Vlákno názorů k článku Na Ulož.to se chystá další žaloba, tentokrát od knižních nakladatelů od Dave - Mohli by už konečně přijmout fakt, že v...

„Autoři knih dostávají poplatky za prázdná CD a DVD? Vážně?“

Ano, samozřejmě.

Ze zákona jako autor knih jste zastupován autorskou organizací a ta Vám vyplácí poplatky z aturoských poplatků.

http://www.dilia.cz/autori

Základní problém je v tom, že autoři nechtějí číst celý autorský zákon. Podle zákona je autorské organizace zastupují.

Zákazníci nemusí řešit za autory jejich tok peněz. Je na autorech, aby tlačili na autorské organizace k tomu, aby lépe rozdělovaly peníze autorům, či aby byly transparentní, nebo aby byly úplně zrušeny.

Pokud autorům nevadí jejich autorské organizace, obyčejný člověk může mít za to (a není důvodu aby se domníval jinak, či to vůbec nějak řešil), že autoři jsou s fungováním autorských organizací spokojeni, stejně jako vydavatelé, a tudíž všichni dostávají od nich peníze. Dále to není mým problémem.

Všude čtu kritiky autorů a vydavatelů na to, že lidí jim neplatí, ale nečtu kritiky autorů na to, že jim neplatí autorské organizace, tudíž předpokládám (a je zcela u zadnice jestli správně či špatně, protože to je starost autorů a vydavatelů, ne má), že všichni autoři spravedlivě dostávají od autorských organizací peníze.

Ona se totiž také objevuje snaha vydavatelů, a to i v příapvěcích zde, své problémy házet na hlavu jiným. Přičemž neslyšet, že kradou jako straky přes autorské poplatky, aniž by za to bylo plnění nebo něco z jejich strany. Zato jejich problémy, které jsou do značné míry důsledkem jejich krádeže peněz přes autorské poplatky a reakce masy lidí na jejich krádeže, opět hází směrem od sebe a pláčou a pláčou, že by se nad nima ustrnul i Honza z pohádky.

Pokud vydavatelé a autoři souhlasí a nic nedělají se změnou kolem autorských poplatků, pak není strarost občanů a ostatních, aby řešili, jak autorské organizace rozdělují peníze autorům. Zřejmě všichni autoři dostávají od nich dostatek, protože si nikdo nestěžuje. Ale i kdyby, je to jejich starost.

Autoři a vydavatelé v Česku si zavedli autorské poplatky, tedy legální krádež, tudíž se budou muset popasovat i s následky. Protože fyzikální a vyšší zákony fungují striktně a nesmlouvavě, protože je naštěstí neřídí lidé.

Rozkaz zněl jasně: "Nesmí projet za žádnou cenu!"

Nemyslím, já čtu hodně, ale beletrii, odbornou literaturu, komiksy, cokoliv - vždy na papíru. Prostě nemám rád elektronická blikadla. A ano, zkoušel jsem to (tablet a kindle), a ne nechci to.
Nebo grafické publikace, mám monografie Da Vinciho, Moneta, a dalších.
tohle v elektronické formě? Ale fuj.

Takže dokud budu lidé jako já, budou tištěné knihy. A podle toho kolik je knihkupectví a vydavatelů, myslím že tištěným knihám zánik nehrozí.

A jsou další okruhy kde se knihy nedají vytlačit. Děti a jejich knihy a komiksy, například.

Papírové i elektronické knihy – obojí má něco do sebe. Možnosti hledání v elektornické knize jsou úplně jinde. Stejně jako možnosti přenášení mnoha knih.

Pravdou je, že „kvalita“ co leze z komerčních prodejů knih je na zvracení. A je jedno, z kterého zdroje to koupíte.

E-booky si pro sebe většinou dělám sám, a jsou o 10 tříd v technické i estetické kvalitě výše, než co si lze kdy koupit.

Na druhé straně – tablet je na čtení e-booků poněkud svítící. Kindle je zase dnes nejhorší elektronickou čtečkou, která asi existuje, zejména z hlediska třídění a orientaci v knihách a knize. On totiž Kindle není ani tak čtečka, jako spíše nákupní katalog Amazonu a polovinu jeho funkcí se dá nazvat „koupit něco na Amazonu“. Cílem Kindle není být dobrou čtečkou, ale zvýšit zisky Amazonu a prodeje jeho zboží. Osobně bych dnes Kindle už nekupoval, protože jednak vendor lock, a jednak kvalita sw v Kindle je na úrovni nejhoršího tajwanského šrotu. Je to smutné, protože hw je to dobrý.

Dokáži si představit v budoucnosti i toho Moneta, až bude vynalezen kvalitní barevný elektronický papír.

Raději dělám sazbu papírových knih, je to taková hezčí práce. Ani nevím proč. Prostě i ten pocit z toho je hezčí. Ale z hlediska čtení je dobře udělaná e-kniha na dobré čtečce zcela srovnatelná s pocitem čtení z papíru.

Konečně jste se odhalil. Ale musím vás zklamat, je to u vašich textů velice snadno poznat, že jejich autor není normální člověk.

Tak si škrtněte poslední větu. Když porovnáte dvě situace - v jedné musí autor sám investovat do vydání knihy a nemůže očekávat žádné přímé platby za knihu, v druhé může (a nemusí) knihu poskytnout výměnou za platbu - opravdu si myslíte, že v druhém případě nebude mít motivaci víc autorů a že nebudou svá díla raději šířit? Obávám se, že jediný autor, který píše pro peníze, je protipříkladem k vašemu tvrzení.

Přirozeným právem, aspoň jak to chápe většina západní společnosti, je to, že za užitek z výsledku své práce může člověk žádat odměnu. Dost lidí se sice snaží tvrdit, že pro autory má platit nějaká výjimka - ale zatím je jen velmi málo těch, kteří by to chtěli praktikovat sami na sobě, v zaměstnání prohlásí, že už nechtějí dostávat žádnou mzdu a budou pracovat jen pro radost z práce, a že živit se budou nějak jinak, třeba z dobrovolných darů svých fanoušků.
To, že by ochrana autorského práva, byla ohrožením svobody celé demokratické společnosti, je sice oblíbená pirátská zkratka, ovšem ještě nikdy se nepodařilo vystopovat, kudy ta původní spojitost vlastně vede. Byly různé pokusy, některé úspěšně dokázaly, že ochrana jakýchkoli práv popírá svobody demokratické společnosti a že by tedy neměla být chráněna žádná práva, ani právo na svobodu. Takže až se pokusíte vysvětlit, jak ochrana autorských práv omezuje něčí svobody, myslete přitom také třeba na vlastnická práva k hmotnému majetku, jestli třeba zároveň nedokazujete, že i ta omezují svobodu celé společnosti.

Autorovi na odměnu za jeho dílo také nevzniká nárok automaticky. Nejprve musí to dílo prodat. Úplně stejně, jako když prodáváte potraviny. Nevím,kde jste vzal tu logiku o pětikilometrovém okruhu - žádný zákon nezakazuje ani prodávat knihy 5 km v okruhu od autora, ani prodávat jiné knihy jiných autorů, ani nic podobného.
Nikdo možná nemá problém při hraní nebo citování uvést autora, ale spousta lidí má problém užívat autorské dílo v souladu se smlouvou, kterou s autorem uzavřeli, případně neužívat dílo nijak, pokud žádné oprávnění nemají.
Současné autorské právo vydavatelství vůbec nepotřebuje. Pokud budou autoři spokojenější bez vydavatelů, ať se na vydavatele vykašlou, nic je nenutí vydávat zrovna u nich.
Pokud něco citujete a splníte podmínky zákona, autor vám to zakázat nemůže. To je právě jedno z těch omezení práv autorů.
Vlastnické právo k libovolnému majetku je přirozeným právem, výsledkem společenského konsenzu několika tisíciletí. S násilím to nemá mnoho společného, spíš s lidskou prací. Teprve s vynálezem autorského práva byla tato přirozená práva autorů omezena, protože se předpokládalo, že se pak díla budou více šířit. Vlastník je jasně definovaný - je to ten, kdo vykonal nějakou práci, nebo někdo další, na koho původní vlastník svá práva převedl.
Nevím, co jsou ideální objekty, ale vlastnictví se vztahuje k lidské práci. Ta není nekonečně šiřitelná aniž by jí ubylo, někdo prostě něco buď udělá nebo neudělá. A je logické, že když nějakou práci vykoná, chce za to odměnu, protože když by udělal něco jiného, odměnu by také získal, a když bude chtít naopak výsledek práce někoho jiného, bude ten někdo jiný zase vyžadovat odměnu. Že budou lidé dobrovolně pracovat zadarmo, to už se zkoušelo, a ve velkém se to neujalo. Takže pokud chcete jít v úvahách dál tímto směrem, musíte vyřešit buď tenhle problém, nebo to, jak by autorská díla mohla vznikat bez lidské práce.

Všichni jsou ochotni platit jen za užití, protože to je jediné, co má nějakou hodnotu. Akorát se to v různých případech různě těžko realizuje, takže se pak fakticky platí za něco jiného a plátce věří, že se díky platbě nakonec k užití dostane.
Autoři jen vycházejí vstříc tomu, že o výsledky jejich práce má zájem víc lidí, takže rozpočítají náklady mezi předpokládaný počet uživatelů.
Ono to s tou výrobou kladiv není zas tak jiné. Výrobce je většinou nebude vyrábět po jednom, ale vyrobí jich třeba tisíc, a pak je postupně po jednom prodává. Takže pak také dostává opakovanou odměnu za používání části toho, co najednou vyrobil.
Když si někdo otevře půjčovnu kladiv, není důvod, aby se na to výrobce kladiv díval smutně - on už dostal zaplaceno od té půjčovny a převedl na ni za tu platbu veškerá práva na to kladivo. Jinak ta půjčovna bude za ta kladiva opět dostávat opakovanou odměnu, i když to kladivo koupila jen jednou. Protože opět rozpočítá ty jednorázové náklady na ta jednotlivá půjčení.

Koupě kladiva v maloobchodě odpovídá odkoupení veškerých práv k autorskému dílu. V obou případech ale můžete získat za nižší cenu i omezená práva – kladivo si půjčit (práva máte jen na omezenou dobu) nebo si koupit uživatelskou licenci. Jediný rozdíl je v tom, že u většiny věcí koncoví uživatelé běžně odkupují veškerá práva, zatímco u autorských děl koncoví uživatelé běžně kupují jen omezená práva. Ale třeba u bytů je také běžný pronájem. Takže pravidla jsou pro oba případy (autorská díla i hmotné věci) stejná, rozdíl je jenom v tom, co se běžně používá.
Mimochodem, autorská díla jsou v tomhle napřed. Lidé si čím dál víc uvědomují, že není podstatné něco vlastnit, ale moci to užívat. Třeba u software ta změna právě teď probíhá – dříve lidé chtěli software aspoň trochu vlastnit (mít na něj licenci a nainstalovat jej u sebe), dnes už mnohem častěji chtějí software jen používat (to jsou ty různé SaaS, cloudy, předplatné apod.). U bydlení je to běžné už dávno, pomalu se podobně začíná přistupovat i k autům (v zahraničí rychleji, ale už i v ČR se o půjčování mluví čím dál víc).

Já to chápu takhle. Tvůrce autorského díla se může rozhodnout, že veškerá svá majetková práva k dílu prodá. Tím pádem už je dál nemá, neplyne mu z nich žádný nárok a ten, kdo práva odkoupil, může dál s dílem nakládat dle libosti (třeba ho půjčovat). Nebo se tvůrce díla může rozhodnout, že si majetková práva ponechá a bude prodávat jen omezená práva (jednouživatelské licence, půjčování).
Tvůrce výrobku se může rozhodnout, že veškerá svá majetková práva k výrobku prodá. Tím pádem už je dál nemá, neplyne mu z nich žádný nárok a ten, kdo práva odkoupil, může dál s výrobkem nakládat dle libosti (třeba jej půjčovat). Nebo se tvůrce výrobku může rozhodnout, že si majetková práva ponechá a bude prodávat jen omezená práva (půjčování).
Já v tom žádný rozdíl nevidím. Chybu vidím jenom v tom, že vy porovnáváte odprodej veškerých práv u výrobku s prodejem omezených práv u autorského díla. Což je ale chyba, že porovnáváte dvě různé věci – porovnávejte buď kompletní odprodej práv u obojího, nebo poskytnutí omezeného práva u obojího.
To půjčování nebo poskytování služeb má samozřejmě výhody i pro uživatele – nemusí platit za vlastnictví po celou dobu a starat se o údržbu, platí jen to, co spotřebují. Nepotřebuju práva k televiznímu vysílání filmu, když se na něj chci jen doma podívat, škola nepotřebuje vlastnit autobus, když potřebuje jen jednou za rok odvézt děti na výlet, nepotřebuju platit celý rok myče oken, když potřebuju jen dvakrát za rok umýt okna.

V tom případě je ale problém v tom vnímání lidí, a je potřeba „opravit“ to – např. nějakou osvětou, ve školách apod.

Ad 1 – to je pouze váš názor. Většina lidí většinu knih jednou přečte a založí do knihovny.

Ad 2 – naštěstí to tak moc často nefunguje a většinou se společenské elitě podaří lidem vysvětlit, v čem je problém jejich vnímání. Bohužel máte pravdu, že to tak nefunguje úplně vždy, z historie známe případy, kdy se většině podařilo ta nemorální a zločinná ustanovení odstranit – např. při nástupu komunismu v Rusku nebo v menší míře později i u nás, nebo nástup nacismu v Německu. Na druhou stranu jsou snad tyhle historické zkušenosti ponaučením, že když má většina úžasný recept na to, jak zařídit, aby pečení holubi létali do úst, končívá to dost špatně.

Ad 1 Také se takové projekty uplatňují.
V druhém bodu reagujete bůhví na co, rozhodně ne na můj komentář.

Ne, nereagujete na můj text, reagujete na nějaké vlastní přeludy. Já jsem psal o elitě. To, že vy si něco vybájíte a nazvete to „elitou“ (a dáte to do uvozovek, aby bylo jasné, že nemyslíte skutečnou elitu, ale něco jiného), to je váš problém…

Of topic: nacisté atd. byli souzeni za činy, které ani v jejich době nebyly v souladu se zákonem.

Rozumím, Hitler nechal ve své říši milióny lidí dělat přečiny proti zákonům. Tomu snad nevěříte ani Vy sám.

:) vražda, genocida a podobné zločiny proti míru byly trestné i za doby Hitlera, akorát když se to správně politicky vyložilo, tak to byla národní bezpečnost nebo zájem rasy a ne trestný čin :) Pak došlo na změnu, a politicky se to nevykládalo.... když se revoluce povede, je to hrdinský čin, když se nepovede, je to vlastizrada.... dějiny interpretují vítězové... a pravidla určují vždy vítězové

Nezdá se mi to až tak odlišné od toho co dneska pěstují aktuální mocní... humanitární bombardování, waterboarding, dálkové řízené drony zabíjející na území cizího státu.... taky když se to správně vyloží je to "dobré".... třeba když takový dron zabije ošklivé děti v ošklivém avgánistánu... ale kdyby takový dron zabil staré dobré američany na území staré dobré ameriky tak to až tak dobré už nebude

Pokud máte na mysli zločiny proti lidskosti ve smyslu Ženevských úmluv, tak ano, formálně byly kodifikovány 1949 na podkladě Norimberkého procesu, nicméně předcházely jim Haagské úmluvy 1899 a 1907.

Nicméně z pohledu teorie přirozených práv byla taková jednání protiprávní vždy, i když v rámci kodifikovaného mezinárodního práva byl termín "zločiny proti lidskosti" poprvé použit až cca v roce 1915.

Ale vražda nebo hromadná vražda atd. byla trestná i za třetí říše a věřím že i tam i dávno předtím, i když se tomu neříkalo zločin proti lidskosti, ale jenom obyčejná prachsprostá hromadná vražda resp. účastenství na takovém jednání.

tak a teď jste právě smetl francouzkou revoluci, Magnu chartu, Chartu OSN a v zásadě i naší ústavu+LZPS i ústavu EU do kanálu.... :))

Je to přesně naopak.. přirozená práva jsou z principu nadřazená právu psanému, které je může pouze sledovat, ale nikdy překračovat...

zkuste mrknout třeba na článek 1 Listiny základních práv a svobod... podobné je to ve všech ostatních citovaných dokumentech:

Článek 1

Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Čili sám brání šíření informace, z jejíhož šíření by on měl problémy. Ale když někdo jiný brání šíření "informace", ze kterého má problémy, nelíbí se mu to. Zkrátka uplatňuje jiný metr na své problémy a jiný na problémy jiných.

Nikdo autorům nebrání jejich díla nezveřejňovat a nechávat v šuplíku. Stejně jako karetní údaje.

Ono i pirátění musí vycházet z nějaké volné existující kopie.

Pirátí se jak autorská díla, tak údaje o bankovních kartách.

A autoři zase pirátí lidem v peněženkám pomocí autorských poplatků a tím ztrácejí jakoukoli možnost apelu na morálku, když sami se morálně nechovají.

Jenže Dave ty údaje o kartě nedrží zavřené v šuplíku - předal je někomu dalšímu s tím, že ten dotyčný ty údaje nezneužije a nebude je dál šířit. Stejně jako autor někomu poskytne kopii s tím, že dotyčný to dílo nebude dál šířit.
To, že poplatky autorským organizacím jsou nemorální je pouze váš názor. To vás ale ještě neopravňuje k porušování zákona. Navíc hážete všechny autory do jednoho pytle - jak chcete s tou vaší morálkou odůvodnit, že když jedni autoři dostávají peníze z poplatků autorským organizacím, budete krást díla jiných autorů.

Šíření údajů z karet nikomu nevadí a priori, pokud se nepoužijí pro výběr peněz a jeho účtu.

Já Vám klidně údaje ze své karty dám, protože tam mám limit 0 Kč pro výběr. Těsně před výběrem limit zvýším, zaplatím, a hned limit šup zpět.

xxxxxx

„To, že poplatky autorským organizacím jsou nemorální je pouze váš názor.“

Když jste si naběhl na smeč: Názor autorů, že by snad měli chtít peníze za svou práci či kontrolovat šíření děl je stejně subjektivním názorem. Třeba se ukrutně autoři mýlí. :-)

xxxx

„To vás ale ještě neopravňuje k porušování zákona.“

Já ho neporušuji. Když se budete držet toho, co jsem napsal, což si můžete zpětně ověřit, nikde jsem nenabádal k porušování zákona a ani nenabádám.

Jen jsem psal, že zákon neurčuje, co je MORÁLNÍ, jen co je LEGÁLNÍ. To, že v zákoně jsou i nemorální věci, jako jsou autorské poplatky a další, je jen důkazem.

MORÁLNOST určuje něco jiného, než je zákon.

Proto je poněkud směšné, když autorské organizace na jedné straně jsou nemorální, bez ohledu na to, že si svou nemorálnmost udělali legální, a pak apelují na morálku druhé strany. Morálně (a znovu říkám, že morálku neurčuje zákon) na to nemají právo.

xxxx

„Navíc hážete všechny autory do jednoho pytle - jak chcete s tou vaší morálkou odůvodnit, že když jedni autoři dostávají peníze z poplatků autorským organizacím, budete krást díla jiných autorů.“

Pominu-li, že už mě nebaví, jak autoři házejí do jednoho pytle mě. A neustále mi dávají najevo, že jsem zloděj, ačkoli si vše poctivě kupuji.

Jdu do kina, dozvím se, že jsem zloděj a nemám krást, ještě než začne film. Koupím si DVD, a hned je tam nepřeskočitelná sekvence, že nemám krást toto DVD, které jsem si koupil. Je to trapné a nechutné a považuji to za urážku.

Já morálně nic neodůvodňuji, já totiž nekradu jiným jejich díla. Je zajímavé, jak jste mluvil o neházení do jednoho pytle, a hned mě házíte do pytle se zloději.

xxxx

Jediné co říkám je, že nemorální jsou autoři, nemorální jsou piráti.

Autoři, vydavatelé, autorské svazy, atd. na svou nemorálnost velmi rádi zapomínají, když jim jde o kázání druhé straně. Ale měla by se jim jejich nemorálnost soustavně, trvale, a do omrzení připomínat. V jednom kuse.

Jenže kdyby je ten dotyčný šířit začal, poruší tím zákon. Jediný Dave je ten, který sem ty údaje může beztrestně napsat a potvrdit tím, že to s tím "nikdo by nikomu neměl bránit v šíření informací" myslí vážně. Všechno ostatní je akorát slovíčkaření a kličkování.

Ne, bavíme se o tom, že Dave tvrdí, že na šíření žádných informací nemá být nic špatného, ale když jde o šíření informací, které by poškodilo jeho osobně, najednou má jiný názor.

Tady ale přece vůbec nejde o to, kdo tu informaci šíří. Podstatné je to šíření.

Ano, když je šíření v pořádku, tak ať šíří své CVV. Tomu basketbalu se to vůbec nepodobá, protože opsat pár číslic není žádná námaha. Je tedy evidentní, že důvod, proč se tomu brání, není ta námaha spojená se šířením, ale to, že nechce, aby se tyhle údaje šířily.

Nebo-li měří dvojím metrem. Když jde o šíření informace, které by poškodilo jeho, je proti šíření. Když jde o šíření informace, které poškodí někoho jiného, nevadí mu to.

Hned v prvním komentáři této diskuse.

Konzistentní by to bylo, kdyby tam byla jedna odrážka pokrývající všechny případy. Když máte dvě odrážky, jedna popisující jak se chová k pro něj zajímavým informacím a druhé k těm ostatním, je to právě ten dvojí metr.

Nejsou, já jsem to zformuloval tak, jak je to ve skutečnosti, ne jak se to někdo snaží zamaskovat v diskusi. Nicméně podstatné je, že je to dvojí metr, ať už to zformulujete tak nebo tak.

Vydavatel knihy tu smlouvu podepisovat nemusí, protože je to jako výchozí způsob určeno v zákoně. Vydavateli ale nic nebrání to smlouvou změnit. Nevím, co se vám na to nelíbí - výhoda je to, že tady je to dané ze zákona, takže stačí znát jeden zákon, a znáte pravidla platná pro drtivou většinu knih. Když budete podepisovat tu smlouvu s bankou, bude to mnohostránkový text se spoustou odkazů, u každé banky jiný a mění se každých pár měsíců. To vám připadá lepší?
Jak jinak chcete vynucovat vlastnictví hmotného majetku, než totalitními praktikami? Špiclování lidí, e-mailové komunikace, zákaz šíření informací mezi sebou, zákaz dělení se o majetek, domovní prohlídky, osobní prohlídky - to všechno jsou znaky totalitních metod. Nemluvě o tom, jak může být vlastnictví hmotného majetku použité pro cenzuru nebo parazitování na šikovnějších.
Většina zemí má zvláštní zákon o vlastnictví. Což znamená, že jsou to umělá státní privilegia (ať už to znamená cokoli). Mimochodem, ty zvláštní zákony pro duševní vlastnictví jsou z toho důvodu, že práva autorů oproti právům na hmotný majetek <i>omezují</i>. Proto se to třeba v anglofonních zemích nazývá výstižněji "copyright", protože to omezuje práva autorů, aby uživatelé získali práva na kopírování.
Vlastnictví hmotného majetku není žádné vlastnictví, i když to vlastnictví má v názvu. Lepší název je monopol na hmotné věci. Hmotné věci jsou vzácné, protože aby vznikly, musí je nejprve někdo vyrobit, musí vykonat práci. Naproti tomu autorská díla vzácná nejsou, protože k jejich vytvoření není potřeba žádná práce, autorská díla vznikají sama od sebe. Vlastnictví je chráněné proto, protože je zpravidla pracnější něco vytvořit, než to ukrást. Jenže kdyby všichni jen kradli a nikdo nevytvářel, nebude za chvíli ani co krást. A pokud byste pochyboval o tom, jak je to s hodnotou práce u hmotných věcí, zkuste si představit, že by vám někdo ukradl auto a odkázal vás na svůj pozemek, kde si místo něj můžete vytěžit železnou rudu a další rudy a ropu na nové auto. Byl byste spokojen? Co se týče hmoty, bylo by na tom to auto i ta odkázaná ruda a ropa stejně.

Ten první odstavec je pěkný nesmysl. Napsal jsem jenom to, že v zákoně je nějaká výchozí smlouva, abyste nemusel kvůli každé knize uzavírat několikastránkovou smlouvu. Úplně stejně by to fungovalo, pokud by ten zákon neexistoval a místo toho jste ta ustanovení podepisoval při nákupu každé knihy. Co je na tom za porušování přirozeného práva? Víte co, zapomeňte na ten zákon, představte si, že místo toho se to samé tradičně podepisuje ve smlouvách. A teď mi vysvětlete, co je na těch dobrovolně uzavřených smlouvách za porušování přirozeného práva.
Já jsem ve svém textu větu "kopírování je vražda" nepsal. Asi vám došli argumenty, když na můj text reagovat neumíte, za to si ale vymýšlíte nesmysly a vkládáte mi je do úst.