Vlákno názorů k článku Pirátské noviny porušují autorský zákon od Lokutus - Abych se přiznal, mám k téhle kauze dost...

Abych se přiznal, mám k téhle kauze dost ambivalentní postoj. Na jednu stranu se mi nelíbí pseudofilozofické vyjádření pana Brože ani komunistická morálka některých pirátů zde v diskusi, na druhou stranu však vnímám kopii článku na jiném serveru s uvedením autora stejně, jako kopii článku, vyjetou z tiskárny, kterou bych rozdával na ulici, anebo jako kopii článku, která vzejde z mých vlastních úst, pokud se rozhodnu jej osobně přečíst kolegům v práci, nebo manželce. Řeknu: "Hele miláčku, co napsal pan Koubský k otázce ACTA..." a celé jí to přečtu, čímž jsem se principiálně vzato dopustil toho samého, jako Pirátské noviny. Je na tom z morální, etické, či zákonné roviny něco špatného? Poškodil jsem nějak pana Koubského? Poškozují nějak nadšenci a fanoušci různých osobností tyto lidi nějak tím, když udělají screenshot, či scan jejich článku, který rozešlou mailem všem svým přátelům a vytvoří tak řetězovou zprávu?

Rád bych, aby se Martin Malý, Petr Krčmář, anebo Patrik Zandl vyjádřili, pokud si myslí, že v mé konstrukci je logická chyba.

A je takový problém se těch lidí nejdříve zeptat?

Jakože před tím, než to přečtu manželce, zavolám panu Koubskému?
- Pane Koubský, zaujal mě váš článek na webu XXX ze dne YYY. Mohu ho přečíst své manželce?

Jde mi o to vytištění a rozdávání lidem na ulici. Manželka není problém :)

a soused uz problem je? nebo treba lidi z kanclu? a co maminy s detma na piskovisti, co kdyz to prectu jim? kdy uz je to moc? a co kdyz ten vytisknuty clanek zapomenu v parku na lavicce?
je to na dozivoti, lagr nebo rovnou trest smrti?
prosim poucte me, dekuji.

Máte pravdu. Každá mince má dvě strany. Také by bylo zajímavé sledovat, kolik přístupů k původnímu článku (zvlášť, pokud je tam diskuze) vygeneroval „přetisk“ (snad kopie, ne?).

Mně by na místě redaktorů PN elementární slušnost velela nejdříve se původního autora dotázat, zda a za jakých podmínek můžu dílo republikovat. A pokud (dokud) bych neměl jeho souhlas, popsal bych informaci vlastními slovy s využitím citací.

Chování redaktorů PN bylo, řekněme, sociálně nemotorné a reakce dost arogantní.

Přiměřenost a její míra je otázka názoru, nikoliv princip. I soud to bude posuzovat spíš podle většinového názoru, než podle nějakého neměnného principu.

Na úrovni článku pana Koubského je ta míra tolerance dosti vysoká, avšak na úrovni elektronické knihy, nebo dokonce audiovizuálního díla je ta úroveň třeba již výrazně nižší a stále se snižuje. Již dnes existuje omezené množství licencí na el. knihy - třeba distribuce pouze do šesti různých zařízení. Srovnejte s papírovou knihou, kterou si lidé mezi sebou půjčují ve velkém a vytvářejí tak de-facto desítky, ne-li stovky kopií duševního vlastnictví na dané dílo. Anebo s hudbou, u které je tendence zakázat i kopírování pro vlastní potřebu.

Kolik lidí může dané čtení slyšet, aby se to dalo klasifikovat jako osobní užití? A jaký vztah musí mít s předčítačem? Kolika lidem můžu kopii článku věnovat, než to bude bráno jako porušení zákona, morálních a etických norem? Kolik lidí maximálně může slyšet mnou zakoupenou nahrávku písně, než z toho bude problém?

Když například různé nahrávací společnosti argumentují duševním vlastnictvím, proč prodávají kopie téhož stále znovu? Hypoteticky - zakoupil jsem si nahrávku na LP, posléze na MC, pak na CD a nyní bych si ji měl opět zakoupit v digitální podobě, protože všechny nosiče časem odešly. Nikdo mi nedá kopii zdarma, či jen za náklady na další nosič a poštovné. Ale když udělám kopii téhož sám, najednou to nejsou nosiče, ale duševní vlastnictví. Dokud nebudou tyto rozpory ve vnímání duševního vlastnictví z hlediska principu vyřešeny, nedá se jakékoliv autorské právo brát příliš vážně.

Zkopírujete-li cizí text a distribuujete jej jakkoliv, snižujete tím čtenost originálu. Mohla to být kniha, které by se vašim přičiněním prodalo méně. V tomto případě je to článek, který se X-krát zobrazoval na webu PN, zatímco jej ale měli lidé číst na webu LN a zobrazovat tak reklamu na těchto stránkách, z čehož je web LN živ a z čehož díl, dostává autor.
Piráti mají rádi hypotetické úvahy, tak se nesmějte, když dám taky jednu k dobru:
Vydám knihu a domluvím se s autorem na platbě formou podílu z prodeje. Kopii knihy získáte vy tak brzy, že knihu po rozmnožení vydistribuujete dříve než já (např. budu z jakéhokoli důvodu čekat na vhodný okamžik). Bez ohledu na to, že vaše kopie nebudete prodávat, až já budu knihu chtít prodávat, trh bude nasycen a mně nebude tržba z paběrků po vašem zásahu stačit ani na pokrytí nákladů. V obdobných dohodách s autorem bývá vyplácen podíl až po odečtení nákladů, autor tedy nedostane nic a já za své úsilí ještě zaplatím ztrátou.
Spokojení budou čtenáři, nicméně spokojený úsměv by jim měl zamrznout, protože již se nedočkají další knihy tohoto autora, i kdyby se jim ta první nakrásně líbila. Já na to už nebudu mít a obchodní oddělení většího vydavatelství autora zákonitě odmítne vydat, když jeho prvotina dopadla finačním fiaskem.
Ustanovení autorského zákona je v tomto případě funkční a spravedlivé. To ovšem neznamená, že bych souhlasil s celým systémem právní ochrany autorů, patentů atd. atp.
A už vůbec nejsem příznivcem pokroucenin hrozícím jistou (a v ČR bohužel pravděpodobnou) aplikací ACTA do našeho právního systému. Stejně jako se domnívám, že ve specifické oblasti elektronických kopií prostě nemohou platit restriktivní zákony, jejichž uplatnění by v praxi znamenalo kriminalizaci velké části populace.

O kolik snížím čtenost originálu? Kolik lidí si ten článek přečte na PN, zatímco by si jej mohli přečíst na původních stránkách? Jak velká je podmnožina čtenářů PN a původního serveru, která čte oba servery?

A teď druhý pohled. Nezkopírujete-li ten text, nezvýšíte karmu autora.

V oblasti SW existují licence. Každý autor jasně specifikuje, jak má a jak nemá být s jeho dílem naloženo. Je to proto, že autoři software chápou "trh" volného autorství a děl, distribuovaných digitálně. Zákon, na který odkazuje článek, vznikl podle zákonitostí reálného světa, kde to však funguje jinak. V současnosti lze lusknutím prstů zkopírovat cokoliv, co je stvořeno z jedniček a nul. Není to bug, je to vlastnost. Fyzikální zákon. Je potřeba začít na to nahlížet podle toho. Snažit se tuto vlastnost omezit legislativou je jako snažit se omezit lidem smysly a zakázat jim číst/vidět/sly­šet/či volně reprodukovat cizí díla.

Je potřeba spíš lidi vychovávat. Nechat je, aby sami pochopili podstatu originálu. A s kopiemi je potřeba bojovat kvalitou. Staré přísloví říká - proč jít ke kovaříčkovi, když mohu jít ke kováři? Přeneseno na dnešní situaci - proč číst/poslouchat/vi­dět kopie, když mohu číst/poslouchat/vi­dět originál.
Dřív nebo později si to autoři čehokoliv budou muset uvědomit a přizpůsobit se tomu. Autoři SW a her se už přizpůsobují. Nabízí třeba jen platformu zdarma a návazné služby za peníze. Autoři hudby můžou nabídnout živá vystoupení. Nabídnout něco, co se nedá zkopírovat - jakousi nadhodnotu - to je obchodní model budoucnosti.

nejen budoucnosti, i minulosti, jen v současnoti je to pokřiveno umělě vytvářeným monopolem na IP

A je skutečně tak těžké vymyslet takový model, kde odměňování autora funguje na principu dobrovolnosti? V takovém uspořádání je autor doslova finančně zainteresován na tom, aby se kniha kopírovala co nejvíce. "Hele, tady je kniha, stáhněte si ji, a když se vám bude líbit, pošlete mi prachy na platební kontakt uvedený na předsádce. A nezapomeňte ji zkopírovat svým známým, přátelům, příbuzným, sousedům, kolegům a náhodným kolemjdoucím!"

Zazpívejte, zahrajte, zarecitujte, nastavte klobouk. Když budu v dobrém rozmaru, nějaké drobné po kapsách rád najdu.

Nebo reklamu. Reklamu, která bude fungovat dočasně na současné hype vlně pro těch prvních pár, kteří se jí chopili. Zejména pak u druhého jmenovaného jsem si ani nevšimnul, že by se jeho kniha prodávala za cenu tisku a papíru. Pravda, bylo to dávno a čtení takové nemastné neslané, takže po dalších jsem už nepátral a nevím jak to s jejich cenou je. Všichni výše uvedení tak navíc učinili dobrovolně, v tom jim nikdo přeci nebrání. Výnos z přednášek spistovatele a z koncertů bude řádově jinde (tipuji).