Editorské zásahy by měly mít své meze. Pokud editor například pod rouškou jazykových úprav autorovi v článku důsledně přepíše byte na bajt (protože je obrozencem), vypadá před čtenáři jako blbec autor, ne editor.
A ktery tuzemsky denik byste mi doporucil Vy? Mladou frontu zminuji z toho duvodu, ze je zde nejvetsi a z nekolika hledisek se jedna o evropsky fenomen.
Pokud jde o techniky manipulovani verejnosti, doporucuji Vam kuprikladu Age of Propaganda, Total Propaganda nebo Perspektivy moci. Rozdil mezi ceskym a americkym trhem je sice propastny, ale nekolik pripadu by se jiste naslo -- vstup CR do NATO, vstup CR do EU, Volejte rediteli apod.
Obavam se (z vlastni zkusenosti), ze kdyz autor pise titulek, cini tak ponekud z "zabi perspektivy". Kdyz je menim, tak proto ze vim, ktere titulky funguji a ktere ne.
Důvodů, které nás vedou k provádění redakčních úprav, je několik. Především je to snaha o dodržování určitého standardu článků: ne všichni autoři například správně rozdělují odstavce nebo píší příliš rozkošatělá souvětí - obojí je z hlediska čtenáře překvapivě důležitá věc. Jiní autoří mají občas tendenci k používání obecné češtiny či nespisovných výrazů, což snad má smysl v beletrii, ale v článcích "do novin" pro ně není místo. Zcela stranou ponechávám klasickou jazykovou korekturu překlepů a pravopisných chyb - tu ovšem, alespoň myslím, nikdo ze čtenářů nezpochybňuje, naopak se nám občas dostane oprávněné kritiky za některá přehlédnutá zaškobrtnutí.
Stručně řečeno, autor článků je zodpovědný za jeho obsah a do něj v žádném případě nikdo z redakce nezasahuje - na tom trvám! Za stylistickou a jazykovou část jsme však spoluzodpovědní i my, a proto nejen můžeme, ale dokonce musíme provádět jemné úpravy. Řada našich externích autorů jsou mimořádné osobnosti, ale z pochopitelných důvodů nemají redakční průpravu, protože se věnují jinému oboru. Naším úkolem je upravit jejich články tak, aby to čtenář "nepoznal". Dlužno dodat, že většina z nich je za tuto službu vděčná a dokonce o ni prosí - není to tedy tak, že bychom naše autory "znásilňovali".
Poněkud stranou jsem do této chvíle ponechal otázku nadpisu a perexu (což je jinými slovy taková ta anotace, která se zobrazuje na titulní straně). Tato věc je z hlediska vnímání některých diskutujících patrně nejožehavější, musím však trvat na tom, že oba tyto prvky jsou více věcí redakce než autora. Je třeba říci, že většina článků u nás vychází s takovým titulkem a perexem, jaký jim dal sám autor. Pokud má však editor (tolikrát zmiňovaný Mirek Zeman) pocit, že by bylo vhodné provést nějakou změnu, je jeho povinností tak učinit. Titulní stránka Lupy a její obsah jsou totiž vizitkou Lupy, nikoliv jednotlivých autorů - její složení tedy nezbytně musíme ovlivňovat. Kromě toho nelze opominout ani to, co již bylo mnohokrát řečeno: titulek a perex "prodává" článek, článek se špatným nadpisem si nikdo nepřečete, byť by byl dobrý. Editor je přitom člověk, který vydává denně několik článků a pochopitelně sleduje, jak jsou čtené - neexistuje proto osoba, která by lépe než on mohla vědět, jaký titulek či perex použít. Změny samozřejmě v žádném případně nesmějí podstatně změnit vyznění článku, jinak jsou však naprosto v pořádku. Běžná praxe v řadě časopisů je dokonce taková, že autor dodává jen "holý text" bez nadpisu a perexu - obojí dopíše až editor po přečtení článku.
Na závěr si dovolím jednu perličku. Když jsem před sedmi lety coby novinářské ucho největšího kalibru začínal s psaním článků, strávil jsem nějaký čas i v Bajtu, který tehdy ještě vycházel. Jeho šéfredaktorem byl - Láďa Zajíček. Napsal jsem tenkrát pro Bajt několik článků o Internetu a když vyšly v časopise, málem jsem je nepoznal: Láďa Zajíček v nich pokaždé udělal hromadu úprav a z mého neandrtálského slovního projevu vytvořil text, který se dal číst. Nikdy mi ovšem o změnách dopředu neřekl a mne by naopak nikdy nenapadlo se kvůli tomu vztekat: byl jsem mu za ně vděčný a bral jsem to součást jeho redakční politiky. O to více mne překvapuje, že je to právě on, kdo - v podstatě jako jediný z našich autorů - velmi hlasitě protestuje proti zásahům do svých článků.
Nevim jak vy, ale co se tyce X-Window, asi byste jiz koncem 80. let pomerne slintal nad tim, co umely jine GUI pod UNIXem (stale mluvim o GUI zalozene nad X-Window protokolem) - namatkou takove SGI (modre Indy) nejsou porad do srotu, coz se o PCckach 10 let starych a s tamnim GUI (MS Windows 2.X, maximalne 3.0 vydane na prelomu 90. let) rici rozhodne neda... A o tom mit virtualni desktop pres vice obrazovek, presouvat mezi nimi, spoustet aplikace na serveru a cely desktop mit treba v Australii o tom se Vam dodnes v podani MS Windows muze jenom zdat... (ano i pro MS Windows existuji dobra reseni, ale za to se plati, radsi nechtejte vedet kolik) a jedine co dodnes z dilny Microsoftu jsou Terminal services... - zkuste si pres ne presunout soubor...:-r
Takze az zacnete zase hanet, nejprve se prosim seznamte s pravou skutecnosti, nedelejte obecne zavery z Vaseho evidentne omezeneho rozhledu, ktery tu presentujete...
BTW Ja jsem tu vubec nemluvil o Linuxu, ten skutecne neni tak stary, vyspely apod., presto se ho to samozrejme take tyka...
Na druhou stranu Terminal Services jsou snad prvni vec, kterou MS udelal poradne, ale samozrejme na protokol X-Window zdaleka nema.
Ale tvrdim jednu vec (zcela subjektivne): MS Windows jsou priserny operacni system (zel mam tu cest zivit se napul tvorbou Win32 programu), ale GUI maji nejvymakanejsi. Potykal jsem se s nekolika prostredimi vesmes pod X-Window, ktera se tvarila, ze maji takove featury, ze jim windows nesahaji ani po kotniky, ale jejich ergonomie byla myslim vyrazne horsi (snad az an vic pracovnich ploch). A nebyt prave teto konkurence tak by podle mne KDE ted zdaleka nevypadalo tak jak vypada - a ze se stale vice podoba windows :-).