Roman Staněk loni pro svou v pořadí již třetí firmu GoodData získal dosud největší investici. Soukromí investoři, mezi kterými nechybí fondy Intel Capital či Andreessen Horowitz, tak už společnosti celkově přispěli přes 100 milionů dolarů. To svědčí o jejich velké důvěře k celému projektu, který se pomocí cloudového modelu zabývá monitoringem a analýzou nestrukturovaných dat (tzv. big data).
„GoodData je takový zralý startup,“ říká Staněk v rozhovoru pro Lupa.cz. „Máme vizi, zákaznickou základnu, skvělé zaměstnance a vynikající produkt, ale jsme pořád mladí a pořád každým kvartálem rychle rosteme po všech klíčových stránkách.“
V současnosti nejúspěšnější český technologický podnikatel se netají tím, že by GoodData v budoucnosti rád dovedl na burzu. Nikam ale nespěchá.
„IPO je obrovský kus práce a není většinou kam spěchat. Čím je firma větší, když vstupuje na burzu, tím je stabilnější a tím je to pro nové investory lepší,“ řekl Staněk.
Za svou kariéru jste vybudoval už tři firmy, dvě z toho jste dokázal prodat. Setkal jste se během svého podnikání s překážkami nebo vysloveným neúspěchem? Hodně dnes úspěšných podnikatelů takové období mělo…
Když byla společnost GoodData ještě v plenkách, Spojené státy postihl finanční kolaps. První kolo jednání s investory (tzv. seed round) v roce 2009 bylo proto obrovskou výzvou, protože jsem musel překonat nerozhodnost investorů, která byla způsobena nestabilitou trhu.
Vážně jste se nesetkal s ničím horším? Ani v předchozích firmách?
Měli jsme štěstí, že jsme se vyhnuli splasknutí internetové bubliny na přelomu tisíciletí. Ještě předtím, než splaskla, jsme totiž prodali firmu NetBeans a se společností Systinet jsme začali v době, kdy už se vše začalo lepšit. Spousta lidí v době splasknutí bubliny měla na papíře miliardu dolarů a druhý den nic. A to ještě dlužili na daních.
Máte nějaké motto, kterým se v podnikání řídíte?
„Pouze paranoici přežijí“. To znamená, že v dnešním světě se vždycky najde někdo, kdo má vizi pro stejnou službu či produkt, pracuje na tom a chce to udělat ještě lépe. Je důležité dávat si pozor na ty, kdo jsou vám v patách, protože pokud společnost přestane být paranoidní, nepřežije. Nabubřelost vás nakonec srazí do kolen.
K úspěchu je ale také potřeba umět se obklopit se správnými lidmi.
Část úspěchu jsou určitě lidé, kterými se obklopíte. Ano, zahrnuje to určité štěstí, ale také je třeba určitý stupeň zanícení do práce a úspěchu a očekávání toho nejlepšího. V GoodData si vybírám partnery, spolupracovníky a zaměstnance, kteří také chtějí ukázat to nejlepší, co v nich je.
Jakým způsobem tyto lidi dokážete vybírat či filtrovat?
Je to o dvou věcech. Za prvé, v GoodData jsme si definovali naše firemní hodnoty. A uchazečům říkáme, že toto jsou naše hodnoty a pokud se vám nelíbí, jděte dál, protože se tu asi nebudete cítit dobře.
A tou druhou věcí je, že se většinou lidí ptám, kdy ve své kariéře měli pocit, že opravdu dělají něco zajímavého, důležitého, že se jim daří a podobně.
V pohovorech dost často poukazují na to, kdy získali nejvyšší titul, kdy na tom byli finančně nejlépe a tak. Na to se jich ale neptám. Chci vědět, jaké kolem sebe měli prostředí, když byli extra produktivní. Úspěch není o titulech, ale o příležitosti, o prostředí, v kterém fungují.
GoodData je rozkročena v USA a v Česku. Jak často sem jezdíte? Udržujete si kontakt s českým trhem, nebo jste tak trochu odstřižen od zdejšího dění?
Do České republiky jezdím alespoň třikrát ročně a většinu času, který tady trávím, věnuji zaměstnancům v pražské a brněnské pobočce. Třeba českou politiku nesleduji, ale co se týče trhu, mám poměrně dobrou představu.
Firmu jste založil před sedmi lety. V několika kolech financování už získala přes 100 milionů dolarů. V jaké fázi se nyní GoodData z vašeho pohledu nachází?
GoodData je takový zralý startup. Máme vizi, zákaznickou základnu, skvělé zaměstnance a vynikající produkt, ale jsme pořád mladí a pořád každým kvartálem rychle rosteme po všech klíčových stránkách.
Předpokládám, že mezi klíčové stránky patří obrat a počet zákazníků?
Přesně tak.
Zisk tedy není položkou, kterou byste nyní řešili?
Ne, ale neustále vylepšujeme náš obchodní model. A pokud do nového zákazníka investujeme v prvním roce spolupráce, tak na tom samém zákazníkovi musíme vydělat v následujících letech.
Přemýšlíte o tom, že byste se rozšiřovali i prostřednictvím akvizic?
Ano. Ale v této chvíli se spíše zaměřujeme na interní růst, na posílení marketingu a obchodu.
Jak už jsem říkal, GoodData je rozdělena na dvě části – americkou a českou. V Česku máte vývoj a provoz. Je pro vás toto rozdělení vhodné, neuvažujete o přestěhování české části do USA?
Já bych nikdy nepoužil slovo “rozdělena”. GoodData je skvělé “spojení” invence, nadání a tvrdé práce našich českých zaměstnanců a marketingového nadání našich amerických kolegů. A navíc tím máme přístup jak k americkému, tak evropskému trhu.
Kdo je největším konkurentem GoodData? Je to IBM, Oracle nebo úplně někdo jiný?
Nesoutěžíme s IBM, Oraclem ani jiným tradičním prodejcem. Tyto společnosti už dávno nejsou schopny inovovat, a to je jedním z důvodů, proč velké podniky jako tyto kupují malé společnosti. Místo toho soutěžíme s jinými startupy v oblasti business inteligence.
Už několikrát jste se zmínil o IPO (primární úpis akcií na burze, pozn. redakce). Dokonce jste nejdříve říkal, že byste ho chtěli uskutečnit v průběhu tohoto roku, pak jste mluvil o roku 2016. Co se změnilo?
Na IPO neexistuje žádný jízdní řád. Nic se nezměnilo. Pracujeme na růstu firmy a až budeme mít jistotu, že na vstup na burzu bude ten pravý čas, tak to uděláme.
Platí ale stále, že počítáte s IPO jako s formou exitu?
Samozřejmě. Ale nemá cenu o tom vůbec spekulovat, protože to vůbec nezáleží jen na mě. To je něco, co záleží na takzvaném IPO “okně”, které se otevírá a zavírá. Teď je otevřené, za rok ale možná bude zavřené.
Jinými slovy IPO okno souvisí se situací na trhu…
Přesně tak.
ROMAN STANĚK
- v roce 1988 promoval na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze (FEL ČVUT), kde studoval obor elektrotechnické počítače
- po revoluci pracoval u Českých aerolinií, které byly jedním z mála podniků s připojením k internetu
- v roe 1997 zakládá společnost NetBeans, kterou o dva roky později kupuje americká firma Sun Microsystems patřící pod Oracle
- v roce 2001 zakládá společnost Systinet, kterou za pět let kupuje firma Mercury patřící pod HP (Hewlett-Packard)
- v roce 2008 zakládá firmu GoodData, která se zabývá monitoringem a analýzou nestrukturovaných velkých dat (big data), jež jsou ve zpracované podobě (kombinace, analýza, vizualizace) užitečné pro obchodní činnost firem a práci s jejich zákazníky
- GoodData od soukromých investorů získala již přes 100 milionů dolarů a je horkým adeptem ke vstupu na americkou burzu
Jaké podmínky tedy musí být na trhu, aby k IPO došlo?
IPO je obrovský kus práce a není většinou kam spěchat. Čím je firma větší, když vstupuje na burzu, tím je stabilnější a tím je to pro nové investory lepší.
Teď je ale okno otevřené, jak jste říkal?
Ano, ale pro nás ještě nenastal ten pravý čas. Na burzu chceme vstoupit jako opravdu velká firma.
Poslední investice, kterou jste získali, byla vedená fondem Intel Capital a je určena zejména na další rozšiřování zákaznické struktury. Část peněz má ale jít i na rozvoj technologického zázemí, které chcete nově vybudovat ve Velké Británii. Proč zrovna Evropa?
Chceme prodávat více i v Evropě. Ale analýza evropských dat se nedá dělat ze Spojených států. Nejde o technologie, vše vychází z legislativy. Například pokud tady v Česku podepíšete pracovní smlouvu, tak tam je psáno, že vaše osobní data neopustí hranice Česka či Evropské unie (EU).
A to je přesně ten důvod, proč sem musíme umístit hardware, aby data nemusela fyzicky vycestovat z EU. Takže kvůli regulacím musíme stavět datová centra na různých kontinentech.
Když se ještě obrátíme k trendům na trhu – jaká data v současnosti chtějí podniky analyzovat?
Nejvýraznější změnou v naší zákaznické základně je to, že nyní spolupracujeme se společnostmi, které generují mnohem větší objemy dat a vyžadují složitější analytiku. Mezi našimi dnešními zákazníky je mnohem více velkých společností, jako například Time Warner Cable a Virgin America.
Co přesně znamená složitější analytika?
Každá firma, když chce vyrábět, musí porozumět tomu, komu chce prodávat, jakým prodejním kanálem, proč zákazníci jejich produkty kupují a podobně. Firmy se tedy snaží analyzovat nálady, chování, potřeby a interakce se svými zákazníky, a to před deseti lety neexistovalo.
Většina analýz tehdy byla interních. Management se mohl podívat na to, za kolik a kde firma utrácí a podobně. Tím většina analýz končila a byla to ta jednoduchá analýza.
Najednou jsme v situaci, kdy jsem ředitel firmy, máme čtyři prodejní kanály, mobilní aplikace, máme partnery, máme akce na sociálních sítích atd. Tady už není tak důležitá interní analýza, ale důležitější je analýza externích dat, interakcí s potenciálními zákazníky. A tam je to složitější.
Naši zákazníci hledají korelace, vytvářejí prediktivní modely a podobně. Je to úplně odlišné od toho, co se analyzovalo dříve.
A co se bude analyzovat za dalších deset let, až nastoupí internet věcí?
Před deseti lety firmy analyzovaly interní data a dnes analyzují interakce se svými zákazníky, takže těch dat je desetkrát tolik.
Za deset let budou firmy analyzovat interakce se zařízeními svých zákazníků, tedy s mobilními zařízeními, auty, pračkami, ledničkami, hodinkami a tak dále. Firmy budou ze svých produktů každým dnem dostávat gigabyty dat denně a sledovat, jakým způsobem se s nimi zachází, v jakou dobu a podobně.
Hezký příklad je například firma GE, která analyzuje data z leteckých motorů svých zákazníků. Když si představíte, že takto budou fungovat všechny společnosti, tak to bude najednou všechno ještě složitější. Dat už tedy nebude desetkrát tolik, ale stokrát až tisíckrát tolik.
Dnes všichni řeší cloudové technologie. Budou tu podle vás stále nebo jde jen o dočasnou záležitost?
Cloud tu bude pořád. Z cloudu se však v zásadě stane síť a koncept virtuálních privátních sítí (VPN) a podobných věcí vymizí.
Jak to myslíte?
Před deseti lety měly firmy nejlepší připojení a související infrastrukturu, takže když jste si potřeboval něco zařídit, stáhnout, šel jste do kanceláře. Lidi mimo firmu doma totiž měli klasický dial-up.
Dnes je to tak, že já mám na mobilu přes připojení LTE zhruba 100 megabitů za sekundu, to nemáme ani tady v kanceláři. To je až neuvěřitelné.
A do toho má každý své osobní mobilní zařízení…
Říká se, že za pět let budou lidé dělat 80 procent přístupů ze svých vlastních zařízení, se svými aplikacemi na svých vlastních sítích. A s tím si firmy budou muset poradit.
Dnes už lidem nedáváme stolní telefony, za chvíli už jim v tomto směru nebudeme dávat vůbec nic. Všichni budou pracovat na infrastruktuře, kterou si pořídili doma.
To hlavní, co firmy budou muset neustále shromažďovat, jsou data. A to je práce pro GoodData.
