mp3.com se již stal součástí dějin, podobně jako třeba Fordova automobilka. Před pár dny tuto ikonu světového Internetu získal nový vlastník --- a všechno bude zase jinak. Málokdo by si ovšem vsadil korunu na to, že tentokrát už půjde o perspektivní model…
Aby více vynikly křivky nového, skoro až kuriózního zákrutu směrování mp3.com, nezaškodí připomenout si, že začínal jako web věnovaný výhradně MP3 technologii; konkrétně informacím o daném formátu, recenzím softwaru, jeho archivaci a distribuci… Časem se přidaly i recenze hardwarové (což souviselo s tím, že se specializovaný hardware začal vůbec objevovat), přibylo ovšem i vyhledávání MP3 souborů, jež bylo první předzvěstí problémů následujících. Ale teprve v okamžiku, kdy se mp3.com s velkou odezvou rozhodl dávat na svém webu zdarma prostor všem hudebníkům bez rozdílu, bylo jasné, že vážněji zasáhne do digitální distribuce hudby. Od podobně „anarchistického“ přístupu si mnozí slibovali tisíce nových hudebních objevů, žijících nakonec ve větším luxusu nežli hvězdy odírané velikými vydavatelstvími, což se ukázalo jako poněkud bláhová myšlenka --- stále nezodpovězenou otázkou však zůstává, zda problém nebyl spíše ve formě její realizace. Na stránkách hudebních časopisů začal mp3.com v inzerci se svými festivaly a sponzorovanými hvězdami (Alanis Morisette) vážně konkurovat megakorporacím, a i když nikdo pořádně nevěděl jak, všem se zdálo jisté, že jednoho dne z něj bude zlatý důl (patřící pokud možno všem horníkům), a peníze se proto od investorů hrnuly rychleji, nežli stačily burovní indexy stoupat. Nejenže ovšem příjem z inzerce na jednom z nejnavštěvovanějších webů světa nebyl tak závratný, jak by bylo záhodno, kosa na kámen padla zejména v případě služby my.mp3.com. Ta byla původně určena k tomu, abyste si mohli odkudoli z Internetu poslechnout skladby z CD, která jste si koupili a online zaregistrovali --- ale zabraňte někomu zaregistrovat si album půjčené nebo sdílet sbírku s ostatními návštěvníky svého oblíbeného chatroomu. Atak vydavatelství, posilovaný nesmyslnými formulacemi v médiích typu „stránka mp3.com nabízí zdarma ke stažení nejnovější hudební nahrávky“, vyvrcholil nepříznivými výroky soudu a hlavně hodně tučnými pokutami, fakticky znamenajícími likvidaci dot comu. Nebylo proto divu, když vzápětí začalo docházet k mimosoudním dohodám o spojení s vydavatelstvími a digitální distribuci „legálního“ hudebního obsahu --- kterou ovšem dodnes nikdo nedokázal uspokojivě realizovat.
Příběh mp3.com se stal žádaným tématem i ve světovém tisku a audiovizuálních zpravodajských relacích, z jeho majitelů byly mediální hvězdy dávno (rozuměj pár měsíců) před Shawnem Fanningem. A když si uvědomíme, že to vše se odehrálo vlastně jen během pár let, je jasné, že filmová verze nás jednoho dne nemine. :-)
Začátkem tohoto týdne se stal novým vlastníkem mp3.com francouzský (!) konglomerát Vivendi Universal --- a jeho plány do budoucna směřují server zase trochu někam jinam. Web má totiž již brzy nabízet i digitální distribuci videa a her! Noví majitelé si náramně slibují od hladu uživatelů po hudebních klipech, trailerech apod… Až člověka napadá --- proč se to vlastně ještě bude jmenovat mp3.com? Co bude příště? Online prodejna nábytku? (Samozřejmě, nejdřív by na řadu přišly racky na cédéčka s vypálenými empétrojkami…) Video má nabízet také my.mp3.com --- a když se dočtete, že Vivendi hodlá vzápětí spustit i projekt lindows.com, vyvíjející aplikace pro linuxovou platformu, nestačíte nad tím bezradným a nekoncepčním kočičko-pejskacím dortem vrtět hlavou.
mp3.com tak zůstává nejen hlavním hrdinou dramatického příběhu o vzestupu a pádu internetových startupů a podivných koncích zázračných dětí nové ekonomiky, ale také variantou příběhu o veliké bezradnosti pračlověka, který nalezl kolo a nevěděl, co s ním, o sejfu s tunami zlata, ke kterému nikdo nemá klíč, či ještě spíše o mapě s pokladem, na které není vyznačen sever. Neboť zda se jedná o možný zdroj neuvěřitelného bohatství, nebo jen o mrtvě narozený vedlejší produkt jedné velké utopie --- to ještě nikdo s jistotou neví…
