Vlákno názorů k článku Malcolm Gladwell: Proč se revoluce nevytweetuje od vlabra - A vím, že příště můžu být tou obětí...

A vím, že příště můžu být tou obětí já, a už mě štve že my černoši jsme vždycky obětí...
Tak tahle věta mi silně připoměla jednu nejmenovanou, údajně diskriminovanou menšinu u nás. Ta naštěstí zatím FB moc nevyužívá a chraň nás Bůh (Alláh, Budha, ...), až začne.

Sice jistě není dobré vliv sociálních sítí přeceňovat, ale myslím že Gladwell je zase podceňuje.

Podle mého názoru je chybný jeho předpoklad, že pro akci jsou potřeba strong-ties. Ne, k akci je potřeba silná motivace. Strong-tie samozřejmě takovou motivací může být, ale rozhodně to není jediná možná motivace. Motivací může být nejen silný vztah k osobě, která "volá do akce", ale třeba silný vztah k předmětu té akce.

Jistě je myslitelná situace, kdy např. něčí práva jsou dotčena a on s tím chce něco udělat. Díky Facebooku se to dozvím (a snad nikdo nezpochybňuje, že Facebook může sloužit pro velmi rychlé šíření informace po předivu sociálních vztahů). Jistě, vzhledem k tomu, že jsou dotčena práva přítele přítele přítele přítele přítele, nemám žádnou osobní motivaci pro akci. Ale třeba si uvědomím, že s tou "obětí" mám něco společného - jsem "taky černoch". A vím, že příště můžu být tou obětí já, a už mě štve že my černoši jsme vždycky obětí... a tohle mi dá motivaci vynaložit to úsilí a třeba i odvahu, a jít do té akce... o které bych ale bez Facebooku nevěděl.

Samo šíření informací může mít obrovský vliv, přestože jejich motivační návoj se čerpá odjinud.

A mimochodem, společné akce a společný boj dělají přátele. Možná že ti černoši tam tehdy nešli proto, že byli přátelé toho prvního černocha. Možná se naopak stali přáteli proto, že byli společně v akci... kvůli sdíleným ideálům, sdílené zlobě na něco, sdílenému strachu z něčeho. Nástroje pro sociální interakci urychlují a zesilují propojování takových lidí.

Ale ja sa ako obeť cítim. To, že pracujem, platím dane a som riadny občan nikoho nezaujíma lebo som menšina že. Takže posmeškom, urážaniu a pohŕdavým pohľadom napríklad v prostriedku mestskej hromadnej dopravy sa nevyhnem. A nemám potrebu vytvárať kvôli tomu nejakú skupinu na facebook-u, každý má svoj šálok trpkého čaju a ja som s pitím už našťastie na konci. To, že Vy nerobíte rozdiely a považujete všetkých za zlo je Váš problém.

Súhlasím, že neprispôsobivý občania žijú na úkor tích slušných. Ale už sa tu nespomína, že človek ktorí sa rozhodne roztočiť koleso osudia opačným smerom, to má veľmi ťažké, pretože ostáva na tejto ceste sám, keď ho neprijíma ani väčšina a ani tá démonizovaná menšina.

...že človek ktorí sa rozhodne roztočiť koleso osudia opačným smerom, to má veľmi ťažké, pretože ostáva na tejto ceste sám, keď ho neprijíma ani väčšina a ani tá démonizovaná menšina....

Treba ten pan v Devinskej co mel v panelaku neprizpusobive sousedy zustal na sve ceste sam....

I kdyby tomu tak v té konrétní situaci bylo, nemyslím že by to nějak vyvracelo to co říkám. Sám píšu, že strong-ties mohou být velmi silnou motivací... ale to neznamená, že nejsou i jiné zůsoby, jak lidi motivovat pro akci.

I když to v té konrétní situaci tak třeba nebylo, tak by to tak být mohlo, a dnes díky sociálním sítím snadněji než dřív... a to je podstatné.

A mimochodem, ten poslední odstavec jsem napsal hlavně proto, že jsem si vzpomněl na Kohoutovu knihu Kde je zakopán pes, která popisuje dění kolem Charty 77. Tam mi připadá velmi příznačné, jak právě společný boj za nějaké ideje dělal z cizích lidí přátele. Až na to, že tehdy bylo velmi těžké se vůbec najít, dozvědět se o sobě navzájem.

Dokážu si to velmi dobře představit dneska v tom Iránu - jak Twitter pomáhá podobně smýšlejícím lidem dozvědět se o sobě, komunikovat... a třeba stát se přáteli a spojenci se strong-ties v real world.

I když připustíme, že Gladwell má pravdu v tom, že pro akci jsou nutné strong-ties (a už jsem napsal, proč já si tohle nemyslím), tak mimořádně důležité je už to, jak dnešní sociální technologie umožňují navazování strong-ties - už tímhle mohou mít obrovský dopad na společnost.

Ale přece o tom je také veškerá internetová komunikace, tedy i sociální sítě. V podpoře kontaktů z reálného světa. Sice se domluvili osobně, někde u piva. Ale také se mohli domluvit na twiteru, zvláště ve chvíli, kdy by byli na různých místech. S nutností předchozí existence "silné vazby" ovšem souhlasím.

Dle mého názoru je velmi zavádějící pojem přítel v sociálních sítích. To že na twiteru začnu sledovat třeba pana Zandla neznamená, že jej považuji za přítele. Nikdy jsem jej osobně neviděl, určitě bych mu vykal a na pivo spolu nepůjdeme. Pouze mne zajímají např. jeho názory na vývoj Internetu. Podle mne je označení vazby slovem přítel zavádějící, vhodnější by bylo něco neutrálnějšího - třeba kontakt. Takové označení vzbuzuje úplně jiné asociace. Asi jako vazba na kolegu z jiné firmy - budu se s ním s chutí bavit o odborných tématech, ale neočekávám, že by mi pomohl se stěhováním.

Jinak za sebe musím říci, že jsem si článek s chutí přečetl.