Webový prohlížeč Mozilla Firefox prošel nejdiskutovanější změnou minimálně za poslední tři roky. Verze 29 přinesla dlouho dopředu avizovaný soubor úprav uživatelského prostředí známý pod kódovým označením Australis. Navzdory častému tvrzení nejde jen o nový design, ale mnohem hlubší a citelnější zásah do uživatelského prostředí.
Mozilla tvrdí, že na zásadní změnu byl již nejvyšší čas. Australis se nerodil lehce, protože jeho cíle nebyly a nejsou malé. Dle plánu by měl přinést modernější design, sjednotit ovládání napříč platformami a přiblížit jej rozšířenějším prohlížečům, zavést nové možnosti přizpůsobení, zlepšit výkon prohlížeče a ustálit jeho celkovou podobu na několik dalších let. Jaká je realita?
Sjednocené prostředí napříč platformami
Od roku 2011 se udržovaly čtyři odlišné varianty uživatelského prostředí pro různé podporované platformy osobních počítačů, aby vzhled prohlížeče a způsob jeho ovládání ladily se zvyklostmi dané platformy. Konkrétně šlo o různé varianty pro Windows, OS X a Linux, přičemž navíc ještě starší Windows XP měla odlišnou variantu od té užívané ve Windows Vista a novějších.
S tím je konec. Australis zavádí jednotný vzhled a způsob ovládání prohlížeče napříč podporovanými platformami osobních počítačů. Firefox pro Windows, OS X a Linux se již nadále stejně jako třeba Google Chrome nebude v daných ohledech lišit. Nejde o jedinou podobnost s prohlížečem Google Chrome, kterou Australis zavádí, ale o tom až později.
Na první pohled si lze pod Windows 8.1 všimnout chybějícího hlavního tlačítka v levém horním rohu a předělané lišty s panely.
Přímý užitek ze sjednoceného uživatelského prostředí nebudou mít uživatelé. Alespoň ne jejich majoritní část. Už rozložení sil jednotlivých platforem na trhu totiž dává tušit, že uživatelé pravidelně používající různé platformy, kteří by skutečně mohli ocenit sjednocené prostředí při přecházení mezi jednotlivými platformami, jsou v naprosté menšině.
Nemůže být řeč ani o nějakém budování značky formou designu prohlížeče, protože Firefox na osobitosti nyní spíše ztrácí. Důvody pro sjednocení designu jsou tak hlavně pragmatické. Autoři prohlížeče již při jeho vývoji nebudou muset brát ohledy na čtyři různé varianty prostředí, což by mělo zjednodušit proces vývoje rovněž pro tvůrce rozšíření.
Sjednocení uživatelského prostředí prohlížeče však neznamená, že by nyní Firefox měl nutně opticky začít působit rušivě jako cizí element. Nadále se bude v rámci základních parametrů přizpůsobovat prostředí jednotlivých systémům. Řeč je například o záhlaví oken a jejich titulkových pruzích, okrajích a případných stínech oken, rolovacích lištách a podobně.
Přiblížení vzhledu a ovládání hlavním rivalům
Firefox si na svých počátcích dokázal získávat uživatele také tím, že se vzhledově a ovládáním zase tolik nelišil od prohlížeče Internet Explorer, který tehdy dominoval trhu. Uživatelé tak měli přechod na Firefox výrazně jednodušší než na další tehdy dostupné alternativy. Firefox zkrátka hodně sázel na intuitivní ovládání s vědomím toho, že uživatelé jsou zvyklí na Internet Explorer.
Po necelých deseti letech, zastavení růstu tržního podílu a jeho následného poklesu se Mozilla vrací k osvědčenému přístupu. Jenže tentokrát z uživatelské základny zaznívají výčitky, že pouze nepokrytě kopíruje Google Chrome, čímž ztrácí na osobitosti a Mozillou tolik propagované právo volby prohlížeče začíná prý postrádat smysl. Je tomu skutečně tak?
Z části ano. Australis například zavádí pro vyvolání hlavního menu tlačítko s dnes již tradičním symbolem tří vodorovných čar, které se nachází v pravém horním rohu okna prohlížeče, kde tlačítko pro vyvolání hlavní nabídky mají také Google Chrome a Internet Explorer. Mozilla chce, aby uživatelé příchozí z těchto prohlížečů našli menu tam, kde jsou zvyklí.
Hlavní menu prohlížeče se nyní napříč platformami otevírá tlačítkem po pravé straně horní části hlavního okna.
Naopak pro dosavadní uživatele Firefoxu se přestěhovalo na nezvyklé místo. Relativně dobře jsou na tom uživatelé platforem OS X, Linux a starších Windows XP, kteří si doposud používanou klasickou horizontální nabídku mohou (prozatím?) opět zobrazit. Uživatelé Windows Vista a novějších však přicházejí o zažité oranžové tlačítko s hlavním menu tvořící záhlaví okna prohlížeče.
Tradiční horizontální menu lze volitelně obnovit, ovšem pod Windows Vista a novějšími nepůsobí příliš vábně.
Australis rovněž odstraňuje tzv. lištu doplňků, která před třemi lety nahradila tehdy rušený stavový řádek při spodním okraji okna prohlížeče. Nově Firefox bude rozšířením poskytovat prostor pro jejich ovládací či indikační prvky výhradně na své hlavní liště stejně jako Google Chrome. Někteří kritici poukazují, že zde nemusí být dost místa, ale na to Mozilla reaguje třemi argumenty.
Za prvé širokoúhlé displeje se staly standardem a zvyšuje se i jejich úhlopříčka spolu s rozlišením, čímž se zvětšila i průměrná šířka okna prohlížeče. Za druhé jen asi třetina uživatelů používá rozšíření, přičemž v průměru na jednoho z nich připadají necelá tři nainstalovaná rozšíření. Za třetí zdaleka ne všechna rozšíření potřebují viditelný prvek v hlavním okně prohlížeče.
I když tyto argumenty přijmeme, tak nic nemění na tom, že zrušení lišty s doplňky znamená problémy s kompatibilitou rozšíření, která s ní počítají. Firefox se sice má snažit o bezbolestný přesun prvků rozšíření z lišty doplňků na hlavní lištu, ale to velmi často nekončí dobře. Míč je tedy na straně autorů rozšíření, z nichž mnozí už jsou unaveni věčnými změnami promítajícími se do kompatibility.
Mozilla slibuje, že generální úprava uživatelského prostředí umožní na delší dobu jeho stabilizaci, po které volají i někteří koncoví uživatelé. Více či méně zásadní změna se totiž objevuje skoro v každé major verzi, což při chrlení nové a nové verze každých šest týdnů může být obtěžující. I přes sliby o stabilizaci se na této praxe zřejmě nezmění, protože v pre-alpha stádiu se už testují další úpravy.
V rámci následování „průmyslových standardů“ ustupuje do pozadí lišta záložek opět stejně jako v prohlížečích Google Chrome a Internet Explorer. Australis sice nebrání v jejím volitelném zobrazení, ale větší důraz je kladen na nové tlačítko záložek zobrazované přímo na hlavní liště. Mozilla tak chce vyšetřit co nejvíce místa pro zobrazení webového obsahu.
Na hlavní liště přibylo nové dvojité tlačítko: levá část slouží k rychlému přidání stránky mezi záložky, pravá část otevírá nové menu záložek s přístupem k RSS kanálům.
Zmíněné tlačítko otevírá nové menu, z něhož lze rovnou přistupovat k uloženým záložkám anebo si jejich soubor otevřít třeba v postranním panelu. Z menu je také snadný přístup k RSS kanálům právě prohlíženého webu, ze kterých je možné vytvořit tzv. živé záložky pro odběr obsahu. Místo klasických záložek by ale uživatelé měli ve větší míře používat možnosti nového prázdného panelu.
Na něm se již delší dobu zobrazují odkazy na nejčastěji navštěvované weby anebo manuálně připnuté weby ve formě tlačítek s náhledy. Jde tedy o obdobu obrazovky Speed Dial z prohlížeče Opera, kterou se opět inspirovaly i vedle jiných prohlížeče Google Chrome a Internet Explorer, kde rovněž klasické záložky (oblíbené položky) ustupují do pozadí.
Firefox má svou obrazovku rychlého přístupu již delší dobu. Očekává se, že ji uživatelé budou více využívat na úkor tradičních záložek.
V čem naopak Firefox zůstává jedním z posledních mohykánů mezi tržně nejvýznamnějšími prohlížeči je přístup k vyhledávání. Zatímco většina konkurentů má dnes spojené funkce řádku s webovou adresou a vyhledávacího pole do jednoho prvku, ve Firefoxu má nadále své pevné místo samostatné vyhledávací pole vedle řádku s adresou.
Vyhledávat prostřednictvím výchozího vyhledávače však lze zároveň i z adresního řádku, přičemž vyhledávací pole může být z hlavní lišty odstraněno. To se teď hodí zejména uživatelům s větším počtem nainstalovaných rozšíření, když jediným místem pro zobrazování jejich prvků po zrušení lišty doplňků zůstává právě hlavní lišta.
Nové možnosti přizpůsobení prohlížeče
Australis zavádí nové rozhraní nejen pro úpravu hlavní lišty, ale nově i hlavního menu. Prostým tažením myši si uživatelé mohou přeskupovat jednotlivá tlačítka, odstraňovat nepotřebná či naopak doplňovat nová. Firefox je v současnosti jediným mainstreamovým prohlížečem, který přímo podporuje uživatelské přizpůsobení hlavního menu.
Nové rozhraní pro přizpůsobení prohlížeče a možnost úpravy hlavního menu bezpochyby patří mezi zavedenými změnami k těm lepším a zajímavějším.
Do něj lze přesunout z hlavní lišty dokonce i vyhledávací pole, čímž se uvolní na liště místo pro více prvků rozšíření. Vyhledávání je přitom nadále snadno dostupné díky klávesové zkratce Ctrl + K. Australis také v novém prostředí pro přizpůsobení vzhledu umožňuje aktivovat klasický titulkový pruh hlavního okna prohlížeče, takže záhlaví okna nemusí tvořit lišta s panely.
I takto dnes může vypadat Firefox: tradiční titulkový pruh a pole pro vyhledávání ukryté v hlavním menu.
Při volitelném zobrazení klasické hlavní nabídky zůstala zachována možnost zmenšení ovládací prvky přesouvat do jejího prostoru. Zabudována též byla funkce pro rychlé obnovení výchozího uspořádání ovládacích prvků, které lze ovšem opět odvolat a vrátit se k vlastnímu nastavení. Nově však již nelze vkládat prvky do řádku s adresou a samozřejmě chybí lišta doplňků.
Vyšší výkon? Pokrok v mezích zákona
Přepracované rozhraní má přinést také vyšší výkon, respektive konkrétně rychlejší odezvu na příkazy uživatele. Zlepšení by mělo být patrné hlavně na méně výkonných počítačích. Na základě zkušenosti z několika různých hardwarových sestav lze alespoň subjektivně o navýšení výkonu skutečně hovořit, ale nějaké výrazné navýšení se bohužel opět nekoná.
Mozilla z hlediska výkonu vkládá velké naděje do multiprocesové architektury, kdy by Firefox stejně jako Google Chrome a Internet Explorer měl začít běžně využívat více na sobě nezávislých procesů. Pak by již nemělo docházet k zamrzávání celého okna prohlížeče, ale také by Firefox měl efektivněji využít výkon moderních vícejádrových procesorů.
Multiprocesová architektura je ve vývoji již několik let. Aktuálně se sice nachází v pre-alpha stádiu, ale k dalšímu vývojovému milníku jen tak nepokročí. Mozilla přitom jejím zavedením podmiňuje nasazení sandboxu, tedy klíčového bezpečnostního prvku. To je jen voda na mlýn kritiků, kteří tvrdí, že tvůrci Firefoxu ztrácí čas s úpravami front-endu pro nevyhovující back-end.
Kritici samozřejmě vzpomínají letité problémy se správou paměti, jež obecně nevyřešila dosud žádná z nespočtu úprav, kterou tvůrci Firefoxu v tomto směru podnikli. Za příklad ztráty času slouží i dotykový Firefox pro Windows 8 a vyšší, který byl po více než dvou letech vývoje den před očekáváným vydáním překvapivě poslán k ledu.
Naopak Australis byl sice úspěšně dotažen do konce, ale z uživatelského hlediska nepřináší nějaká výrazná pozitiva. O něco rychlejší odezvu či možnost přeskládat si menu momentálně přebíjí problémy s kompatibilitou rozšíření způsobené odstraněním lišty s doplňky. Čemu konkrétně tato volitelná lišta překážela, nedokázala Mozilla nespokojeným uživatelům vysvětlit.
Není tudíž jasné, jestli současné problémy s kompatibilitou řady rozšíření jsou nutnou obětí, kterou stojí za to podstoupit. Otázkou rovněž zůstává, jestli jednotný design skutečně vývojářům natolik ulehčí práci, že bude dostatečně ospravedlněn odklon od dříve přímo Mozillou vyzdvihované optimalizace uživatelského prostředí pro různé platformy.
Na druhou stranu provedené úpravy mají v uživatelské základně i své zastánce, kterým se provedené změny líbí. Rovněž je pravda, že každý větší zásah do GUI libovolného programu se setká s větší či menší vlnou nevole. Ostatně dosavadní podoba, kvůli jejímuž zachování vzniklo rozšíření Classic Theme Restorer, byla před třemi lety rovněž podrobena nemalé kritice.
Nebyl by to Firefox, aby z komunity nevzešlo rozšíření, které kontroverzní změny alespoň trochu tlumí.
Jádro problému snad není přímo v tom, že se Mozilla rozhodla pro úpravu uživatelského prostředí. Kritikům ale vadí, že tato změna, která alespoň pro tuto chvíli není podepřená žádným výrazně patrným přínosem, dostala přednost před řešením dlouhodobě problémové správy paměti, přechodem na multiprocesovou architekturu, implementací sandboxu a dalšími resty.
