Amazon s tím nemá nic společného. Průkopníky diskusních/kecacích skupin jsou BBS-ky, Usenet a IRC. Amazon a eBay jsou (jen do jisté míry) průkopníky mamutích webovských krámů. Ani v jenom z nich nehrají diskuse žádnou roli (jsou tam jen připlácnuté a smysl postrádající). U Amazonu jsou pro rozhodování o nákupu důležité konkrétní informace o knihách aj. artiklu a recenze. Všechny ostatní mechanismy spadají do oblasti automatizované personalizace ("lidi, kteří si koupili tohle, si koupili taky tohle...").
Komerční smysl P2P je hlavně v nabídce informací/produktů v síti buď mikroplatbami nebo časovým předplatným. Taková síť musí zachovávat standardy. Jejich neustálé ničení by šlo proti úspěchu (zájmu uživatelů). Příkladem zachovávání standardu odjinud budiž ICQ, jehož staré aplikace jsou stále kompatibilní se základním systémem. P2P má smysl jako přístupné prostředí, nikoli jako prodejný (a zatajovaný, uzavíraný) produkt. TCP taky nikdo netají a nemění.
Ke všemu je nutno si ještě uvědomit, že se pracuje i na komunikační prostupnosti mezi různými sítěmi (jejich protokoly). Jeden klient se tak stává nástrojem přístupu do více různorodých sítí (což na Inetu není nic až tak zvláštního).
Nestandardnost a manipulace s klienty se může uplatnit jen u "specialit", jako jsou hry. Jde ale o to, jak dlouho to komu vydrží. Tahle otázka visí nad každým inetovým mamutem, kde je všeho dočasu (aneb otázka udržení popularity, která je v proměnlivém prostředí ošidná).
A ještě jedna věc konečně bude zcela zbytečná - DNS (standing ovations).
K Vašemu (da se rici, ze uzitecnost P2P aplikace je linearne zavisla na mnozstvi jejich uzivatelu) si dovolím jen přidat, že závislost vidím jako rychlejší (to jen abych zase nesouhlasil se vším), ale hlavně se musí jednat o uživatele chovající se "rozumně". K tomu je ale Vámi popsaný systém výměnných kreditů na zdroje přirozeně přivede. Asi to nakonec bude fungovat jako každý běžný trh - klidně i za peníze.
Kdo vlastní dráty/procesory/disky, dostává nějak zaplaceno - pokud je požadovaná cena přemrštěná, jde se ke konkurenci. Kdo si chce užívat, nějak zaplatí, anebo si počká - to už dnes děláme všichni (kromě některých studentů a zaměstnanců, kteří zažívají v přístupu k technice dočasný komunismus), kupujeme si na stůl stroje a soft, které většinu času nevyužíváme. Celé by to mohlo opět posílit individuální investiční nálady v oboru. (Po uvedení ve známost by pak ale asi došlo i na mikrozdanění, kde zejména tím "mikro" si nejsem jistý. To už jsem ale úplně jinde...) Myšlenka, že bych třeba za rychlý přístup do sítě z mobilu mohl "zaplatit" tím, že společenstvu nechám k dispozici nadupanou mašinu se mi zdá lákavější, než pro tu mašinu schánět pomocí reklam platící klienty.
Systém by měl sám za zdroje platit - OK, ale jen pokud bude zahrnovat i hledání "nejlepších" zdrojů, což samo o sobě nebude sranda. Už jen proto, že nepůjde vždy o ty nejlevnější, bude se muset počítat s cenou přenosové cesty a navíc se dají v určité míře typy zdrojů vzájemně nahrazovat. Taky myšlenka, že nějaký šílený mikroadmin ze dne na den odpojí své diskové pole mě nanaplňuje nadšením. (Obecně pak vidím rozdíl mezi zdroji okamžité výpočetní kapacity a disky/pásky. I když, pokud budu vizionář, i tady může časem nastoupit substituce datových úložišť - nejen volnou pamětí, ale třeba dočasnou cirkulací mých dat nevyužitou částí sítě, že.) Myšlenek se zdá být mnoho, chybí jen jejich rozumné uspořádání.
Možná by výsledkem nemusel být hned nějaký NetOS, "stačil" by ten systém oceňování a hledání volných zdrojů. (Jestli se nepletu, tak v reálu to ale zařizují víceméně centralizované burzy, což se mi jako P2P moc nejeví...) Na závěr si neodpustím také trochu filozofie ve formě otázky, co pak budou vlastně dělat lidi, až se vyřeší otázka optimální distribuce a ceny zdrojů?