Pokud je smyslem čtení učit se knihy nazpaměť, pak jsem nejspíše něco nepochopil.
Mám dojem, že moderní civilizace pomalu vyprázdňuje činnosti a nahrazuje je nesmysly.
Smyslem učení není umět nazpaměť encyklopedie, ale chápat souvislosti a umět to použít. Učení nazpaměť pak je nezbytné do té míry, aby to umožňovalo. Nicméně různé teorie učení vycházejí z toho, kolik toho člověk dokáže odříkat jako básničku a já raději tiše přetrpím tyhle řeči a studie o učení.
Teď se dozvídám, že smyslem čtení a efektivitou čtení se myslí, kolik si toho člověk zapamatoval. To už začínám klít.
Čekám jenom na studii, která bude testovat kvalitu sexuálního zážitku podle toho, kolik přesným umístění znamének na těle ženy si muži zapamatovali. Ostatně podle vědců nic jiného měřítkem kvality (učení, čtení, později i sexu) není, nebylo a nikdy nebude.
Strčte si svá měřítka kvality čtení tam, kde záda přestávají mít slušné jméno. Ať si vědci vytvoří svůj pokřivený svět a žijí si v něm za trest.