Hlavní navigace

Vlákno názorů k článku Naučíme a domluvíme se? od Josef Novak - Mozna mame rozdilnou definici pojmu naprd. Ja ho...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 23. 12. 2005 14:03

    Josef Novak (neregistrovaný)
    Mozna mame rozdilnou definici pojmu naprd. Ja ho chapu jako k nicemu. Coz podle me neni pravda. Simulovany pokus na obrazovce PC je podle me uzitecnejsi, nez pouhy popis pokusu slovy. Ve skole proste nemohu proti sobe strilet dva atomy a sledovat jejich srazky. Nemuzu zkouset co to udela s ruznymi uhly, rychlostmi apod. Vase vyroky se mi zdaji extremni a mimo realitu.
    Uvedomte si prosim, ze otazka nestoji zda misto skutecnych pokusu delat pokusy virtualni. Pokud to jde, je realny pokus samozrejme mnohem zajimavejsi a zabavnejsi.
  • 22. 12. 2005 17:04

    l4m4 (neregistrovaný)
    Nehledě na to že mnoho fyzikálních jevů není možné za současného stavu vědy a techniky provést jinak než simulací a následnou vizualizací.

    Nehledě na to, že simulací a následnou visualizací můžeme vyrobit spoustu zcela nereálných, nesmyslných a nemožných jevů.

    Simulace je užitečná pouze tehdy, pokud vidíme do zákonů, které simulaci řídí (nejlépe, když si ji sami naprogramujeme) a ověříme, že se realita chová [v zásadě] stejně. Jinak jsou to akorát pohyblivé obrázky, které nemají např. se zmíněnou fyzikou nic společného. Jelikož žáci na základní škole typicky nejsou schopni ověřit ani to, že se simulace skutečně řídí danými zákony/principy/rovnicemi, je pro ně simulace naprd.

    Při tření ebonitové tyče liščím ohonem skutečně žáci nevidí elektrony. A při simulaci snad nějaké elektrony vidí? Vidí leda pohyblivé obrázky, které mohou představovat cokoli, protože se pohybují na základě neznámých pravidel, o kterých nikdo neví, zda mají s chováním elektronů něco společného.

  • 22. 12. 2005 12:20

    anonymní
    Dalším krokem učení je schopnost mít tyto mentální mapy zasazeny v určitém kontextu a vzájemných analogiích. Základním kontextem jsou proměny "mapy" při změně některého vstupního parametru, který u ní připadá do úvahy měnit (viz příklad níže). Analogie, tj. další asociace, pomáhají tehdy, když určité "mapové struktury" jsou si podobné a znalost z jedné oblasti lze s výhodou vícenásobně použít jinde. Tato slova bych tesal do kamene a pověsil na krk včem učitelům. Jako samouk moc dobře vím, jaký je rozdíl neco se našprtat a něčemu rozumět. Pochopit. A hlavně vytvářet analogie. Spojení různých znalostí. Jsou to přesně ty mentální mapy. Když si jen představím výuku třeba zeměpisu na přeplácaných a nevýrazných papírových mapách a potom například s nějakým GIS a satelitními snímky(Google Earth a deriváty), tak je to prostě o něčem jiném. Interaktivita je to, co nám tradiční prostředky neposkytnou. Na druhou stranu souhlasím s kolegou někde dole, kde píše o provádění skutečných pokusů a ne simulací. Nicméně díky oněm simulacím si může žák vyzkoušet pokus nanečisto i doma a bez drahého vybavení. Nehledě na to že mnoho fyzikálních jevů není možné za současného stavu vědy a techniky provést jinak než simulací a následnou vizualizací. Například ta ebonitová tyč a liščí ohon. Žáci vidí pouze výsledek jevu, ale nevidí jak tam ty elektrony přecházejí. To je podáno pouze ústně. V tomto může velmi pomoci vizualizace pomocí nějakého výukového programu.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).