Pátý Den D třetí série jste viděli:
- DRINK CONTROL – Jakub Novotný – 1 500 000 Kč za 20 %
- PLASTOVÝ POHÁR – Peter Dribnak – 1 800 000 Kč za 30 %
- ODKLEPNUTO.CZ – Otto Lustig – 1 500 000 Kč za 40 %
- SOLAR DOVDOP – Vladimír Hájek – 200 000 Kč za 100 %
Pan Jakub nám představil způsob, jak majitelé restaurací mohou zabránit tomu, aby je okrádal personál. Po celou dobu jsem se musel smát. Představa, že někdo dokáže permanentně ochytračit naše taxikáře, číšníky a porodníky, je sice lákavá, ale pokud by to dokázal, měl by dostat Nobelovu cenu za paranoiu. V zemi, kde pravidla neplatí a platit nebudou, je jednodušší nebrat personál bez předchozích referencí a ten, co je každý rok někde jinde.
Expert Okamura nebyl zaujat a tím pádem ani nikdo jiný z nás. Podnikatelé v oblasti restauratérství a pohostinství mají obvykle definovanou živnost, kde je ale těžký exit. A být investorem ve firmě, kde není exit, je jak manželství v zemi, kde nejsou možné rozvody. Lépe se neženit, neinvestovat.
Hledáte investora? Přemýšlíte o tom, že byste odstartovali svou vlastní společnost? Inspirací vám může být Den D, pořad vysílaný na České televizi. A my jsme požádali jednoho z porotců a zároveň investorů, démonického Michala Poplara Rostocka, aby nám Den D okomentoval a doplnil to, co jste viděli na obrazovce o to, co se stalo mezi tím. Všechny díly komentářů najdete zde.
Příběh pana Petera, pokud jsem jej dobře pochopil: před zhruba rokem se opil v Mexiku na pláži, zaujal jej tam větší plastový kelímek, na který se dá vytisknout logo. Nevím, jestli si pak kelímek nechal nebo jak se k němu dostal. Na každý pád, doma na Slovensku prožil x měsíců tím, že dělal reverse engineering dotyčného kelímku a hledal výrobce. Jeho unikátnost spočívá v tom, že výčepní nebo barmani do něj nalijí více nápoje, takže asi více prodají a pokud na něj dáte logo, třeba Slovanu Bratislava, můžete jej používat třeba na fotbalových stadiónech. Toť vše. Americká fráze by byla „máte opravdu vzrušující produkt“ a u toho jsme skončili. Vzpomněl jsem si na zmrzlinovou rukavici Aliho G. Ale bez důvtipu.
Obecně řečeno, relativně často narážím na lidi, kteří jsou natolik odděleni od reality, že prožijí dekády svého života koumáním nad úplným nesmyslem a žijí v jeho stínu. Smutné, neinvestovatelné.
Investoři (a také porotci) ve Dni D. První řada zleva: Tomio Okamura, Dana Bérová, Marta Nováková. Druhá řada zleva: Michal Rostock, Ivan Pilný.
Pan Otto byl jeden z nejpodivnějších lidí ve studiu během celého třetího kola. Úspěšně prezentoval zarputilost podnikatele, vlastnost, která je potřebná, a úpornou neochotu pracovat na své zpětné vazbě, vlastnost, která podnikatele ničí. Měl na krku minimálně jednou soudní žalobu, minimálně jednu negativní referenci, a tím nás vylekal. Poslední, co potřebuje investor, je vběhnout do už tak komplikované situace se svými penězi.
V dalších dílech Dne D se objeví minimálně ještě jeden podobný příběh plný soudních sporů, porušených slibů, chtivosti a nedostatku sebekontroly v přítomnosti peněz / úspěchu. Kdyby byl Shakespeare v businessu, napsal by o tom alespoň jednu hru. Je to až smutné, pokud si dotyčný podnikatel myslí, že jeho – v lepším případě – nezkušenost vyléčí investor svými penězi.
Můj nejvtipnější uchazeč ve třetím kole byl pan Vladimír. Nebyl ani ve stresu, ani v křeči. Svou inteligenci a důvtip dokázal i nám natvrdlejším prezentovat během pěti minut a jeho business plán má hlavu a patu.
Stát a Evropská unie budou dotovat solární energii, potečou do ní miliardy, samozřejmě z našich kapes. Politici nám budou hrozit globálním oteplováním, atomovými elektrárnami, závislostí na ruské ropě a dalšími strašáky. Podnikatelští, političtí a dotační vykukové podporovaní fanatickými ekology z našich daní ještě minimálně dekádu peníze tahat budou, takže proč si z nich alespoň neudělat legraci?
Reality show ten večer skončila více coby show a méně coby reality, ale ať jsme schopni i nadále smát se vlastní hlouposti, byť nad vlastní výplatní páskou…
