Před téměř tisíci lety si veden nejšlechetnějšími úmysly vyjel do Polska kníže Břetislav, aby zachránil ostatky svatého Vojtěcha. Při cestě zpět s sebou omylem vzal i pár desítek vozů se zlatem, stříbrem a drahými kameny; to se stává. Dnes ráno jsem se z Polska vrátil já. Místo o relikvie a skvosty jsem bohatší o pár zkušeností.
Nerad bych si pletl Lupu s Týdeníkem českých cestovatelů, takže se nebudu pouštět do sáhodlouhých popisů cesty. Ani léto a okurková sezóna, o které se všude můžete dočíst (já ji zatím vycítil jen z vůně rychlokvašek na stáncích) není omluvou pro tak radikální změnu žánru. Nemohu však svoji „Polskou jízdu“ tak docela zamlčet, protože měla na Lupu dost výrazný vliv.
Bylo to totiž poprvé za dobu její existence, co jsem si dovolil nechat Lupu na nějakou dobu samotnou; připomínám, že jsme odstartovali 2. dubna. Tedy samotnou – to není přesný výraz. Ve skutečnosti jsem starost o její chod elegantně přesunul na svého milého kolegu Petra Tesaříka. Ten si v těchto dnech sice rovněž dovoluje, jenže má tu smůlu, že není tak docela odříznut od Internetu. A tak zatímco já jsem pobíhal po stovkách polských kostelů, obdivoval křižácké hrady, ztrácel hlas po koupání v Baltu (kde se mne mimochodem zhruba 30 metrů od břehu snažil zachraňovat plavčík – Poláci zřejmě plavou v moři jen tam, kde mají vody po kolena), s plnou polní štrádoval po lesích a večer v milé společnosti usínal pod hvězdičkami (řečeno s klasikem, s hvězdným nebem nade mnou), chudák Petr hustil na Lupu články.
Musím upřímně prohlásit, že za celý první týden mojí odtrženosti od světa jsem na Lupu a celý ten Internet pomyslel jen asi pětkrát v krátkých záblescích. Druhý týden už jsem to ale nevydržel a dokonce jsem v Krakowě navštívil Internetovou kavárnu, abych se podíval, jestli je ještě vůbec www.lupa.cz v DNS. Mimochodem, stálo mně to 4 jejich zloté frfníky za hodinu, což je zhruba 40 našich korun. Pravda, měl jsem jen textový terminál (pro telnet ideální), grafická stanice by mne přišla o polovinu více, ale přesto je to velmi dobrá cena – a to jsem prosím seděl v podniku na největším, nejstarším a nejdražším náměstí.
Nejdůležitějším poznatkem je tak pro mne skutečnost, že se ukázalo, že Lupa nemusí být nutně one man show. Pokud jde o dopady na návštěvnost, a především čtenost článků, popravdě řečeno jsou docela výrazné. Na druhou stranu se dá stěží dovozovat, nakolik je pokles způsoben mým rajzováním po Polsku, a nakolik je to naopak dáno všeobecným letním útlumem, dovolenými či konečným znechucením našich někdejších P.T. čtenářů nad nečím tak dlouhodobě ubahněným, jako je Lupa. :-) Z mého pohledu sice některé věci zaskřípaly, ale vcelku to dopadlo dobře – stěží tak mohu souhlasit s hodnocením Dana Dočekala na Světe namodro. Lupa v první zatěžkávací zkoušce obstála, takže si ji pro velký úspěch zopakujeme. Zhruba měsíc by mělo být vše v normálu, začátkem září bych ale rád znovu na 14 dní zmizel, tentokrát do míst, kde nejsou ani kavárny, natožpak Internetové – pokud mne ovšem Petr za tento záměr předem nezlynčuje.
Vypadnout po tříměsíčním každopředpůločním vyžitím s Lupou na 14 dní z kolotoče všedních dnů je naprosto skvělá věc, věřte mi. Pokud jste ještě před dovolenou, přijměte ode mne přání jejího krásného prožití, pokud si ji letos nedopřáváte vůbec, zasloužíte si projevy upřímné soustrasti. Když jsme u těch pohřebních myšlenek, dovolená má i své stinné stránky, například stav mailboxu po návratu. Mějte se pěkně, jdu to promazat.
ČLÁNKY DO MAILU