Názory k článku Naučíme a domluvíme se?

ad 1) Jsem zvenku – když nevím či nenalézám, tak se zeptám ;-)

ad 2) První věta na home page www.indos.cz je „AutoCont On Line nabízí školám i po ukončení projektu Internet do škol komplexní péči o veškerou výpočetní techniku. Bližší informace naleznete v rubrice Pokračování.“

ad 3) Pokud jste za 3-4 hodiny nenašel výše uvedené, tak je to přinejmenším podivné.

ad 4) Není to skutečně vidět.

ad 5) Na www.e-gram.cz/ je vlevo nabídka Výukové materiály, kde je jako druhý odshora článek Dva měsíce provozu nové verze evaluačního webu.

ad 6) Evaluační web skutečně moc přehledný není, protože se tam míchají tři různé druhy materiálů: profesionální výukové aplikace, práce učitelů a výstupy projektů SIPVZ. Vzhledem k tomu, že na trhu mnoho producentů není a školy o nich vesměs vědí a dostávají průběžně nabídku novinek, evaluační web se využívá jen minimálně. Navíc je jeho funkčnost a spolehlivost velmi problematická.

ad 7) Na www.e-gram.cz/ je vlevo nabídka Archiv, tam se dá několik přehledových materiálů nalézt.

ad 8) Všiml jsem si, že školy mohou žádat o nějaké dotace, nezkoumal jsem ale moc přesně, můj názor - je to děsně roztříštěné a tato metodika se hodí jen na odborné předměty, vyučované právě a jen na dané škole, nebo na několika málo z nich. - Existuje dotace na ICT přidělovaná podle počtu žáků, kterou využilo v letošním roce zhruba 92 % ZŠ, 91 % SŠ a 98 % gymnázií. Centrální nákupy v roce 2001-4 se neosvědčily, takže se sáhlo k druhému extrému. Co myslíte tou roztříštěností?

ad 9) Jedna věc je, že se někdy nevyplatí vyvíjet již vyvinuté. Z druhé strany dobře udělaný software se dá dobře prodat po celém světě. Ale doporučuji vyzkoušet lokalizované tituly Edison, Newton 3 nebo Cabri Geometrie.

ad 10) Rozumný by byl grantový systém, ale to co se stalo s prostředky z EU v rezortu školství, je někdy dost děsivé. Vyhodnocení Indoše se zpracovávalo několikrát pro vládu, ale MŠMT se i přes průšvihy chválí a chválí...

ad 11) Vzhledem k reformě školství (Rámcové vzdělávací programy a tvorba Školních vzdělávacích programů) by samozřejmě centrální úložiště výukových objektů i metodik bylo vhodné, první pokus je na www.rvp.cz, ale reforma podporuje především určitou autonomii školy. Pokus o zmanipulované výběrové řízení na tvorbu výukové aplikace na dějepis selhal na počátku roku 2002 a pochybuji, že by se někdo o něco podobného ještě pokusil. Podporu zaslouží tvorba standardizovaných výukových objektů, ale nepodceňoval bych školy jako zákazníky.

Mozna mame rozdilnou definici pojmu naprd. Ja ho chapu jako k nicemu. Coz podle me neni pravda. Simulovany pokus na obrazovce PC je podle me uzitecnejsi, nez pouhy popis pokusu slovy. Ve skole proste nemohu proti sobe strilet dva atomy a sledovat jejich srazky. Nemuzu zkouset co to udela s ruznymi uhly, rychlostmi apod. Vase vyroky se mi zdaji extremni a mimo realitu.
Uvedomte si prosim, ze otazka nestoji zda misto skutecnych pokusu delat pokusy virtualni. Pokud to jde, je realny pokus samozrejme mnohem zajimavejsi a zabavnejsi.

Dřevo, kov, žádné plasty...

Z téhle formulace na mě vyčnívá nebezpečná věc: Motat do výuky vlastní nostalgii. Učitelé, rodiče, ministerští úředníci, i Vy v tom kabinetu máte své vzpomínky, které Vám "nic nenahradí", jenže svět letí ve svém vývoji stále vpřed, a děti potřebují znát především současný stav věcí, včetně samotného způsobu zacházení s informacemi. Takže můj názor zní: Experiment ano, ovšem v současném plastovém provedení, a počítač ještě více ano, protože tak se dnes se znalostmi prostě nakládá. A dřevo&kov do muzea...

Ty chybejici stranky jsem myslel prave z te ucebnice.....

Co máte proti spolužákům?

Nejsem sice ucitel, ale obcas neco zaslechnu od mamy...

Existuje Ramcovy vzdelavaci program pro zakladni vzdelavani. Podle nej pak tvori osnovy, metodika, pedagogika i prakticky pristup k vyuce - ovsem ne centralni instituce, ale skolsky urad, skola a z velke casti i ucitel.

Takze je sice dano, co by mel zak umet po absolvovani ZŠ, pripadne i podrobneji na konci rocniku/dvou let/stupne, ale v jakem poradi, jak rychle a jakou formou se mu to poda uz je vec jina. Jedine co udrzuje vyuku zhruba na stejne urovni je "lety overena" praxe, ktera zustava vicemene vsude stejna nebo hodne podobna, i z duvodu prostredku, ktere maji skoly a ucitele k dispozici (napr. jednotne ucebnice pro cast predmetu).

Chybejicich X stranek zapisku z predmetu by centralni vyukovy web urcite nenahradil... s ucebnici je to jednodussi.

V pripade ucebnic a interaktivnich vyukovych programu si s prichodem foliovych displayu dokazu predstavit celkem peknou budoucnost... bez napravneho telocviku :)

Učit musí být velmi těžké, jako dlouhodobý student to zhruba tuším. Netradiční záležitosti se občas ocení, občas ne. Dodnes ale rád vzpomínám na písemku ze zeměpisu - stal jste se diktátorem botswany, popište současnou situaci a dulezite cile pro budoucnost. K dispozici byl poměrně slušný atlas, takže se dlao najit treba kolik lidi ma aids ( asi 40), co s ekonomikou atd, kde získat zahranicni pomoc...
Byla to zabava. Samozrejme to nebyla cela pisemka, asi tretina to ale byla.

Souhlasím, musí být dobrý učitel, já jsem zažil dva, kteří mi ji řádně znechutily, ten horší případ byl na střední škole, RNDr. Kluiber CSc. - bývalý ředitel školy, přicházel do hodin o 5-15 minut pozdě vždy, také o patřičných deset dříve odcházel, telefoní hovor v průběhu hodiny byl úkaz spíše častý než mizivě se vyskytující. Ve zbytku času pouštěl hrůzu na studenty a případný vzácný případ výkladu byl (prosím odsekávejte slova, proto veliká písmena) Greatzuv Mustek Se Sklada .. ale, to uz je tolik, musim jit.
Hruza des. Pritom nutil kazdeho nutil delat fyzikalni olympiadu, jinak si vas vzal na povel, vyresil jsem to neodevzdanim prakticke ulohy (ta musi byt, klidne i spatne).
To ze pisemky probihaly v hodine - cca 25 minut, co chodil pozde + jeste vsechno velmi pomalu diktoval svych deset temat.
Zkouseni byl take zazitek, pozval si 3-4 studenty do lavice pred sebou a stoural jak se dalo - ale jinak pokud to clovek umel, dalo se to zvladnout.

Od te doby fyziku zrovna nemiluji, ale stale ji shledavam uzitecnou, narozdil od nekterych spoluzaku.

Vážení studenti a učitelé,
jsem přesvědčen, že praktické pokusy v laboratoři jsou potřebné a nic je nenahradí. Skutečnost je mnohem zajímavější, než teorie, třebas přibarvená počítačovou simulací. Bohužel někteří učitelé hlavně na základních a středních školách si zjednodušují práci, a některé plánované pokusy v laborkách vynechávají. Mám pocit, že ve škole jsem byl o některé pokusy vysloveně ošizen. Počítačová simulace je pro studenta dobrá, aby se předem připravil a chápal, jak to funguje a co má při pokusu dělat. Skutečný pokus je ale to hlavní. Po skončení pokusu počítač také studentovi velmi usnadní sepsání protokolu o měření nebo pokusu. Psaní protokolů bývala úmorná rutinní práce.
Hlavně chci ale zdůraznit, že na středních a vysokých školách je mnoho chytrých studentů, kteří by se mohli podílet na tvorbě výukových systémů třeba děláním počítačových modelů nebo psaním článků. Studenti ve vyšších ročnících středních škol a na vysokých školách dostávají za úkol zpracování různých ročníkových či semestrálních prací, jejichž témata někdy bývají nesmyslná a nepraktická, slouží jen k procvičení látky a jinak jsou úplně na nic. Je to mrhání silami studentů. V době, když jsem studoval, tak mne vždy velmi nudilo dělání takovýchto prací. Udělal jsem je dobře, abych uspokojil požadavky učitelů, a v době volna jsem pak tvořil něco smysluplnějšího.
Třeba učitel dějepisu by mohl zadávat jako témata studentských prací třena psaní kapitol nebo kreslení map do webové učebnice dějepisu. Učitel fysiky by mohl zadávat třeba vytváření počítačových modelů různých jevů či pokusů. Když by student svoji práci odvedl perfektně na jedničku, jeho dílo by umístili na server jako součást výukového systému, ty horší práce by skončily v archivu a potom se smazaly tak, jako dosud končila většina ročníkových prací.
Je jasné, že by byl potřeba software, ve kterém by se daly pohyblivé 3D modely tvořit snadno, aby se to studenti snadno naučili a používali to jako rutinní nástroj. Také by neměl být náročný na výkon hardware. Nejlepší by bylo, kdyby tento program byl freeware/opensource, aby si ho studenti nemuseli draze kupovat, většinou mají málo peněz. Komerční AutoCAd s 3D studiem a pod. nepřipadá v úvahu. To, že studenti stavebních škol kreslí doma výkresy na kraknutém kradeném AutoCadu, je sice běžné, ale nezákonné, oficiálně to nejde.
Je nutné, aby studenti mohli tvořit doma nebo na koleji, kde mají k práci optimální podmínky, nejde, aby to dělali ve škole v počítačové učebně, kam se dostanou jen na chvíli v určené hodiny.
Tvorba takového programu na 3D modelování nebo zdokonalování již existujícího open-source programu by byla zase dobrým námětem několika (možná mnoha) diplomek pro chytré studenty na vysokých školách. Jsem přesvědčen, že školy (hlavně ty odborné, kam chodí nadšenci pro obor) disponují obrovitým nevyužitým tvůrčím potenciálem.

Petr Jeníček

Jsem student střední školy a situace jaká vládne ve školství je vážně úděsná! Vzdělávací systém, který funguje dodnes, vznikl někdy za Marie Terezie, ale v současné době je už značně zastaralý, nevhodný, nepotřebný a jen obtěžuje.

Vůbec nechápu proč jsou potřeba nějaké vlastní poznámky - vždyť přece všechny informace, které by podle osnov měli žáci vstřebat, by se daly dát na nějaký jednotný server, odkud by se je prostě mohl každý (hlavně žáci a studenti) stáhnout a naičit a bylo by zaručené, že pokud umí VŠE v těchto materiálech a písemně nebo ústně to projeví MUSÍ obdržet známku 1.0

Stejně tak by to chtělo v celé ČR standardizovat školní testy, zkoušení a jejich vyhodnocování... Není přece možné, aby za stejně vyplnou písemku opravovanou učitelem A např. v Brně student dostal 1 a za ten samý výsledek učitelem B např. v Olomouci dostal 5!!! S tímto extrémem jsem se setkal dokonce osobně :-DDD
--
Všechno se řídí určitým normativem - od průměru CD až po barvy na semaforech... tak nechápu proč se jednotnými celostátními normami nemůže řidit i školství? Nebo někomu tady přijde normální a vhodné, aby když pojedu republikou stály auta někde na červenou, někde na fialovou a někde třeba na zelenou???
--
Další věc, která panuje na mnoha školách je zbytečné přetěžování žáků nadměrným učivem... Věci jako internet a IT obecně vzdělávání pomáhají, ovšem jak je vidět na příkladu třeba mé střední školy, tak k lepším výsledkům to stejně nevede...
Příklad:
Před 10ti lety internet běžní lidé prakticky neznaly, takže když učitel zadal referát na určité téma musel student do knihovny, všechno ručně pracně hledat a zabralo to fůru času - ano, dnes to samé s počítačem, internetem, fulltextovým vyhledávačem atd. zvládnu za 15 minut a tehdy to trvalo třeba dvě odpoledne... Super! Jenže, co neudělají ty kreatury s dutou bambusovou tyčí místo mozku, které nás učí??? Zadání rozšíří tak extrémně, že je použití internetu nezbytné a vyhotovení referátu stejně sežere dvě celé odpoledne. Takže kde je výsledný efekt? Je něco jednodušší? Vůbec nic! Akorát studenti, kteří vlivem osudu doma internet nemají, mají velkej problém a obrovskou nevýhodu oproti ostatním...

A takhle to chodí ve školství se vším... Kdyby někdo vymyslel systém, kterým přečtete knížku za 3 vteřiny jak ve filmu "číslo pět žije", tak po nás nebudou chtít 20 knížek za rok, ale celou Alexandrijskou knihovnu :-DDDDD
--
Takový systém opravdu nemá smysl a měl by se změnit!

Jsem možná staromilec, ale počítače považuji za pouhou pomůcku a používat je tam, kde lze provést reálný experiment (což třeba u fyziky na základní škole lze ve většině případů), považuji za nesprávné. Pokud se ohlédnu na svá dávno uplynulá školní léta :-(, považuji za podstatný přínos mých učitelů (asi jsem na ně měl štěstí i v podmínkách vesnické školy) to, že mne naučili uvažovat. Třeba že experiment také nemusí vyjít, není-li řádně připraven. Pak se musí znovu promyslet a případně hledat chyba. Také se občas se něco zničí - to je pak zkušenost na celý život ;-).
Mám velikou obavu, aby přemíra používání počítačů nevedla k jakési globální virtualizaci. V reálném světě se špatně vrací o krok zpět :-(.

Uklízel jsem nedávno kabinet fyziky a bral do ruky názorné pomůcky: ebonitovou tyč a jelení kůži, váhy a závaží, cívku a magnet... Ten pocit vám žádný počítač nenahradí! Obzvláště, když je to řemeslně dokonale zpracováno (byly to věci z let 50., dřevo a kov, žádné plasty).

Pravidla, kterými se řídí objekty v simulaci, nemusejí mít nic společného s pravidly, kterými se řídí objekty v realitě. Není problém nasimulovat libovolný nesmysl (jelikož žáci nejsou schopni ověřit zákony, kterými se simulace řídí), fyzikální zákony naproti tomu nelze ošidit nebo si nastavit, jak se nám zlíbí. Takže jediné, co má hodnotu pro výuku, protože to žákům něco demonstruje, je skutečný experiment.

To jste mel asi stesti na ucitele.
My jsme meli ucitelku, ktera se zmohla maximalne na diktovani vzorecku a jejich nasledne zkouseni...
(holky meli z fyziky vetsinou za jedna a kluci byli radi za
trojku...)

Ale co clovek muze ocekavat od skolstvi pri soucasnych platech..

Nehledě na to že mnoho fyzikálních jevů není možné za současného stavu vědy a techniky provést jinak než simulací a následnou vizualizací.

Nehledě na to, že simulací a následnou visualizací můžeme vyrobit spoustu zcela nereálných, nesmyslných a nemožných jevů.

Simulace je užitečná pouze tehdy, pokud vidíme do zákonů, které simulaci řídí (nejlépe, když si ji sami naprogramujeme) a ověříme, že se realita chová [v zásadě] stejně. Jinak jsou to akorát pohyblivé obrázky, které nemají např. se zmíněnou fyzikou nic společného. Jelikož žáci na základní škole typicky nejsou schopni ověřit ani to, že se simulace skutečně řídí danými zákony/principy/rovnicemi, je pro ně simulace naprd.

Při tření ebonitové tyče liščím ohonem skutečně žáci nevidí elektrony. A při simulaci snad nějaké elektrony vidí? Vidí leda pohyblivé obrázky, které mohou představovat cokoli, protože se pohybují na základě neznámých pravidel, o kterých nikdo neví, zda mají s chováním elektronů něco společného.

No mne napadlo, ze by vlastne ministerstvo skolstvi mohlo mit web, kde by si rodic (ci zak) jednoduse vybral rocnik, ktery ho zajima, a tam by uz byly na vyber vsechny predmety , a pro kazdy by byla dana latka vcetne vizualizace ci audio doplnku. (a plno prikladu na procviceni). Dnesni scriptove jazyky jsou dostatecne silne pro tyto ukony. Aspon zatim pro zakladni skolu, kde jsou osnovy pro vsechny stejne..

A ackoliv (jak tu bylo mnohokrate receno) vizualicace nenahradi nazorny pokus v realite, pro jeho zopakovani a procviceni (dite taky muze byt zrovna nemocne) by to bylo idealni.

A rodicum by odpadlo pracne schaneni ruznych vzdelavacich cd-rom, o jejich kvalite ci nekvalite se presvedci az po nakupu..

No ja osobne jako rodic bych to uvital, nemusel bych z deckem resit, proc mu zrovna chybi 5 listu z ucebni o dane latce. ci mu honem schanet dalsi priklady na procviceni..
(stejnak co si budem povidat, hlavni vyznam to ma pro deti, kteri v danem predmetu trosku nestihaji a potrebuji vice casu..)

Učím na jedné střední škole angličtinu a když jsem začínala, měla jsem idylické představy o využití internetu ve výuce. Kromě toho, že mě brzdí počet počítačů ve škole, po krátké době jsem pochopila, že pokud máte během jednoho roku stihnout předepsanou gramatiku, poslechy i slovíčka, na další aktivity moc času nezbývá. Každá netradiční hodina je navíc velice náročná na přípravu a často ji žáci ani neocení.
Problém podle mě není ani tak ve finančních prostředcích, ale v ohodnocování a motivaci učitelů. Ti jsou zaplaceni stejně, ať učí špatně, nebo kvalitně.

Rozumím Vám,
nicméně do důsledku bráno, jsou to opět jen elektrické impulzy z vašich receptorů.

A Oběcně:
Počítače mohou bý, v rukou toho kdo je využije, užitečnou pomůckou. Možná jednou (v nějaké hodně propracované virtuální realitě) nahradí přesuny do školy a třeba i učitele.
(Zlobivé žáky pak bude moci posadit do virtuální klatby. :-) )

Důležitější však podle mě je, co budeme chtít ,aby se žáci učili, jak se to budou učit a jakou formou budou své znalosti prezentovat.

Například dle mého citelně chybí čas, kdy by se žákům někdo věnoval, ne je vyučoval. Smutné je, že tuto potřebu neuspokojí často ani ve vlastní rodině. A na společnosti je to znát.