Zatímco česká sociálně-zaměstnanecká politika se ještě pořádně nestačila vypořádat s klasickým způsobem využívání lidské pracovní síly odpovídajícím sedmdesátým a osmdesátým letům našeho století, část světa se zabývá jinými problémy. Technologie ve spojení s uvolňováním pravidel pro pohyby pracovních sil nejen na starém kontinentu mění zažité pohledy na „human resources“ neboli na jeden z nejvýznamnějších zdrojů současného západního světa založeného na službách. Nejde zdaleka jen o zvyšování tlaku na kvalifikaci na všech pracovních pozicích, kde schopnost ovládat počítač a zkušenost zacházení s Internetem nabývá naprosté nutnosti, nebo o rostoucí potřebě specialistů v technologických oblastech.
Nové bariéry – práce není pro všechny
Samozřejmě jsou to právě tyto trendy, které jakkoli na jedné straně otevírají řadu nesporných příležitostí především pro mladší, vytvářejí nové bariéry pro jiné. Nejedná se jen o zmíněné bariéry spojené s novými znalostmi, respektive s mírou akceptace technologií, ale také o bariéry jazykové a další. Nelze pominout fakt, že obecně např. české školství v tuto chvíli rozhodně příliš k odstraňování těchto bariér neslouží, je spíše na každém jedinci, respektive jeho rodině, nakolik se bude mít možnost „vzdělávat“ v (pro čtenáře Lupy zřejmě denní) problematice, jako je ovládání počítačových programů, schopnost vyhledávání informací apod.
Zejména pro méně majetné a pro starší se tak vytváří téměř nepřekonatelné bariéry, které je odstavují od lepších pracovních pozic, a tedy i od lepších výdělků. Přestože je jasné, že ne všichni budou programátoři, on-line redaktoři apod., schopnost využívat moderních technologických prostředků každý mít musí nebo v brzké budoucnosti bude muset mít. A podnikové vzdělávací programy řeší problém jen částečně, a zejména – pouze opět pouze pro ty, kteří se již sítem do podobných firem dostali.
Práce on-line
Značný posun je možné díky Internetu a dalším vnějším vlivům sledovat ve způsobu získávání zaměstnání. Právě vyhledávání práce na Internetu se stává jedním z hlavních kanálů pro uplatnění kvalifikovaných pracovníků. Internet nabízí nejen možnost rychlého srovnávání různých nabídek pro zaměstnance, ale také velice rychlou cestu pro akvizici nových pracovníků pro zaměstnavatele. Navíc překračování hranic je přece jen přes Internet podstatně jednodušší než klasickými cestami, tedy zejména inzercí v médiích.
I Evropa se více a více stává oblastí, kde dochází k větším přesunům pracovních sil než doposud. Tato flexibilita je často zmiňována jako jeden ze zásadních prvků úspěchů amerického kapitalismu, ale evropští následovníci překračující hranice národních států se tomuto trendu přizpůsobují. Nicméně míra je rozhodně a i v budoucnosti bude podstatně nižší než v USA, a to díky podstatně vyššímu osobnímu spětí jak s vlastním místem rodiště, tak s oblastí, kde se toto rodiště nachází. Takže spíše než přesuny po celém kontinentu je možné sledovat dočasné „získávání“ zkušeností s návraty na rodnou hroudu.
Teleworkingem to začíná
To více než nahrává podstatně zásadnějším změnám, které Internet sice nenastartoval, ale působí jako zásadní katalyzátor. O teleworkingu se píše a mluví poměrně dlouhou dobu, a v určitých oblastech se také poměrně dlouhou dobu praktikuje. Ostatně jeho základní princip, tedy vzdálená (spolu)práce, je vlastní kupříkladu obchodním cestujícím, kteří jsou přítomni snad v téměř každé organizaci.
Podstatně širší míra využití ovšem souvisí právě s technologickou evolucí přinášející dokonalejší a také levnější technické prostředky pro dokonalejší propojování vzdálených pracovníků se zaměstnávající organizací. A obecně dostupná telekomunikační infrastruktura (v podobě Internetu) tomuto trendu jen nahrává. Teleworking je díky vyspělosti, ale i geografickým podmínkám nejrozšířenější ve skandinávských zemích. Je zajímavé, že právě zvyšování podílů počtu pracovníků z domova „podloudně“ přináší částečná řešení některých civilizačních problémů – jako je zvyšující se počet aut, zablokovaná silniční infrastruktura apod. Velkou otázkou je, jak bude společnost na tyto trendy reagovat, protože tímto dochází samozřejmě také k zásadním proměnám chování obyvatel, a na to v budoucnu bude muset reagovat i urbanistika a priority územního rozvoje.
Teleworking má před sebou celou řadu otázek. Tele-pracující jsou vystaveni podstatně nižší sociální interakci, která může do budoucna před ně stavět nové bariéry pro další rozvoj, ale také bariéry pro samotné organizace. Ty navíc musí být schopny změnit své organizační struktury, vnitřní i vnější procesy a zásadní změny v současných způsobech řízení. A opět: existuje řada překážek, které budou masivnímu rozvoji teleworkingu bránit – technická vybavenost, znalosti, a také povaha některých pracovních míst. Mnoho otázek vzniká v oblasti pracovního práva – jaké podmínky má vlastně takový „vzdálený“ pracovník mít? Jak jej chránit před zvůlí zaměstnavatele a naopak jak kontrolovat jeho činnost?
virtuální organizací to končí?
Jakýmsi mýtem současného technologického světa je dokonalá virtuální organizace, která je sestavena z molekul v podobě geograficky libovolně vzdálených pracovišť. Taková firma je schopna velice flexibilně přeskupovat své zdroje, rychle je zapojovat a zase uvolňovat podle potřeby, a tak významným způsobem přispívat k jejich efektivitě.
Principiálně se opět nejedná o nic objevného, neboť víceméně virtuálního propojování oddělených částí do jedné organizace je využíváno již podstatně delší dobu – ať už se jedná o vzdálená call centra, IT útvary, různé formy outsourcingu apod. Proto spíše než rozdrobení současných firem na mini jednotky v podobě jednotlivých pracovníků, které by byly velmi těžko ovladatelné, lze očekávat stále větší míru vytváření specializovaných pracovišť, jejichž kapacita bude najímána jinými společnostmi, a bude se tak koncept virtuální organizace posilovat.
ČLÁNKY DO MAILU