Je už samo zobrazení webové stránky s copyrightem chráněným obsahem užitím díla, a měli by tedy za ně uživatelé platit? Odpověď na tuto otázku vám může připadat zcela jasná, ale právníci se o ni v posledních letech přeli.
Konečnou odpověď – aspoň pro evropské právo – dnes poskytl Soudní dvůr Evropské unie (SDEU), který rozhodl, že uživatelé zobrazením obsahu v prohlížeči coypright neporušují a majitelé práv k němu nemusí dávat souhlas (tady je celý verdikt v případu C-360/13 v češtině).
Z českého pohledu je na verdiktu zajímavé mimo jiné to, jak se liši český a britský (či americký) přístup k tomu, co se dá považovat za tzv. užití díla.
PRCA vs NLA
Soud rozhodoval ve sporu britského profesního sdružení PR agentur Public Relations Consultants Association (PRCA) s Newspaper Licensing Agency (NLA), která zastupuje práva britských vydavatelů.
Jedna z agentur (firma Meltwater) nabízí klientům monitoring médií – šlo o výpis titulků, několika úvodních vět článků a odkazů na ně – filtrovaný podle klíčových slov. Svůj monitoring posílala klientům e-mailem.
Meltwater si v souladu s britskými zákony k provozování služby koupil od NLA licenci. Zástupci vydavatelů to ale bylo málo a požadoval, aby licenční poplatky za užití článků platitli navíc i klienti – většinou další agentury nebo firmy. Meltwater to odmítl, a tak se šlo k soudu.
V otázce e-mailového servisu rozhodla britská justice jasně: klienti za jeho využívání platit musí, protože jde o kopie, které nejsou dočasné a uživatelé je mohou ukládat a dále využívat. Problém ale nastal, když se soud pokusil odpovědět na otázku, co by se stalo, kdyby Meltwater začal svůj servis nabízet jen na webu.
NLA argumentovala, že i prohlížením webové stránky vznikají na obrazovce počítače uživatele a ve vyrovnávací paměti (cache) kopie zpráv. A že jejich zobrazováním bez svolení vlastníků práv by uživatelé porušovali copyright.
Britské soudy nejdříve daly zapravdu NLA, ale po odvolání případ doputoval k nejvyššímu soudu. Ten dospěl k rozhodnutí (najdete je zde), že kopie na obrazovce a ve vyrovnávací paměti spadají pod výjimku z práva na rozmnožování (viz článek 5 odstavec 1 směrnice 2001/29) a majitel práv je nemusí schvalovat. Soud se přesto obrátil ještě na SDEU, aby vydal verdikt závazný pro celou EU.
Nepřiměřené porušení práv
A evropský soud dnes jeho názor potvrdil. Vytváření kopií na obrazovce a ve vyrovnávací paměti prohlížeče je totiž podle něj jednak nedílnou součástí toho, jak internet funguje:
Bez vytvoření takových kopií by byl proces používaný k prohlížení internetových stránek jednoznačně méně účinný a nemohl by správně fungovat.
Navíc jsou tyto kopie podle soudu dočasné a krátkodobé – z obrazovky či cache totiž zmizí hned poté, co je přepíše nový obsah. A do třetice: soud konstatoval, že zobrazováním děl na stránkách nejsou nepřiměřeným způsobem porušena práva majitelů autorských práv:
V tomto ohledu je třeba uvést, že díla zpřístupňují uživatelům editoři internetových stránek, kteří mají sami povinnost získat svolení dotčených nositelů autorských práv v souladu s čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, neboť toto zpřístupnění se považuje za sdělení díla veřejnosti ve smyslu tohoto článku. Oprávněné zájmy dotčených nositelů autorských práv jsou tak řádně chráněny.
Co z toho vyplývá? Věc, která se zdá být za použití selského rozumu jasná od samého počátku:
…není odůvodněné požadovat, aby internetoví uživatelé získávali další svolení umožňující jim využívat totéž sdělení, k němuž dotčený nositel autorského práva již svolení udělil.
Výsledný verdikt soudu tak nemohl být jiný, než tento:
…kopie na obrazovce počítače uživatele a ve vyrovnávací paměti („cache“) pevného disku tohoto počítače vytvořené koncovým uživatelem při prohlížení internetové stránky splňují podmínky, podle nichž musí být tyto kopie dočasné, musí být krátkodobé nebo akcesorické a musí tvořit nedílnou a podstatnou část technologického procesu, jakož i podmínky stanovené v čl. 5 odst. 5 této směrnice, a mohou být tedy vytvářeny bez svolení nositelů autorských práv.
A co USA
Zajímavé je, že v loňském roce stanula agentura Meltwater kvůli podobnému problému i před soudem v USA. Za oceánem ji zažalovala zpravodajská agentura Associated Press (AP), které se nelíbilo, že jí Meltwater svým monitoringem vlastně nekale konkuruje a prodává její zprávy, aniž by za to platil licenční poplatky.
Newyorský federální soud se loni v březnu postavil na stranu AP (rozsudek v angličtině najdete zde – PDF) a dal oběma firmám prostor k mimosoudní dohodě. O několik měsíců později si firmy skutečně padly do náručí a dohodly se na spolupráci a na vývoji společných služeb. Kolik Meltwater AP zaplatil, společnosti nezveřejnily.
Rozdíl mezi oběma spory samozřejmě tkvěl v tom, že v USA Meltware majitelům práv původně nic neplatil, kdežto ve Velké Británii se placení nebránil, rozporoval „jen“ to, že by za zobrazování zpráv měli platit i jeho klienti.
