Nejak mi unika, k cemu by to melo byt, kdyz pominu, ze to hranici s phishingem. Proc by mela mit "treti" strana na starost prihlasovani k nejake sluzbe. A jaky duvod ma provozovatel nejake sluzby si "toto" k sobe pustit, to mi nejde do hlavy. Nehlede na to, ze tim pada zakladni bezpecnostni poucka nepouzivat stejne heslo k vice sluzbam.
Já mám všude jiné heslo, hesla si pamatuje prohlížeč a já si pamatuji jen ta důležitá a hlavní heslo, které chrání ta ostatní. Hesla nesvěřuji žádnému subjektu*, prozrazení jednoho hesla nic neznamená a nepotřebuji aby tu existoval nějaké MojeID.
A pro přístup z více počítačů si hesla synchronizuji se serverem (třeba i vlastním), kde jsou zašifrovaná, takže správce toho serveru se k nim nedostane.
Funguje to dobře, je to pohodlné, bezpečné, decentralizované (odolné proti výpadkům) a není tu žádný nadřazený subjekt, který by měl přístup k obrovské databázi uživatelských účtů a měl nad nimi moc.
*) resp. každému jen to konkrétní heslo pro něj
> prozrazení jednoho hesla nic neznamená
Když provozovatel služby XYZ zneužije/prozradí moje heslo, o nic nejde, protože prozradil jen heslo k té své službě a jen tam jde zneužít (s tím se z principu nedá nic dělat, protože když někdo tu službu provozuje, přirozeně se k ní může přihlásit jako bych to byl já), ale jelikož stejné heslo nepoužívám nikde jinde, nelze ho ani nikde jinde zneužít a nevzniká žádná další škoda.
Ale když dojde ke zneužití na straně nějakého centralizovaného správce identit (MojeID, Facebook, atd.), je to opravdu velký problém, protože on se může jako já přihlásit k mnoha jiným službám, které neprovozuje.
> hesla synchronizuji se serverem, kde jsou zašifrovaná
Asi jsem to měl napsat srozumitelněji: hesla se zašifrují ještě na mém počítači a pak se odešlou na nějaký server (který slouží k té synchronizaci, není to server, jako ty ostatní, ke kterým se pomocí těch hesel přihlašuji) a z něj si (zašifrovaná) hesla můžu stáhnout jiným klientem (třeba v mobilu, notebooku atd.) a používat je pro přihlašování.
A když se prozradí to vaše šifrovací heslo, tak jste stejně v pytli.
Centralizovaný správce identit se patrně může přihlásit jako vy, ale k tomu by měla sloužit smlouva mezi vámi a správcem identit, že to neudělá (pod pokutou, která převyšuje vaše případné ztráty) a samozřejmě smlouva mezi správcem identit a poskytovatelem služby.
Kdybych se tak chtěl hlásit do banky, tak bych jako banka vybral dostatečně důvěryhodného správce identit - třeba někoho na úrovni důvěryhodné certifikační autority.
Zaplati mi NIC v pripade kompromitace 100G? Ne? Aha, oni mi neda nic, protoze me odkaze na podminky ve kterych je ze nikdo za nic neruci ... no to bych musel bejt magor.
A ano, mam nekolik smluv ohledne ruznych garanci vseho mozneho uzavrenych a vice co? Jsou prevazne khovnu, protoze pripadne kompenzace ani zdaleka nepokryji zpusobene skody.
Maly priklad ano? SLA s providerem, mate? kdyz vam net nepojede, tak vam v nejlepsim pripade vrati mesicni platbu (nebo ji nebude pozadovat), ale skody (ktere muzou byt klidne ve stamilionech) vam neuhradi => stejne se musite zaridit sam a tudiz vam je jakakoli garance stejne knicemu.
1) Nejde jen o nějaké „dodatečně si mezi sebou vyřešit“, ale o to, že se ten incident vůbec stal (a tady je ten rozdíl: v jednom případě si za to můžu sám a v druhém nemám situaci pod kontrolou)
2) Jak moc odpovědnosti na sebe vezmou SP a IdP a kolik jí hodí na uživatele je otázka – v případě, že SP spolupracuje s více IdP (nebo s obecně jakýmkoli IdP), může SP říct: „to je ale vaše chyba, že jste si vybrali nedůvěryhodného IdP :-P“ – oni za něj skutečně ručit nemůžou a je to volba uživatele*, komu svěřil svoje data a správu své identity.
3) MojeID nevybírá od uživatelů peníze a od poskytovatelů služeb vybírá buď nic nebo tisícovku – z toho sotva našetří na nějaké záruky a potenciální smluvní pokuty. Je to prostě potřeba brát jako bezplatnou službu bez záruky. (Např. CA se pohybují v řádově jiných relacích, mají za sebou větší kapitál, mají pojištění – a tak si někdy můžou dovolit zavázat se ke smluvním pokutám a poskytnout nějaké záruky pro případ zneužití)
*) stejně jako když si vybere třeba uhodnutelné heslo – SP není povinen kontrolovat jeho složitost a i když to dělat bude, heslo může být formálně složité, ale přesto snadno uhodnutelné (nebo ho uživatel někde prozradí či si ho napíše na papírek a nalepí na monitor)
Když se používá klasické přihlašování jménem a heslem, tak SP přístup k heslu má. Psal jsem to proto, že některé věci (volba IdP, volba kvality hesla) jsou věcí uživatele a on za ně nese odpovědnost. SP např. umožní přihlášení pomocí OpenID, ale že jsem si vybral nedůvěryhodného OpenID poskytovatele, je už moje blbost – SP za to nemůže. Stejně tak, když mi SP nezabrání v tom, že si zvolím hloupé heslo nebo ho prozradím – opět je to moje blbost – odpovědnost uživatele.
Jak jsem psal už výše – SP může „spolupracovat“ obecně s jakýmkoli IdP (podporujícím daný protokol) a tudíž si je nijak nevybírá a neručí za ně – IdP si vybírá uživatel a ten by si to měl rozmyslet.
Taky je možné, že SP bude podporovat jen některé IdP, ale ani to není zárukou nějaké důvěryhodnosti. A i v takovém případě SP myslí na svoje zájmy (vybere si např. IdP, který mu tam nebude posílat spammery), ale důvěryhodnost IdP si musí zase pohlídat uživatel.
Ad „A když se prozradí to vaše šifrovací heslo, tak jste stejně v pytli.“
Jednak je potřeba nejen prozradit heslo, ale i ukrást zašifrovaná data z toho synchronizačního serveru. A jednak to prozrazení/neprozrazení hesla je plně v mé moci a můžu si na něj dohlídnout (ne jako když ho spravuje někdo třetí), záleží prostě jen na mně.
Ad „pod pokutou, která převyšuje vaše případné ztráty“
U bezplatné služby se ti k nějakým pokutám žádný provozovatel nezaváže ;-) Nebude riskovat, že třeba omylem ztratí data, nebo že se mu někdo nabourá na servery a on bude muset platit všem uživatelům vysoké odškodné. Tyhle služby prostě fungují na principu: „uživatel má nějaké povinnosti a poskytovatel žádné a za nic neručí“.
A placenou službu tohoto typu by zase využívalo minimum lidí.
Ad „Kdybych se tak chtěl hlásit do banky…“
Příklad s bankou je dost zcestný, protože banka se při ověřování uživatelů nebude spoléhat na nějaký jiný subjekt a bude si je ověřovat hezky sama. Protože potenciální škody žádná smluvní pokuta nepokryje (a kdyby ano, tak ten, kdo by se k ní zavázal, je sebevrah).
Ad „…důvěryhodné certifikační autority.“
Které CA jsou dnes důvěryhodné? :-)
To je naopak naprosto nepodstatne, nemluve o tom, ze duveryhodnost CA lze velmi casto velmi snadno napadnout. (v principu by stacil jediny pripad, kdy CA vyda certifikat nekomu jinemu, a klidne se na tom u soudu oroci kazdy pravnik, ze mohla uplne vpohode stejne vydat certifikat na vase jmeno komukoli.)
Soud vam takovou argumentaci vpohode prijme - pokud ukazete cloveka, ktery dostal rekneme na stejne urade OP na cizi jmeno, a budete tvrdit, ze OP na vase jmeno byla taktez vydana nekomu cizimu a zaroven nebude existovat zadny jiny dukaz nez pouziti vasi OP tak mu ani nic jineho nezbude.