Vlákno názorů k článku Medián Petra Koubského: Až ztratíme zájem o svobodu od Filip Jirsák - Žádná absolutní nebo nedělitelná svoboda neexistuje. To, čemu...

Žádná absolutní nebo nedělitelná svoboda neexistuje. To, čemu v demokracii říkáme „ochrana svobody“, není boj svobody s nesvobodou, ale vyvážení různých svobod, které jdou proti sobě. Svoboda krást je velmi omezena ve prospěch svobody vlastnit. Svoboda projevu je omezená např. právem na soukromí nebo právem na život v demokratickém režimu.

Z nějakého důvodu se tady zaměňuje demokracie s anarchií. Demokracie neznamená, že každý může dělat cokoli (to by bylo velmi nesvobodné prostředí). Demokracie znamená, že platí stejná pravidla pro všechny – to ale neznamená, že zároveň platí stejná pravidla pro všechno. Musí platit stejná pravidla pro demokrata i pro neonacistu, to ale vůbec neznamená, že by měla být stejná pravidla pro propagaci demokracie a pro propagaci nacismu. Demokracie musí chránit sama sebe před méně demokratickými systémy, jinak to není demokracie.

To, že veřejný prostor je předmětem společné ochrany, je základ každé společnosti (dokonce nejen lidské). Lidé to v tomto směru akorát dotáhli výrazně nejdál. To, že pro to vymysleli instituci zvanou stát, je jen logickým pokračováním. Ochrana společného prostoru (do kterého dnes už internet bezpochyby patří) je jednou ze základních funkcí státu. Chtít po státu, aby z té čím dál větší džungle udělal civilizovaný prostor, je oprávněné. Samozřejmě by se té role mohly chopit i jiné organizace, ale nezdá se, že by se tak dělo. Nestačí doufat, že se to nějak spraví samo, je potřeba naopak diskutovat o tom, jak ta pravidla nastavit co nejlépe.