Vlákno názorů k článku Quo vadis, webmasteři? od Jakub Preclik - stroze: webdesign delam 6 let a moje stranka...

stroze: webdesign delam 6 let a moje stranka je z roku 1998. uz se asi nezmeni :)

Myslim ze nez se zacne rozebirat princip website takovym zpusobem jako autor clanku, je treba taky vysvetlit ze webdesigner je drcen minimalne ze 4 stran.

1. Zakaznikovi prakticky nejde vysvetlit proc koncipovat jejich web podle tech "spravnych" kriterii. Zakaznik ma totiz svagra a ten ma syna (ktery se v tom tezce vyzna) a "Esli se vam to nelibi pane dizajneeeere tak ja si to necham udelat jinde". Vy krachujete a syn svagra udela website s mickeymousem v logu a psanickem co tancuje lambadu jako link na mail.

2. Webdesigner je straslive mucenej programatorama, nekdy to prekracuej meze zdraveho rozumu - tady vznika otazka kdo by mel mit vic pravdu.

3. Pokud delate web pod hlavickou jine firmy ktera vam sefuje, jste okolnostmi a penezi a lidmi a pracovni prilezitosti donucen vytvorit tu slavnou "prezentaci" s onim mickeymousem. Takove weby se hromadi a vy jako designer si nemate pomalu co dat do referenci aby nebyl z ostudy kabat. (jsem si jist ze tento stav zacal v den kdy Corel vydal tu superobsahlou zbirku clipartu nekdy v 94')

4. U nas je myslim specificky trh a ten vyzaduje specificky pristup k webdesignu. Nedavno jsem uz 2x zmineneho myckeymouse pouzil ja sam za sebe, netlacen nikym a to slo o potravinarskou firmu. Ono totiz jde hlavne o preziti na trhu, kvanta referenci a az na konci je remeslo.

Jinak pokud se nekdo podiva na muj web a uvidi ten des - pripominam ze kovarova kobyla chodi bosa. Pak hodte kamenem.

U nas je myslim specificky trh a ten vyzaduje specificky pristup k webdesignu.

Přesně! A je specifický proto, že většina zadavatelů ještě nechápe, k čemu že ty stránky vlastně jsou. A bohužel i proto, že se jim to většina webdesignerů nesnaží dost důrazně vysvětlit.

Dlouhodobě spolupracuji s několika webovými konzultanty z USA. Záměrně píšu konzultanty a ne designery. Oni totiž neprodávají design, ale úspěšnost stránek. Typický americký zákazník dodá logo, firemní barvy, ukázky výrobků a hafo informací o nich a svém businessu. Pak už do ničeho nemluví, protože dobře ví, že tomu nerozumí a že od toho tu jsou profesionálové.

Úkolem dodavatele je kromě návrhu designu i struktura stránek a jejich kompletní obsah. Firma, se kterou v poslední době spolupracuji nejúžeji také obvykle neúčtuje za čas, který na projektu stráví, ale za to:

• kolik na stránky příjde lidí (součástí dodávky je i propagace a optimalizace pro vyhledávače),
• kolik z nich si opravdu přečte to, co si přečíst má,
• kolik z nich si zaregistruje newsletter (a jsou tedy snado oslovitelní další reklamou)
• kolik z nich pošle prostřednictvím stránek poptávku či objednávku.

Dokud u nás zákazníci nepochopí, že stránky tu jsou od toho, aby vydělávaly peníze a ne od toho, aby se jimi mohli chlubit známým, těžko se tomuto modelu přiblížíme. Jenže ten úkol neleží jen na zákaznících.

To je naprosto v poradku - jist se musi.

Webdesigneru NEBUDIZ vycitano, ze to co ve vysledku dodaji je vuci mnohym bezohledne - pokud si to presne tak klient pral.

Webdesigneru BUDIZ vycitano to, ze se klientovi vubec nezmini o tom, ze jeho pozadavek ma na nej samotneho nejake negativni dopady, ktere si mozna v okamziku vysloveni pozadavku neuvedomuje. Pokud to ale udela a klient presto trva na svem, pak neni co resit (tedy az na to, ze pak opravdu neni co dat do referenci ...).

Webdesignerum BUDIZ DVAKRAT vycitano pokud predchozi zanedbavaji ne z lenosti, pohodlnosti ci obavy ze ztraty kseftu, ale proto, ze si takove dopady vubec neuvedomuji a/nebo si troufaji svevolne posoudit nasledky pro klienta aniz ho s nimi predem seznami.