První IPTV v Česku: „bublinková“ O2TV od Telefóniky
Kdy se vlastně IPTV, digitální televize přes IP protokol, poprvé objevila v České republice? Vůbec první komerčně nabízenou službou tohoto typu byla O2TV od Telefóniky O2 (dnes už jen Telefóniky), která se inspirovala svojí španělskou „matkou“ a její platformou Imagenio. O2TV odstartovala v roce 2006, pouhý rok po první komerčně nabízené IPTV v Evropě. Tou dobou v Česku ještě stále probíhalo jen testovací vysílání pozemní digitální televize, kabelové společnosti teprve přecházely na digitální standard DVB-C a všeobecně rozšířeným kompresním formátem pro přenos digitálního televizního vysílání byl MPEG-2 (který dodnes převládá u DVB-T).
O2TV ale přišla s kompresí MPEG-4 a na svou dobu poměrně vysokým nárokem na přenosovou rychlost. Službu si mohli pořídit pouze zákazníci, jejichž internetová přípojka od Telefóniky měla šířku nejméně 3 Mb/s. Zajít chuť si tak musela zhruba polovina zákazníků vysokorychlostního připojení k internetu přes ADSL, služba fungovala jen u rychlejšího ADSL 2+. I tak mnoha lidem kostičkoval a zadrhával obraz, když chtěli zároveň sledovat O2TV a surfovat po internetu. Každopádně Telefónica byla průkopníkem, který prokopal cestu dalším operátorům, a nejvíc ze všech dokázal IPTV zpopularizovat mezi českými diváky.
O2TV byla vůbec první celostátně nabízenou IPTV službou v České republice
Pomalé přepínání kanálů, ale i první videotéka
O2TV byla sice zpočátku poněkud neohrabaným předchůdcem dnešní IPTV, poprvé ale divákům nabídla kromě „tak trochu jiné kabelovky“ i videotéku s filmy a televizní archiv s vybranými pořady České televize. Divák tak mohl poprvé v praxi využít zpětný kanál s možností vybrat si, jaký film, případně televizní seriál a záznam sportovního přenosu bude sledovat. Videotéka tehdy ale ještě nepracovala s možností předplatného balíku filmů na určité časové období, platilo se za každý snímek zvlášť a ceny byly z dnešního pohledu poněkud přehnané: za jeden film na 24 hodin 60 korun, za filmový hit 85 korun a platilo se dokonce o i za televizní pořady z archivu.
Například za zábavnou talk show Jana Krause Uvolněte se, prosím! vybírala Telefónica společně s Českou televizí 25 korun, stejně jako za jednotlivé díly seriálu Náměstíčko. Nutno dodat, že to bylo v době, kdy Kavčí hory nakrátko zkoušely vedle zavedené internetové služby iVysílání provozovat i placenou internetovou videotéku, kterou po několika měsících uzavřely a rozhodly se veškerý původní obsah nabízet zdarma přes iVysílání. Samotná Telefónica pak do O2TV zařadila i vlastní lineární kanály věnované jednotlivým týmům hokejové extraligy. Inspirovala se opět u mateřského koncernu ve Španělsku, kde obdobná služba Imagenio nabízela za poplatek přístup třeba i k jednotlivým zápasům španělské fotbalové ligy.
Jednou z prvních akcí, kde se O2TV představila, byl brněnský veletrh Invex 2006
Rok po O2TV startuje Volný TV s vlastním řešením
Telefónica byla už od začátku se svojí O2TV poněkud technicky limitovaná. Nabízela sice jako jediná IPTV celostátně, ale po infrastruktuře s omezenou propustností. Domácnost, která si chtěla pořídit O2TV, musela být dostatečně blízko centrálních bodů, kde se soustřeďovala celková programová nabídka, takzvaných DSLAMů (páteřní sítě). Z nich pak k zákazníkovi putoval vždy jen jeden televizní program. Vzdálenost mezi DSLAMem a koncovým uživatelem nesměla být delší než 3,5 kilometru, jinak služba vypadávala. I tak se takové technické řešení promítalo třeba do zpomaleného přepínání mezi jednotlivými programy, které zpočátku trvalo až čtyři vteřiny.
Už v době vrcholících příprav na spuštění O2TV ale v tuzemsku vznikaly konkurenční projekty IPTV. Na jenom z nich, dnes již neexistující službě Volný TV, se technologicky podílela i platforma nangu.TV, resp. společnost Alef0 coby integrátor celého řešení. Volný TV měla původně startovat téměř souběžně s O2TV, nakonec se tak stalo až rok po Telefónice. Vývoj platformy byl poněkud bouřlivý, protože původně chtěl Volný použít již existující řešení od mateřské rakouské firmy Telekom Austria, nakonec ale zvolil svoji vlastní cestu, při které mu hodně pomohla právě nangu.TV. Podle jejího šéfa Antonína Krále pracovala na unikátním řešení IPTV již od roku 2004.
Volný TV nabídla poprvé v tuzemsku unikátní obsah formou videotéky – službu HBO Digital od prémiového filmového kanálu HBO
Přichází další konkurence: ViaTV, 802.cz, Netbox, 99digitalTV…
Služba Volný TV využívala pro distribuci dat obdobné technické řešení jako Telefónica: sítě ADSL a ADSL 2+, přičemž jako první na našem trhu nabídla placenou videotéku prémiového filmového kanálu HBO, dnes již dobře známé HBO Digital. Pro Volného šlo vlastně o rozšíření dosud nabízených služeb na klasické triple play, kde vedle vysokorychlostního připojení k internetu a pevné telefonní linky zákazník mohl získat i digitální televizi s přístupem do placené videotéky. V době startu služby Volný TV měla už O2TV, hlavně díky masivní televizní kampani před Vánocemi 2006, přes 40 tisíc zákazníků a jejich počet stále stoupal.
Jinou technologickou cestou než O2TV a Volný TV se vydali menší poskytovatelé IPTV ve všech největších tuzemských aglomeracích. T-Systems PragoNet spustil svoji ViaTV souběžně s O2TV v roce 2006, soustředil se však výhradně na rezidenční objekty developerské společnosti Central Group v Praze. Jeho IPTV šla po optickém kabelu až do domu, operátorovi tak odpadly veškeré problémy se vzdáleností uživatele od DSLAMu a nízkou propustností sítě. ViaTV mohla od začátku nabízet i programy ve vysokém rozlišení obrazu (HDTV) a zákazník mohl bez problémů souběžně sledovat televizi a pracovat na internetu, aniž by ani jedna z těchto služeb byla omezena.
Petr Pobořil, šéf společnosti Mattes AD, představuje v létě 2008 multikanálovou strategii tohoto IPTV operátora pro přenosy z Letních olympijských her v Pekingu
Stejné technické řešení zvolily i další, vesměs mimopražské firmy: Mattes AD ve Frýdku-Místku, která jako vůbec první v Česku nabídla nativní HD televizní program Kino Nonstop HD (dnešní Filmbox HD) a Smart Comp. v Brně se svým Netboxem, zatímco další brněnská společnost Maxprogres vsadila se svou 99digitalTV na technologii ADSL. Všechny tyto služby se snažily divákům přiblížit spíše jako „tak trochu jiné kabelovky“, které jsou dostupné i v místech, kde jiní kabeloví operátoři nemají své sítě. Hlavní výhoda IPTV, tedy zpětný kanál s možností využití videoték a televizních archivů, či funkce TimeShift pro pozastavení živého televizního vysílání, zůstávaly jen jakýmsi doplňkem.
Nastupuje přeprodávané IPTV: velkoobchodní nabídka pro ISP
Budovat vlastní sítě bylo pro mnoho potenciálních poskytovatelů IPTV příliš nákladné, na trhu se proto objevili hráči, kteří začali nabízet velkoobchodní podobu této služby. Pod jednotnou hlavičkou nabízeli shodné programové nabídky a videotéky, které si jednotliví lokální poskytovatelé internetového připojení mohli pojmenovat podle svého. První takovou vlaštovkou byla Quickmedia IPTV od skupiny společností Prozeta, Sloan Park, Terra Broadcasting a HDD (dodavatel obsahu). Postupně získala na tři desítky klientů, jejichž sítě byly různě technicky řešené, od klasického ADSL až po optiku až do domu.
Postupně také začalo docházet ke konsolidaci trhu, větší hráči začali skupovat menší, i když často hodně dravé poskytovatele IPTV. Tak se stalo, že nově založená společnost Rio Media pohltila firmy Mattes AD, CL-NET, ale také kabelovou společnost FCA, která dosud nabízela pouze analogovou kabelovou televizi. Rio Media se soustředila především na IPTV, část jejích sítí ale není na tento způsob šíření digitální televize technicky způsobilá a umožňuje pouze analogové kabelové vysílání. Vlastní řešení IPTV nakonec opustil i brněnský Maxprogres, který začal využívat nabídku konkurenčního Smart Compu a jeho Netboxu.
Nejčastěji používanými IP set-top-boxy v Česku byly zpočátku přijímače značky Amino
Dalšímu rozvoji IPTV brání legislativní a autorskoprávní překážky
Trh s IPTV a dodatečnými službami, jako jsou videotéky a televizní archiv, je tedy v Česku už dostatečně rozvinutý, jeho další expanzi ale brání hned několik překážek. Vedle nedostatečně rozvinutému broadbandu je to podle Antonína Krále z nangu.TV také nedostupnost zajímavého obsahu a nesmyslné požadavky na high-end DRM/CA systémy, i když chrání obsah, který už dávno vyšel na pevných nosičích, především DVD. „Je to i netriviální prostředí a fakt, že poskytovatelé IPTV nesou zodpovědnost za obsah u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání stejně jako televize, vliv Českého telekomunikačního úřadu, apod.,“ konstatuje Král.
