Osobně tu vidím několik věcí.
1) Jakákoliv činnost je otázkou míry. Pokud člověk začne dělat jen jednu věc, je to špatně. Ideální je, mít vícero koníčků, zájmů a dalších činností. Pokud se dětství smrskne na školu a počítač, tak se dítě o hodně připraví.
2) Komunikace přes počítač je z principu plošší než komunikace v reálném světě. Chybí v ní jakýkoliv fyzický kontakt (v dobrém i špatném smyslu) a zůstává jen zrak a sluch (pokud si dotyčný volají). Stejně tak skupinová komunikace probíhá na počítačích úplně jinak než v reálu.
3) Vývoj dítěte. Lidské tělo není uzpůsobeno k neustálému sezení. Zvláště v době růstu se musí člověk hýbat, aby si vytvořil správný postoj.
Shrnutu - pokud nemá být z dítěte cyborg, tak dlouhé vysedávání u počítače mu neprospěje.
Body 1. a 2. jsou ale platné obecně i historicky zpětně. Netýká se jen dnešní doby PC a programování. To platilo i v dřívějších dobách. My jsme měli na základce 2 spolužáky, kteří úplně fanaticky (a fantasticky taky) lepili modely z tehdejšího časopisu ABC. Byli schopni 6-7 hodin každodenně po škole spolu lepit. Nám je škola dávala za vzor, protože se díky nim se škola umisťovala v nějakých soutěžích. Kluci samotní ale byli v kolektivu nekomunikativní, styděli se promluvit na kuchařku v jídelně, chodily na kontroly k doktorovi s ohnutými zády a v tělocviku měli úlevy. Dnes jeden dělá preparátora exotickejch zvířat a druhej v Království železnic v Praze.
Koho prostě pohyb nezajímá, nebude se hejbat v žádný době. Samotné PC na tom, podle mě, až takovou vinu nemá. Větší část "viny" mají podle mě třeba rodiče svým přístupem k pohybu. Do krámu 800 m jedou s dětma autem, na procházky nemají čas, svoje děti nutí jít ven se slovy "to my jsme ve tvým věku...." ale vzor svým aktivním chováním jim nedaj.
Takže výuka programování ve škole by negativní dopad na tělesnej vývoj dětí, dle mého, neměla.