Je to zvláštní svět. Pokud jakýkoliv sdělovací prostředek vydává sice nepravdivá, ale tklivá svědectví o uprchlících toliko jako o učitelích, lékařích a inženýrech, je to v pořádku, v souladu s „evropskými hodnotami“. „Vítejte, uprchlíci!“ Pokud některé médium připustí, že nejde o elity a jde o velký bezpečnostní i ekonomicko-sociální problém pro celou Evropu, stane se veřejným nepřítelem.
Ostatně problém nesdělovat celou pravdu se plně ukázal během událostí na Ukrajině, kdy šéfredaktor německého veřejnoprávní televize ARD byl nucen přiznat předpojatost ve výběru zpráv z Ukrajiny (promajdanový spin) a ARD se musela omlouvat za prokázanou neobjektivitu. To samé bylo po sexuálních incidentech s uprchlíky v Kolíně, kdy se německá média po několika týdnech přiznala k tomu, že celou událost úmyslně ignorovala. Od té doby je mediální svět ochoten připustit, že prchají i ti, o které Evropa nestojí a pro Evropu jsou hrozbou.
Začalo to iráckými křesťany
Prima je v hledáčku vydíratelů dobra od momentu, kdy odvysílala reportáž o křesťanských uprchlících z Iráku, kteří nebyli šťastni, že se dostali do České republiky, a o novém domově hovořili jako o „přemalovaném kravíně“. Vnitro pak imigrační program, organizovaný evangelikály okolo bývalého faráře Dana Drápala a „misionáře“ Salmána Hasana, pod tlakem veřejného mínění zastavilo. Tehdy se stala Prima cílem kritiky, a to i ostatních „mainstreamových“ médií. Co si to, proboha, dovoluje! Za pár dnů po odvysílání reportáže se ukázalo, že překlad byl správný, uprchlíci nebyli vděční, sbalili kufry a odešli ilegálně do Německa, v důsledku čehož dnes žijí za ostnatými dráty německého sběrného tábora a čekají na dokončení procesu vyhoštění do své údajné vlasti.
Teď, po půl roce, má Prima opět problém. Kromě medializace i kritických postojů k migraci také vynesenou nahrávku z porady, která se, jak se později ukázalo, odehrála před půl rokem. Souhlasím s Ondřejem Neffem, který se podivil nad tím, proč tedy dotyčný hrdina odnesl nahrávku serveru Hlídací pes (o jehož struktuře ani financování nevíme, na rozdíl od struktury a financování Primy, vůbec nic) a místo toho hned na oné poradě neřekl Jitce Obzinové, že s vyjádřeními, která tam padla, nesouhlasí. Můžeme se dohadovat, jestli onen hrdina například není nyní součástí nějakých personálních změn a tohle není jen taková malá pomsta. Což může být.
Prima na úrovni Parlamentních listů?
Otázka je ale daleko širší. Jsou snad média povinna o uprchlících informovat zásadně kladně a zamlčovat, že všichni nejsou trpící světci? Bylo by snad tohle vyvážené a objektivní?
Druhá otázka: Vedoucí vydání, resp. nadřízený (v tomto případě šéfredaktorka) nemá právo sdělit svým podřízeným, jaké jsou jejich úkoly a jakou cestou se médium má ubírat? Média, která o uprchlících informují výhradně kladně, jsou názorově blízké party a někdo, kdo má jiný názor, se, upřímně řečeno, do takového média nedostane. Ano, televize, jako mediální podniky, se řídí poněkud přísnějšími zákony. Předpokládá se totiž, že mají větší dopad na publikum než ostatní média. Což je přesně představa zákonodárců, jejichž věkový průměr představě o „silné“ televizi odpovídá. Internet tyto liberálně mediální představy z 90. let rozbil na padrť. Dnes má televize Prima stejný zpravodajský vliv jako třeba Parlamentní listy.
Uznávám, že by to chtělo důkladnou analýzu prokazatelných mediálních lží o „zlých imigrantech“ – příspěvků v rozporu s dynamicky se měnící realitou a následně změněnou mediální reflexí ve všech evropských médiích. Například by se mohlo začít aranžováním mrtvolky chlapce Ajlana „Kurdího“ na turecké pláži a mediálního cirkusu okolo jeho otce. Morální kýč…
Celá aféra Primy je umělá. Poukazuje ale na jeden smutný fakt. Že v tomto zmateném světě naskakují i zákonodárci na agendu nevládních organizací s nejasnými politickými cíli a stejně nejasným financováním. Vždyť nevládní organizace byly vyňaty i z registru smluv. Nikdo nekontroluje, odkud berou peníze a s jakým politickým zadáním. Ring volný.
Pět minut Hitlera, pět minut Židy
„Prohřeškem“ Primy se má zabývat mediální výbor sněmovny, který chce přikázat RRTV Primu zkoumat. Ale čím vlastně se chce mediální výbor zabývat? Tím, že nemá právo cokoliv nezávislému orgánu přikazovat, protože RRTV je nezávislá? Že bylo zpravodajství Primy nevyvážené a neobjektivní? Skutečně? Jak to RRTV zjistí? Etalon objektivity ani etalon vyváženosti neexistují. Neexistuje ani výklad pojmů. Ať tak či onak, bude to od RRTV čistě politické rozhodnutí. Nikde není definována povinnost vysílat kladně o záporných událostech. Ani v těch „evropských hodnotách“. Neexistuje ani dlouhodobý kontinuální výzkum emočního zabarvení zpravodajství či komentářů všech televizí. Stál by tolik, že ho stát prostřednictvím RRTV není ochoten platit.
Vyváženost a objektivita se totiž, jak sami poslanci mnohokráte alibisticky zdůrazňovali, netýká jednoho pořadu, onoho „pět minut Hitlera a pět minut Žida“. Teď se jim bumerang vrátí. Co má tedy RRTV zkoumat? Že Prima nepodlehla obecnému trendu líčit uprchlíky bez rozmyslu jen jako nešťastné civilisty, plné ušlechtilosti a lásky, prchající pěšky s dětmi v náručí před krvežíznivým Assadem do vysněného ráje v SRN přes celou Evropu a pohrdající přitom mírem, halal jídlem a mešitami v Turecku? Dnes už (i z médií) víme, že tak tomu není. Hodlá proto RRTV zkoumat interní porady Primy? Ty jsou irelevantní. Podstatné není, jak se událost komentovala na redakční poradě, ale jak byla odvysílána a zda se zakládala na pravdě.
Pro vedení televize a Jitku Obzinovou z mediální přestřelky o poradách v televizi vyplývá jediné. Alespoň jeden z podřízených je neloajální a neprofesionální křivák, který má hejno kamarádů. A ještě sedí v redakci.
ČLÁNKY DO MAILU