Za výraznější (a ovšem poměrně častý) omyl lze třeba považovat představu o dosavadní hegemonii jednosměrného komunikačního modelu.
Ahoj Aleši,
podle mně směšuješ dohromady dvě různé věci. Jednou z nich je přístup do mediálního prostoru se svým sdělením a druhou možnost (nepřímo) obsah médií ovlivňovat.
Pokud v minulosti začal časopis pravidelně vydávat články o růžových králících a nějaký jeho čtenář neměl rád růžové králíky, mohl jej přestat kupovat. Když ke stejnému závěru došlo více čtenářů, výsledkem byl pokles nákladu a šéfredaktor (možná) přestal články o růžových králících otiskovat. Tím byl nepřímo ovlivněn obsah časopisu.
Ovšem stejný čtenář nemohl do téhož časopisu napsat, že růžoví králíci jsou odpovědní za všechno zlo na světě.
Přičemž ve WP se zabýváme pouze prvním problémem – tj. přístupem člověka se svým sdělením do mediálního prostoru. O druhém není pochyb.
Z toho ovšem plyne i (ve white paperu) poněkud přehnaný důraz na gatekeeperskou roli blogerů.
Bloggeři jsou ve WP použiti jako modelový, a zdaleka nejrozšířenější příklad přístupu člověka se svým sdělením do mediálního prostoru.
Vyhledávač je sice také gatekeeper (ačkoli nevytváří žádný obsah), ale je to pouze jeden z mnoha pohledů do tohoto prostoru.
Většina lidí ho samozřejmě používá (stejně jako se většina lidí dívá na Novu), ovšem na rozdíl od dřívějška je zde spousta jiných možností.
Ta hlavní jinakost v případě Dell Hell spočívá v tom, že toto sdělení: a) mohlo vůbec vzniknout; b) mohlo se rozšířit.
Ovšem toto šíření probíhalo tak, že si příspěvek přečetli lidé na blogu a na vlastní blog umístili svůj komentář - a tak dále.
Dobrá pozice ve vyhledávači tedy nebyla podstatou celé této kauzy, ale pouze jakýmsi jejím vedlejším produktem.
Marketing 2.0 však přidává další rady: být upřímný, otevřený a "vnitřně konzistentní". Nu, přejme zástupci firmy, "postižené" aktivním davem z Webu 2.0, při naslouchání podobným radám pevné nervy.
Proč Ti to připadá jako špatná rada? Jakou bys takové firmě nabídl lepší?