerami.

V případě zvuku zahrnují přehrávací schopnosti televizoru kromě obligátních „empétrojek“ a dalších ztrátově komprimovaných souborů i bezztrátový FLAC, a to včetně Hi-Res Audia 24 bitů / 192 kHz. Jako obvykle je pak bezproblémové zobrazení fotografií v JPG s běžnými možnostmi automatické výměny obrázků (SlideShow), včetně volitelného hudebního doprovodu. Multimediální funkce televizoru tedy určitě obstojí tím spíše, že nedělají rozdílu mezi soubory z domácí sítě a z připojeného USB média.

Výkon, který potěší

Na televizoru nás ale nakonec stejně ze všeho nejvíc zajímá, „jak to hraje“. Tedy kvalita reprodukce, obrazové především. Zvuk lze koneckonců vždy řešit i nějakým externím zařízením od dnes populárních zvukových lišt až po komplexní sestavy domácího kina.

Řekněme si rovnou, že nejvyšší 4K model z letošní řady LG nás velmi příjemně překvapil. Nejen jemnou barevnou škálou, ale i na LCD mimořádně bohatým kontrastem, včetně solidního podání kritické černé barvy. Poměrně přijatelně přijímač zvládá už vysílání ve standardním rozlišení, samozřejmě, že mu svědčí především technicky dostatečně kvalitní obsah, minimálně HDTV. A pokud jde o HD v celém řetězci přenosu – jako je tomu třeba u zahraničních sportovních přenosů – pak je výsledek skutečně parádní. Signál v Ultra HD (4K) je pak ideální; třeba reprodukce filmu V srdci moře z disku poměrně nového formátu 4K UHD Blu-ray (zde využívajícího i HDR10) nabízí vynikající podání jak potemnělých scén z lodních kajut s dobře prokreslenými tmavými kouty, tak i opačně jasově vyznívajících sekvencí z prozářené mořské hladiny.

Disky 4K UHD Blu-ray jsou v současnosti bezesporu kvalitativním vrcholem, maximem, jaké jsme kdy mohli vidět. O kousek níže, ale stále s vysokým standardem, je pak streamované video. To jsme mohli posoudit třeba u seriálu Marco Polo na Netflixu. Tento seriál mimochodem jako jeden z mála titulů na této platformě má i české titulky. Problémem streamu ovšem je – a logicky asi dlouho zůstane – ve výrazně nižším datovém toku videa. Jde o necelou pětinu toho, co dokáže nabídnout 4K UHD Blu-ray. Těžko předpokládat, že se tento rozdíl na výsledku neprojeví.

Samozřejmě, že LCD technologie má své „systémové“ mouchy a ty se nevyhnuly ani tomuto televizoru. Jde především o nepřesnosti při zobrazování pohybu – vytváření kontur okolo objektů, ale tentokrát nebylo zdaleka tak zřetelné jako u jiných modelů. Podobně jsme zde nezaznamenali obvyklou přetrvávající stopu po míči „pinkaném“ z jedné strany obrazu na druhou. S ohledem na boční LED podsvícení (v rámu) je rovnoměrnost jasu na obrazovce – při referenčním zobrazení jednobarevné plochy – příkladná. Na druhou stranu systémovou slabinou je vznik světlejšího svislého pruhu okolo bílého objektu v černé ploše – typicky třeba v závěrečných titulcích filmu. Zde alespoň nedocházelo k tak zřetelnému rozdílu a ohraničení, přechod byl poměrně plynulý.

Zvuk přijímače, který je opět vyzařován reproduktorky směrem dolů, lze označit za standardní, pro běžný televizní provoz jistě plně vyhovující.

Suma sumárum celkové hodnocení LG 49UJ7507 za 26 990 Kč vyznívá velmi dobře. Jak jeho výbava (rychlejší procesor, HDR s Dolby Vision, „dálka“ Magic Remote), tak reprodukční vlastnosti ho řadí mezi podařené modely.

MIF18 tip v článku ROSA

Hodnocení

pro: kvalitní obraz, podpora HDR, včetně Dolby Vision, výborná funkce My Channels, skutečně funkční hlasové vyhledávání v češtině, výtečný dálkový ovladač Magic Remote, snadné třídění kanálů, editovatelná nabídka na tlačítku Home

proti: pouze USB 2.0

  LG 49UJ7507
cena: 26 990 Kč
úhlopříčka, formát: 123 cm (49"), 16:9
obrazovka: LCD, IPS, podsvícení v rámu (Edge LED); Ultra HD (3840 × 2160 bodů), další parametry neudány
tuner a zvuk: DVB-T/T2 (HEVC), DTB/C, DVB-S/S2, analog; 2× 10 W, systém 2.0, DTS, Dolby Digital
přehrává (udáváno): fotografie neuvedeny; FLAC, MP3, MP2, AC3 (Dolby Digital), EAC3, HE-AAC, AAC, PCM, DTS, DTS-HD, DTS Express, WMA, apt-X; MKV, XVID, H.264/AVC, MPEG-2, MPEG-4/MP4, AVI, H.265/HEVC, VC-1, WMV, ASF, H.264/AVC, Motion JPEG, VP8, VP9, TS, TRP, TP, MTS, VOB, RM, RMVB, 3GP, 3G2
spotřeba (udávaná podle EU): 75 W, pohotovostní režim: < 0,5 W; tlačítko vypnutí (elektronické); roční spotřeba 104 kWh; energetická třída A
vstupy/výstupy: vzadu: 2× HDMI (2.2), AV/YUV (cinch), Ethernet (LAN), digitální optický audio výstup, sluchátka/audio výstup (minijack), anténní vstupy; vzadu (na boku): 2× HDMI (2.2), 1× USB (2.0), PCMCIA (CI+ 1.3); Bluetooth, Wi-Fi (802.11 mj. „ac“)
rozměry (švh); hmotnost: 1100 × 699 × 247 (62) mm; 14,1 kg

Anketa

Který z operačních systémů chytrých televizorů byste si vybrali?

Našli jste v článku chybu?