Učím na jedné střední škole angličtinu a když jsem začínala, měla jsem idylické představy o využití internetu ve výuce. Kromě toho, že mě brzdí počet počítačů ve škole, po krátké době jsem pochopila, že pokud máte během jednoho roku stihnout předepsanou gramatiku, poslechy i slovíčka, na další aktivity moc času nezbývá. Každá netradiční hodina je navíc velice náročná na přípravu a často ji žáci ani neocení.
Problém podle mě není ani tak ve finančních prostředcích, ale v ohodnocování a motivaci učitelů. Ti jsou zaplaceni stejně, ať učí špatně, nebo kvalitně.
Učit musí být velmi těžké, jako dlouhodobý student to zhruba tuším. Netradiční záležitosti se občas ocení, občas ne. Dodnes ale rád vzpomínám na písemku ze zeměpisu - stal jste se diktátorem botswany, popište současnou situaci a dulezite cile pro budoucnost. K dispozici byl poměrně slušný atlas, takže se dlao najit treba kolik lidi ma aids ( asi 40), co s ekonomikou atd, kde získat zahranicni pomoc...
Byla to zabava. Samozrejme to nebyla cela pisemka, asi tretina to ale byla.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
