Učit musí být velmi těžké, jako dlouhodobý student to zhruba tuším. Netradiční záležitosti se občas ocení, občas ne. Dodnes ale rád vzpomínám na písemku ze zeměpisu - stal jste se diktátorem botswany, popište současnou situaci a dulezite cile pro budoucnost. K dispozici byl poměrně slušný atlas, takže se dlao najit treba kolik lidi ma aids ( asi 40), co s ekonomikou atd, kde získat zahranicni pomoc...
Byla to zabava. Samozrejme to nebyla cela pisemka, asi tretina to ale byla.
Učím na jedné střední škole angličtinu a když jsem začínala, měla jsem idylické představy o využití internetu ve výuce. Kromě toho, že mě brzdí počet počítačů ve škole, po krátké době jsem pochopila, že pokud máte během jednoho roku stihnout předepsanou gramatiku, poslechy i slovíčka, na další aktivity moc času nezbývá. Každá netradiční hodina je navíc velice náročná na přípravu a často ji žáci ani neocení.
Problém podle mě není ani tak ve finančních prostředcích, ale v ohodnocování a motivaci učitelů. Ti jsou zaplaceni stejně, ať učí špatně, nebo kvalitně.