Řekněme, že jsem Telefónica O2. Někdo mě zmastil, abych utratil balík za "postavení baráku" ve virtuálním světě.
Teď bych měl platit měsíční peníze ošklivejm fousatejm chlapum za to, že ten barák zabydlej (a další peníze dalším lidem, aby ty fousáče kontrolovali)?
A toto všechno pro cílovku, která je maximálně 4.000 lidí?
Myslím, že i slaboduchost markeťáků má svě hranice, kterých SL právě dosáhl.
V prve rade to neni hra. Velmi zkratkovite to naplnuje jen nektere jeji zakladni definice a obecne nejsnadneji prijimane schema - tedy ze hra je zabava, uskutecnovana v "cizi" realite - se SL skutecne netyka.
Jde o zbytecne matouci, nesikovne designovany projekt, od lidi kteri chteji vydelat penize, pro lidi, kteri chteji vydelat penize. Exekuce neni ani elegantni, ani zvlaste mazana a ac si nechci hrat na vestce, hadam, ze podobne svety nemaji v dlouhodobejsim horizontu prilis sanci.
Dle meho nazoru je skutecna pohroma, spojovat SL s pocitacovou hrou. V macro kontextu jde spise o "hrani", na nejnizsi pudove struny.
Jedine pozitivum spatruji v pomerne nenasilne trasformaci, pocitacovych newbs ve vzdelanejsi uzivatele, hnane absolutni touhou "vydelat".
Pokud si tuhle vec nechate ponechate jako nejakou zvlastni odnoz hernich automatu (vcetne principu reinforced responses) budu dokonale stasten. Jen nam to kriste necpete do her.
Přesně tak, vybudovat palác je málo. Přitom v SL je spousta lidí ochotných pracovat doslova za hubičku. Není tedy problém najmout brigádníky, kteří se budou pohybovat po budově a něco dělat, propagovat nebo prostě jen být příjemný na kolemjdoucí. A to za podstatně nižší cenu, než se platí skutečným hosteskám z masa a kostí (nemluvě o tom, že sličnou hostesku v SL může dělat i tak ošklivý fousatý chlap, jako jsem já).
Staropramení hospoda na náměstí Bohemie už ožila. Je před ní zahrádka a k dispozici jsou tam stolní hry. Koná se tam i turnaj o nějaké staropramení ceny. Ale pořád je to jen zlomek toho, co by se tam dít mohlo.
To jsme se dnes hezky sešli, protože jsem na téma Second Life také psal. Do článku jsem už přidal odkaz na tento zajímavý komentář.
Co jsem ve svém článku o Second Life zjistil? Analytici Gartneru předpovídají, že bude v roce 2011 80 procent aktivních internetových uživatelů a firem z žebříčku Fortune 500 přítomno v nějakém online světě.
Co se týče českých uživatelů, tak je jich sice registrováno ve skupině "Mluvim cesky" asi 4 000, ve skutečnosti jsem během testu Second Life potkával těchto lidí jen desítky. Jako uživatel jsem vnímal poměrně negativně velké budovy Telefónica O2, kde nikdo nebyl (jen jednou jsem tam potkal dva lidi) a rozhodně to nepůsobilo dobře. Stejně rozpačitý pocit jsem měl z prázdné hospody Staropramenu nebo Raifaisenbanky.
Navštívil jsem obrovský stadion ve vlastnictví J&T, včetně jejich sídla. Opět k ničemu - nenašel jsem žádné výrazně praktické přínosy pro uživatele. Očividně prostě nestačí mít peníze a utratit je za půdu. Hodně se mi třeba líbily výsledky kampaně pro L’Oréal Paris, kde si uživatelé mohli potkat ve zvětšené kabelce a stáhnout si zdarma rtěnky a jiná líčidla (kosmetice moc nerozumím).
Do budoucna je v těchto virtuálních světech potenciál, ale zatím je to někde na začátku. Čest pionýrům, co to zkouší.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).