> Každopádně je asi potřeba, aby pro Internet věcí vznikla nějaká obdoba Asimovových zákonů robotiky.
100% souhlas.
> A dokonce jsou i zákazníci, kteří ji koupí a budou si připadat jako early adopteři
Ne. Zákazníci to koupí, protože tomu nerozumí, nebo jim to výrobce zatajil.
> Ale trh většinou takovéhle excesy rychle eliminuje
Ani tohle není pravda. Zkuste si třeba dnes sehnat tiskárnu, jejíž náplně neobsahují čip znemožňující doplnění, mobil, jehož baterie neobsahuje čip znemožňující výměnu za „neoriginální“, nebo, pro tu srandu, kávovar nebo kočičí záchůdek (!), který neodmítne pracovat, pokud výrobci přestanete platit výpalné.
Problém je mimo jiné v tom, že výrobci tyto vlastnosti zásadně neuvádějí ve specifikaci, takže i pokud o nebezpečí víte (upřímně, napadlo by vás před přečtením odkazovaného článku, že z vás kočičí záchůdek může udělat rukojmí?), naprosto nemáte podle čeho se rozhodnout. U těch tiskáren se ještě dá orientovat podle dostupnosti alternativních náplní (což ale stejně může vyžadovat komplikovanou pakárku s chip resetterem), u všeho ostatního tyhle věci většinou vyjdou na povrch až v okamžiku, kdy si to koupí někdo s dostatečnou dávkou drzosti a Wiresharkem a napíše o tom naštvaný blogpost. Jenže vzhledem k tomu, jak často výrobci uvádí na trh nové modely, a že někdy najednou stejně označené zařízení obsahuje úplně jiné vnitřnosti, zjistíte, že už se podle toho stejně nemůžete zařídit.
Internet věcí je dobrá myšlenka, ale když vidím, jak jsou úplně všechny věci kolem mě prolezlé DRM, bezpečnostními dírami, úmyslnými backdoory, nebo alespoň kurvítky, tak se budoucnosti opravdu upřímně děsím.
Tohle je právě problém: výrobci dnes používají hw i sw primárně ke svému výdělku, někdy spíš obohacení za každou cenu. Začíná to slavnými Windows, končí kurvítky ve všem možném.
A právě internet věcí bude pro všechny tyhle firmy zlatý důl: nikdo tomu pořádně nerozumí, nejlépe nahodit tučné měsíční paušály na každé připojené čidlo, pak neustálý cyklus aktualizací, inovací, mediálních masáží, neexistence zpětné kompatibility a nekompatibility mezi výrobci i v rámci jednoho výrobce.
Než nastupovat do takového vlaku, tak to je opravdu lepší si něco zbastlit nebo na to zapomenout.
> Tržní mechanismy zajistí nejefektivnější alokaci zdrojů
Tak na tohle nabízím protipříklad.
> která je z pohledu většiny lidí často plýtváním zdroji
Mně přijde, že naopak uvedené příklady DRM vedou na plýtvání zdroji (typicky je potřeba vyhodit funkční přístroj kvůli uměle implementovaným omezením).
> Nejčastěji pak zjistíte, že narazíte na nějakou státně-úřední buzeraci.
Myslím, že v uvedených případech tam zrovna nic takového není.
> Ale připravte se na to, že spousta lidí prostě nemá potřebu něčemu detailně rozumět a je to normální.
Já vím, ale to přece nic nemění na prohlášení, že mi přijde smutné/děsivé, kam to spěje.
2. zakon by podle me mel byt, ze prinos pripojeni prevazit potencialni riziko.
Dnes neni problem spustit robota snaziciho se na kazde IP najit znamou odpoved a jakmile se k ni dopracuje, tak k nabourani chybi jen zranitelnost odpovidajiciho zarizeni, kterou robot dokaze vyuzit. To je proste smutny fakt.
Jako ITak bych mel umet nastavit Firewall na Routeru, urcite v nastaveni kazdeho zarizeni zavitam do bezpecnostnich zarizeni. Takze pro me muze byt snazsi aby vyhody prevazily ale abych to nevymlouval beznemu zakaznikovy, to uz by musela byt panecku vyhoda.
Nepochybuji, ze se dockame i takhovych zprav, ze existuji zarizeni do kterych jde vecpat novy Firmware, ktery zarizeni s topnou spiralou zrusi povinnost zapinat spiralu, kdyz kolem proudi voda, kterou ma ohrat. A bum, mame zapalovac domacnosti na dalkove ovladani. Jaka vyhoda toto vyvazi?
Mimo pocitacu jedine, co si preji mit pripojene jsou bezpecnostni cidla, abych se spusteni ozarniho hlasice dozvedel neprodlene a abych si zkontroloval posledni minuty na bezpecnostnich kamerach, pripadne log s cidly na dverich a oknech. I chytra televize ma zakazanu kompletni komunikaci, protoze nechci aby se mi do ni dostal jiny Firmware od vyrobce ale v lokalni siti ji chci kvuli streamovani ze zarizeni.
Každý jsme pro někoho blb a každý někomu něco žereme i s navijákem. Máme to v povaze. Takže počet blbů = počet lidí. Být chytřejší je jen čistě subjektivní pocit. Někdo se cítí chytřejší, že nevěří na boha. Jiný se cítí chytřejší, protože narozdíl od ateistů ví, že bůh existuje. Funguje to tak ve všem.
Platí princip reciprocity: pokud máte někoho za blba tak nepochybujte, že i on má za blba vás.
Snažím se jen říct, že na té situaci není nic smutného. Je to fakt, vždy to byl fakt a nejspíš to pár století ještě fakt bude. Tahle povahová vlastnost z nás udělala dominantní druh na této planetě. Byl bych opatrný s tím se toho najednou a rychle zbavovat.
Problém je v tom, že to co vy považujete za optimální, není optimální. Všem stejně není optimální řešení. V živé přírodě, či ekonomii je optimální uspokojit co nejvíce jedinců na určité úrovni, ostatní se musí obejít bez daného zdroje a ten buď nahradit jiným, a nebo zaniknout.
Silný existenciální tlak na jedince je velmi důležitý.
A tomuto vyhovuje i vaše účelová funkce v daném protipříkladu, prostě ti co budou daleko od zdroje, zdroj nepoužijí. A to je optimální z hlediska systému.
Pokud by příroda rozdělovala všem stejně, tak by evoluce skončila po pár krocích, generovala by stále nové jedince, až by došla do bodu, kdy by všichni jedinci najednou zemřeli hladem, protože by jim přidělená stejná dávka už nestačila k přežití.
A přesně tak funguje socialismus a proto taky relativně rychle kolabuje, nikdy nepřežije více jak dvě lidské generace.
Optimalita společenství je mimo naše zorné pole, tu poznat prakticky nelze. Musíme vystačit tím, že se každý bude řídit vlastním prospěchem.
Prohlédněte si vizualizaci algoritmu ACO (https://www.youtube.com/watch?v=hXUCCRiNBOc), je to analogie, tam feromonová stopa vytváří kolektivní paměť, která umožňuje nacházet potravu efektivně. Je to ale dynamický proces, stopa zvětrává, tím láká méně mravenců, mravenci průchodem po ní obnovují její intenzitu, takže stopa je aktuálně tam, kde mravenci nejčastěji procházejí.
Na tom by nebylo nic překvapivého, pokud by se neukázalo, že cesty, které takto vzniknou, jsou nejkratší možné. A to je na tomto to úžasné a překvapivé. Kolektiv tedy disponuje vyšší inteligencí, než jednotlivec, je schopen řešit výpočetně složitější problémy, které přesahují možnosti jednotlivce.
To, že je to hledání efektivní, vidíme my, nikoliv samotní mravenci.
Na trhu jsme v roli těch mravenců, co je optimální, není v silách jedince rozhodnout, to se teprve hledá skrze trh.
Autor a pokud jsem se neprehledl prehlizi jedno dost vyznamne riziko. I v pripade, ze potencionalni utocnik nema moznost na zarizeni cokoli zmenit stale existuje moznost komunikaci odposlouchavat. Ten odposlech muze postranim kanalem prinaset uzitecna data i v pripade, ze neni mozne desifrovat obsah uz jen tim, ze zarizeni komunikuje.
K cemu je to utocnikovy dobre? Dnes, kdyz si bytar tipuje, kdy neni obet doma, musi sledovat, kde je plna schranka, kde se nesviti atd. Stoji ho to spoustu casu, nekdy i naklady a predevsim riskuje, ze si ho vsimne zvedava sousedka nebo kamera. A ted si predstavte sluzbu, kdy cracker proda na cernem trhu cely balik zakazniku, kteri nebyvaji o vikendu doma (protoze netopi, neotviraji lednici, nepouzivaji zamek, neoteviraji okna atd.). For je v tom, ze zamerit sa na jednoho "zakaznika" nema smysl. ale tady se nabizi varianta sbirat data ve velkem a tipy z toho vypadnou tak nejak snadno.
Ano, je to hypotéza. Zatím pro ni existují nepřímé důkazy, kolapsy, lépe řečeno, souchotě regulovaných ekonomik. Mravenci s podobným algoritmem jako je trh, přežili 2 miliardy let, protože efektivně nakládají s dostupnými zdroji. Je to aplikace principu fraktální transpozice, kdy pozorování v malém měřítku, určuje chování ve velkém, za předpokladu, že systém má fraktální povahu.
Ano, proto váš model není modelem trhu, protože na trhu ta komunikace probíhá, skrze cenu výrobků a služeb, která je odvozena od poměru poptávky a nabídky.
Cena se dynamicky mění, cena zboží o které není zájem převážně klesá, je-li o něj zájem, zvyšuje se. Zboží o které je zájem, se vyrábí ve větších sériích, zboží o které není zájem, se přestává vyrábět.
Tudíž už na první pohled vykazuje stejné vlastnosti jako feromonová stopa.
A jste si jist, že vaše optimalizační funkce je optimalizační funkcí a že z algebraického hlediska se jedná o metriku ve stavovém prostoru, který tím modelem generujete? Dokažte.
Protože pokud by neměla vlastnosti metriky, tak by to nemohla být optimalizační funkce, protože by nebyla schopna měřit vzdálenosti ve stavovém prostoru a nebyla by schopna ohodnotit kvalitu stavů.
Bude se váš model chovat stejně, když tu pásku očíslujete ne od 1..15, ale třeba po sobě jdoucími prvočísly, nebo na intervalu 307..352 s krokem 3?
Když neplatí trojúhelníková nerovnost ve stavovém prostoru generovaném tou optimalizační funkcí, jak chcete tou funkcí měřit vzdálenosti stavů systému ? Jak poznáte, že jeden stav je lepší, než druhý a kudy se vydat k optimu.
Nejde o vzdálenost zdrojů, ale o vzdálenost stavů ve stavovém prostoru, a do toho samozřejmě patří i ti agenti, nejen zdroje. Optimální vzdálenost zdrojů se neměří jejich fyzickým umístěním v prostoru, ale skrze rozložení umístění agentů a jejich schopnosti či ochoty daný zdroj použít.
Agenti se samozřejmě dokáží obejít i bez použití zdroje, jsou-li od něj příliš vzdáleni. A na tuto situaci reálný tržní systém reaguje generováním dalších zdrojů. S tím váš model nepočítá. A tím reálný tržní systém překoná problém uvíznutí v nějakém lokálním optimu.
Na trhu komunikujete skrze cenu, obchodník nějak nastaví cenu a podle aktuálního poměru nabídky a poptávky je s tím nastavením nějak úspěšný, není-li spokojen, cenu sníží, nebo zvýší, je-li poptávka vyšší než očekával. Cenu nemůže měnit libovolně, ale pouze s ohledem na konkurenci, takže ceny se stávají tím komunikačním prostředkem tržní regulace. Zákazník ale i případný nový producent je přitahován resp. odpuzován cenou (analogie feromonu) a ceny reagují na jeho chování (rostou/klesají, oscilují kolem hladiny dané poměrem nabídky/poptávky).
I algoritmus ACO je de facto založen na emocích, následování feromonu je emoce slasti z hlediska mravence, platí intenzivnější vůně feromonu, více slasti.
No ano, nefunguje váš model, neodpovídá realitě. To je celé. Když u algoritmu ACO nahradíte model feromonu nějakým nesmyslem, taky přestane hledat optimum.
Stejně tak v případě trhu, když zavedete regulace třeba ve formě určování cen státem.
A zdroje se samozřejmě mohou nahrazovat jeden druhým, o to právě jde, dřevo bylo nahrazeno uhlím, uhlí ropou, ropa bude nahrazena třeba metanem z Titanu. Moment kdy k tomu dojde je právě předmětem tržní optimalizace, a hledá se skrze trh.
Váš model je nesmyslný, protože agenti neplatí za použití zdroje, a možnosti platit by musely být omezené. Až dojde ke stavu vyčerpání zdrojů, agenti budou nejprve nesmyslně pobíhat až nakonec zemřou hlady. Ale to bude později, než když rozdělování zdrojů bude řídit stát. Experimentálně mnohokrát odzkoušeno.
Viz algoritmus ACO, který je mnohem lepším modelem, než ten váš, více odpovídá i tržní realitě. Nejsme v situaci, kdy bychom mohli konstruovat nějaké optimalizační funkce, protože nevíme, co je správné. Ty funkce se teprve hledají skrze trh a jsou zakódovány v cenách a průběžně se mění.
Jde o silně nelineární systém, takže predikovat jaký ta optimalizační funkce bude mít průběh v budoucnosti je obtížné, navíc každá realizovaná reakce na předpověď mění průběh budoucnosti a zneplatňuje předpověď.
Každá snaha řídit tvorbu cen globálně znamená poruchu tohoto algoritmu.
Pokud trochu (no možná hodně :))) popustíme uzdu fantazii, tak pokud by feromon měl podobné vlastnosti jako neuron, vznikla by externí neuronová síť, která by za jistých statistických předpokladů mohla žít i vlastním životem, nezávislým na konkrétním mraveništi, mohla by se naučit ovládat mravence tak, aby se reprodukovala, nebo pohybovala zvoleným směrem. Část mravenců by se staralo o režii systému a obnovovalo systémové feromonové stopy, ti mravenci by na čas uvízli v této stopě, a část mravenců by byla průchozích, která by využila feromonovou stopu k hledání potravy, aby byly zdroje pro doplnění stavů těch režijních mravenců.
Iniciovat tento proces by mohlo specifické rozložení zdrojů potravy, které by vytvořilo základ geometrie stop pro samonosnou "neuronovou" síť :-)))
Jaké musí splňovat? Celkem jednoduché, musí existovat médium, které zprostředkovává zpětnou vazbu mezi agenty, a chová se stejně jako feromon, to znamená, že agenti jeho intenzitu obnovují a samovolně vyprchává. Agenti jsou na základě například emoční motivace feromonem přitahováni.
Podobně jako feromon se chová cena ve vazbě na poměr nabídky a poptávky. Lidé jsou pak emočně, ale i racionálně (možností dosáhnout zisk) přitahování nižší či odpovídající cenou. A tím je optimalizační stroj nastartován.
Každá snaha o synchronizace jednotlivců je škodlivá, protože snižuje účinnost algoritmu. Algoritmus je sám o sobě paralelní, mimotržní synchronizace snižuje jeho výpočetní sílu, protože synchronizované části prozkoumávají ty samé možnosti.
Jednotlivci neznají a ani nepotřebují znát optimální stavy společenství, společenství k nim spěje, když jednotlivci uspokojují své preference ve vazbě na trh, který je zpětně usměrňuje cenou, která je zase ovlivňována aktivitami jednotlivců.
Jenomže to by s tou naší klimaxovou civilizací pěkně zamávalo. Ono by se taky mohlo stát, že ve stejných proporcích dopadnou i lidi, 80% velký problémy, 30% by zařvalo. Něco na způsob třicetileté války, děkuju pěkně.
Ale máte pravdu že potom by se zdroje zase (dočasně) optimálně přerozdělily.
> Stále se na to díváte jen z hlediska co je optimální pro jednotlivce, ne co je optimální z hlediska systému.
Ne. Hodnotím účelovou funkci celého systému.
> Ono z naší perspektivy jednotlivců nelze vidět, co je optimální pro celek, proto uvedený protipříklad nemá smysl.
V uvedeném systému se žádný agent nerozhoduje podle toho, co je optimální pro celek.
Váš model není model trhu, je to model socialismu, kdy je centrálně určená optimalizační funkce, která má za cíl rozdělit zdroje rovnoměrně, nikoliv optimálně.
Pokud se podíváte na vizualizaci algoritmu ACO vidíte, že systém nalezne nejkratší cestu (optimální), ale nechodí po ní všichni mravenci, další chodí i mimo, a jsou připraveni reagovat na objevení nového zdroje potravy. Pokud se objeví, systém po chvíli nalezne k němu optimální, tedy nejkratší cestu, aniž by o tom ti mravenci věděli, či o to usilovali, jen jdou za vůní feromonu (zisk).
Na trhu to funguje stejně, feromonem je cena.
Vycházíte z mylného předpokladu, že jako jednotlivec dokážete rozhodnout co je optimální z hlediska celku. A to nedokážete. Jako jednotlivec nedokážete ani rozlišit co je ustálený stav systému a co jeho přechodový stav.
Ad protipříklad, ten je nesprávně, protože trh nepracuje s takto jednoduchou optimalizační funkcí, ale s optimalizační funkcí, jejíž hodnoty představují ceny výrobků a služeb a funkce se dynamicky mění, není to y = f(x), ale je to y = [(x1, y1, f1), ...], kde (xi, yi, fi) se dynamicky mění podle stavu systému. Analytickou funkcí dokážete popsat vývoj jedné ceny, nikoliv všech cen.
Tržní optimalizace se podobá algoritmu ACO, tedy tomuto https://www.youtube.com/watch?v=hXUCCRiNBOc
Feromonová stopa je tou optimalizační funkcí z vašeho protipříkladu. V případě trhu, funkci feromonové stopy naplňují ceny. Kupující jsou jimi přitahování, protože maximalizují svůj užitek.
Maximalizace užitku jednotlivcem vede pak na optimální rozdělení zdrojů z hlediska celé společnosti, ale jednotlivec není s to nahlédnout, co je optimální a co ne z hlediska společenství (Problém zastavení Turingova stroje, Godelovy věty o neúplnosti) .
> Váš model není model trhu
Pak prosím definujte trh. Je možné, že podle vaší definice to bude opravdu fungovat.
> kdy je centrálně určená optimalizační funkce, která má za cíl rozdělit zdroje rovnoměrně, nikoliv optimálně
Jak definujete optimalitu, a jak se liší, jestli účelovou funkci určil programátor, nebo si ji určili agenti sami?
> Pokud se podíváte na vizualizaci algoritmu ACO [...]
A ACO (která z mnoha verzí?) má garantováno, že konverguje ke (globálnímu) optimu?
> Na tom by nebylo nic překvapivého, pokud by se neukázalo, že cesty, které takto vzniknou,
OK, našel jsem si paper, který tvrdí, že to při splnění nějakých přiměřených předpokladů jde.
Teď ještě ukázat, že to jde aplikovat i na jiné problémy než hledání nejkratší cesty. Zkuste schválně napsat nějaký ACO-like algoritmus, který při spuštění na můj systém najde optimum (podle mě to nepůjde, protože vám tam jaksi chybí komunikace mezi agenty a záchody).
> Protipříklad pokulhává z několika důvodů - hlavním je to, že užitek si každý stanovuje sám
V mém systému si agent stanovil užitek, že chce mít blízko záchod, a provozovatel záchodu, že chce obsloužit co nejvíc agentů. IMHO docela realistické požadavky.
> i když ani tady nemají soukromé firmy na vlády, jen vzpomeňte šrotovné
Ještě horší je ROHS, kde se věci vyhodí proto, že kvůli vnucené špatné pájce přestala kontaktovat jedna z tisíce kuliček pod BGAčkem.
> Jenže skutečnost je prostě taková, že mnoho/dost lidí se chce dívat na filmy
Proto jsem úmyslně nemluvil o filmech, ale dal jsem několik jiných příkladů -- abych se vyhnul přesně tomuto argumentu.
> Ale IMHO je ta roztříštěnost, která se Vám nelíbí
Mně by roztříštěnost nevadila, mně naopak přijde, že je roztříštěnosti málo. Respektive že v některých (anti)featurách prostě není dostatek konkurence.
> Pokud byste v současné době ustavil nějakou všeobecnou normu (ať už z moci úřední nebo nějakou dohodou velkých hráčů), tak ten pokrok velmi omezíte.
Já si upřímně ani nedokážu představit, jak by taková norma měla vypadat, ani jestli to vůbec lze. To, že upozorňuji na případy, ve kterých podle mě trh selhal, ještě neznamená, že bych chtěl zavádět státní regulace.
> proto by letecké společnosti musely udržovat důvěru klientů a součástky samy prověřovat, aby se nic nestalo a důvěru neztratily
Jak přijde, že tolik technologických gigantů (v oboru, který v podstatě není regulován státem, takže by to neměl způsobovat zásah vyšší moci) na důvěru kašle, a ještě k tomu jim to prochází?
> No ano, nefunguje váš model, neodpovídá realitě. [...] Váš model je nesmyslný
Já to chápu, ale bohužel jsem se furt nedozvěděl
> Jednotlivci neznají a ani nepotřebují znát optimální stavy společenství, společenství k nim spěje, když jednotlivci uspokojují své preference ve vazbě na trh, který je zpětně usměrňuje cenou, která je zase ovlivňována aktivitami jednotlivců.
To už jste napsal asi desetkrát, ale předpoklady ani důkaz optimality nikde :-/
> Problém je v tom, že to co vy považujete za optimální, není optimální.
Asi zmaten studiem lineárního programování, nadefinoval jsem si účelovou funkci a za optimální jsem prohlásil takové parametry, kde nabývá maxima. Jak jinak definovat optimum?
> V živé přírodě, či ekonomii je optimální uspokojit co nejvíce jedinců na určité úrovni, ostatní se musí obejít bez daného zdroje a ten buď nahradit jiným, a nebo zaniknout.
Dozvíme se už tedy, (1) jak se pozná systém, ve kterém algoritmus Trh najde optimální řešení, (2) důkaz, že ho v takovém systému fakt najde, (3) pokud to není zjevné, tak že náš svět splňuje podmínku 1?
> A tomuto vyhovuje i vaše účelová funkce v daném protipříkladu, prostě ti co budou daleko od zdroje, zdroj nepoužijí.
Použijí, nečetl jste definici systému, nebo je v ní něco nejasného?
Chyba byla vůbec tu kontrolu zavádět. Systém se pak dostal na neoptimální úroveň a po uvolnění ji zcela logicky zkoušel hledat. A to k tomu patří, jinak tu optimální úroveň nelze zjistit. Bohužel, jsou-li standardy nastaveny příliš přísně, k optimální úrovni se blížíte shora a je zde riziko, že ji podkročíte.
Mnohem lepší je když se k ní dostáváte zespodu, ale to by se do toho nesměl míchat stát. Kdyby totiž státní kontrola nebyla zavedena vůbec, nedošlo by k tomu, protože klienti by neočekávali, že let je bezpečný a že garantem je stát, proto by letecké společnosti musely udržovat důvěru klientů a součástky samy prověřovat, aby se nic nestalo a důvěru neztratily. Vznikla by tak bezúdržbový systém, dosažený optimální stav by byl stabilní, nehrozilo by, že opatření budou zbytečně nákladná a zbytečně přísná.
Pár regulací ekonomika vydrží, ale když se princip předběžné opatrnosti lavinovitě rozšíří, dostane se na neoptimální úroveň, a časem dojde k ekonomickému úpadku. Tak končí každý socialismus. Nejrychleji to zvládli ve Venezuele, za 17 let.
> Ano, proto váš model není modelem trhu, protože na trhu ta komunikace probíhá, skrze cenu výrobků a služeb, která je odvozena od poměru poptávky a nabídky.
No, stejně si nějak nedokážu představit komunikaci, která by tomu pomohla… (meh, tak konečně definujte trh, ať se to vyjasní)
> A jste si jist, že vaše optimalizační funkce je optimalizační funkcí
Hm, jak je definována optimalizační funkce? :-) Já měl za to, že je to jakákoli funkce stav → R.
> a že z algebraického hlediska se jedná o metriku ve stavovém prostoru, který tím modelem generujete
Metrika je funkce ze dvou vektorů do R, nezáporná, symetrická a s trojúhelníkovou nerovností. Optimalizační funkce je z jednoho vektoru do R a klidně může být záporná.
Nebo jestli myslíte, jestli je vzdálenost k záchodu (abs(P1 - P2)) metrika, tak to je snad zjevné, že je, ale nevím, k čemu je to dobré.
> jak chcete tou funkcí měřit vzdálenosti stavů systému
Nijak, proč bych to měl dělat? Jestli mocí mermo jó chcete měřit vzdálenost stavů, tak parametry systému serializujte a měřte na nich hamming distance. Dokonce je to metrika :-).
> Jak poznáte, že jeden stav je lepší, než druhý
No prostě to zadám do té funkce a vypadne mi číslo. Pak zadám druhý stav do té funkce a vypadne mi druhé číslo. Čísla porovnám. Větší je lepší.
> a kudy se vydat k optimu
Nepoznám. Tohle obecně u optimalizačních úloh nefunguje, hloupým sledováním gradientu můžete uváznout v lokálním optimu.
> Agenti se samozřejmě dokáží obejít i bez použití zdroje, jsou-li od něj příliš vzdáleni.
V tomhle systému to nejde, ale jestli to potřebujete, tak si ohodnoťte nepoužití zdroje hodnotou -(hodně).
> S tím váš model nepočítá.
V mém modelu nejsou další zdroje, pokud máte podmínku, že vždy musí jít přidat další zdroj, váš algoritmus nemusí v našem světě fungovat (e.g. uhlí je konečně mnoho). Pokud to pro algoritmus potřebujete, opět zaveďte ohodnocení -(hodně).
> Na trhu komunikujete skrze cenu, obchodník nějak nastaví cenu a podle aktuálního poměru nabídky a poptávky je s tím nastavením nějak úspěšný, není-li spokojen, cenu sníží, nebo zvýší, je-li poptávka vyšší než očekával.
Asi by to fakt chtělo ten "trh" nějak definovat, protože teď to zase vypadá, že přidáme cenu, podle které se agenti můžou rozhodovat, ale já prohlásím, dobře, dejme ceně váhu nula nebo epsilon a zase to nefunguje…
> Celkem jednoduché, musí existovat médium, které zprostředkovává zpětnou vazbu mezi agenty, a chová se stejně jako feromon, to znamená, že agenti jeho intenzitu obnovují a samovolně vyprchává. Agenti jsou na základě například emoční motivace feromonem přitahováni.
Podle mě tam pořád máte nějaké nevyřčené požadavky na tyhle věci (váhy, se kterou se mají brát, konstanty rychlosti vyprchávání a tak) a především na to, na čem smí záviset účelová funkce. Když do mého modelu tyhle věci doplníte, např. agenti prostě budou trousit feromon, ale protože se pohybují sem a tam furt dokola, bude jeho intenzita celkem rovnoměrná, a tak nebudou přitahováni žádným konkrétním směrem, pořád to bude rozbité.
Stále se na to díváte jen z hlediska co je optimální pro jednotlivce, ne co je optimální z hlediska systému. A to je rozdíl. Ono z naší perspektivy jednotlivců nelze vidět, co je optimální pro celek, proto uvedený protipříklad nemá smysl. (Například u algoritmu ACO, mravenci chodí po optimálních drahách, aniž by o to usilovali a věděli o tom)
Vlastně to ani není model kapitalismu, ale model socialismu, který je přesvědčený o tom, že ví co je optimální pro celek a podle toho stanoví onu optimalizační funkci - plán, kvóty, cíle.
Ale všechny experimenty se socialismem, co se prováděly, vždy prokázaly to, že takto svět nefunguje a ani nemůže fungovat.
Trh nevygeneruje ledničky, které vás budou omezovat v jídle, spíše naopak, otevřete ledničku a vnitřní osvětlení bude její obsah nasvětlovat tak, abyste z ní co nejvíce sežral. Lednička bude vědět, kdy na co máte chuť a tak vám v tom trochu pomůže, více nasvítí právě to třetí pivo, abyste ho náhodou nezapomněl vypít. Funkce se bude jmenovat Theatre Lights a možná půjde vypnout. Tuto funkci bude možno zkombinovat s funkcí Incredible Sound, kdy vám k tomu zahraje ruchy otevírání piva a šumění pěny v láhvi, ta půjde vypnout zcela určitě, kvůli manželce :-)))
Kdo bude dělat problémy, tak to budou duševní paskřivci z řad státních parazitů, kteří aby hojili své vlastní komplexy, budou ostatní násilím nutit žít zdravě a výrobcům přikazovat řešení typu, dvě piva a dost.
Stát je dobrý sluha, ale špatný pán.
Terorismus má smysl jen v malých přesně odměřených dávkách, kdyby byl masový, přestal by lidi zajímat, protože by si na něj zvykli, přizpůsobili zvyky a předmětu teroru by se vyhnuli. Vše je to o optimálním rozdělení zdrojů a některé stavy proto téměř nemohou nastat a když už nastanou, trvají jen krátce.
Kdyby někdo vypnul internet, 80% firem by na nějakou dobu přestalo fungovat, 30% firem by se už z toho nevzpamatovalo.
Protipříklad pokulhává z několika důvodů - hlavním je to, že užitek si každý stanovuje sám (a projevuje ho mírou ochoty něčeho se vzdát aby ten užitek získal).
Ano, vyhazování funkčních věcí se mi také ekluje (i když ani tady nemají soukromé firmy na vlády, jen vzpomeňte šrotovné). Jenže skutečnost je prostě taková, že mnoho/dost lidí se chce dívat na filmy, které mají DRM (a které by bez DRM producenti prostě ven nepustili) tak hodně, že koupě nového přístroje je pro ně přijatelná. Nemusí to být efektivní z hlediska spotřeby materiálů či energie, ale z hlediska alokace zdrojů ano. Je to daleko lepší, než DRM zakázat a následně to třeba držitelům práv z moci úřední kompensovat nějakými zlodějskými poplatky. (Že dnešní státy dělají obojí, tj. nezakazují DRM a zároveň ty vyžírky podporují, je na jinou debatu).
Jinak souhlasím s tím, že v oblasti standardů apod. okolo iot je té buzerace relativně málo (tedy té specifické, věci jako RoHS či velká byrokratická zátěž na to doléhají také). Ale IMHO je ta roztříštěnost, která se Vám nelíbí v současném stadiu vývoje dobrá, protože umožňuje testovat, zkoušet nové přístupy apod. Prostě se ještě dostatečně neukázalo, co bude a co nebude fungovat. Pokud byste v současné době ustavil nějakou všeobecnou normu (ať už z moci úřední nebo nějakou dohodou velkých hráčů), tak ten pokrok velmi omezíte.
Když v USA zrušili dohled nad trhem s leteckými součástkami, zvýšil se počet havárií letadel několikanásobně. Je bohužel smutnou realitou, že kapitalista, který je ponechán bez dozoru, ojebe vše, co se mu hodí ojebat, i kdyby to mělo zákazníka stát život. Doby společensky odpovědných podnikatelů, kteří budovali značku tři až pět generací, skončily zároveň s monarchiemi. :P
Když to stát nechává na společnostech, vždycky se najde nějaký přemoudřelý kravaťák s excelem, který na základě podivných tržních teorií začne fušovat do věci, které ani trochu nerozumí a začne třebas prodlužovat intervaly servisních prohlídek proti stavu doporučenému výrobcem. A bude to dělat tak dlouho, dokud něco nepraskne a zabije hodně lidí. Když si pak počtete ve vyšetřovací zprávě, bude to chyba výrobce letadla, protože stroj neudělal dostatečně blbuvzdorný, mechanika, co měl smůlu, že dělal poslední prohlídku, nebo chyba pilota. Nikdy to není chyba toho kravaťáka s excelem, který jenom katuje kosty a k přesunu vzduchem používá perfektně udržované firemní letadlo pro VIP.
Kolik mrtvol jste ve jménu svatého trhu ochoten tolerovat, než vám dojde nutnost údržbářského zásahu do vašeho bezúdržbového systému?
> Pak tento model neodpovídá zkoumanému problému a nemá smysl se jím zabývat.
Huh? Já samozřejmě neříkám, že můj model je věrným modelem nějakého reálného problému, a o to ani nešlo…
> Ano, ovšem socialismus na papíře funguje, v praxi velmi rychle kolabuje, a to je přesně váš problém.
Nepsal jsem vůbec nic o socialismu. Z toho, že existují případy, kdy trh nenajde optimální řešení, nevyplývá vůbec nic o socialismu.
> Vycházíte z mylného předpokladu, že jako jednotlivec dokážete rozhodnout co je optimální z hlediska celku. A to nedokážete.
Dokážu, v tomto systému jsem to tak prostě nadefinoval, a je to jednoduchá funkce, do které se nasype systém a vypadne z ní číslo.
> Jako jednotlivec nedokážete ani rozlišit co je ustálený stav systému a co jeho přechodový stav.
Můj systém má jasně definovaný stav (můžeš si ho představit jako konečný automat), a když ho krokuju a za chvíli se dostanu do stavu, ve kterém už jsem byl, je jasné, že už budu navždy chodit v tomto kruhu (něco jako pumping lemma pro regulární jazyky).
> Ad protipříklad, ten je nesprávně, protože trh nepracuje s takto jednoduchou optimalizační funkcí [...]
Takže tvrdíš, že pro jednoduché účelové funkce tvůj algoritmus selže, ale pro dostatečně složité najde správné řešení? To mi přijde jako tvrzení, které nedokážu nahlédnout, takže by si zasloužilo důkaz. Máš také algoritmus, který rozhodne, jestli je zadaná účelová funkce dostatečně složitá, tj. zjistí předem, jestli tvůj algoritmus bude fungovat?
> ale je to y = [(x1, y1, f1), ...], kde (xi, yi, fi) se dynamicky mění podle stavu systému
Dobrá, definujme tedy y1' = 0*y1, f1' = 0*f1, ... Máme funkci v tebou požadovaném tvaru (žádné omezující podmínky na konstanty jsi nepožadoval) a lze použít na můj protipříklad.
> Feromonová stopa je tou optimalizační funkcí z vašeho protipříkladu. V případě trhu, funkci feromonové stopy naplňují ceny. Kupující jsou jimi přitahování, protože maximalizují svůj užitek.
Tohle vysvětlení je mi celkem fuk, mí kupující jsou tak prostě naprogramováni.
> Maximalizace užitku jednotlivcem vede pak na optimální rozdělení zdrojů z hlediska celé společnosti
Zadefinoval jsem systém a dokázal jsem o něm, že toto v něm neplatí. Samozřejmě je možné, že požaduješ na systém nějaké omezující podmínky, které jsem nezahrnul - takže sem s nimi.
> ale jednotlivec není s to nahlédnout, co je optimální a co ne z hlediska společenství (Problém zastavení Turingova stroje, Godelovy věty o neúplnosti
Halting problem a spol. říká, že to nelze rozhodnout o všech programech. Určitě ale neříká, že neexistují programy, o kterých to rozhodnout lze. Například můj systém je tak jednoduchý, že na běžném počítači můžeš prostě projít všechny jeho stavy (a tedy např. rozhodnout, který z nich je nejlepší).
Svět samovolně spěje k optimálnímu rozdělení zdrojů a věnovat čas zapalování cizích domů je neoptimální, proto pravděpodobnost takového chování je malá a udržuje se na stejné úrovni bez ohledu na možnosti technologií.
Většina lidí má morální zábrany vraždit, i pro nás platí něco jako Asimovovy zákony.
Lépe z hlediska osobního zisku je zaměřit své schopnosti na to, jak na ostatních vydělat.
Svět je dokonalý.
Problém dnešní civilizace je ale jiný, že toho nebezpečí je málo.
A k čemu jinému než k výdělku by měli výrobci své výrobky používat?
Mně osobně je hromada ziskuchtivých výrobců daleko milejší, než jeden úředník či politik, co chce nezištně páchat dobro. Největší průšvih je samozřejmě kombinace, kdy dobro páchající úředník či politik jde na ruku tomu výrobci, hází klacky pod nohy jeho konkurenci apod.
Pokud si myslíte, že je dost lidí, kteří nechtějí paušály, neustálé aktualisace, nekompatibilitu apod. tak to začněte dělat jinak. Případně, pokud se Vám zdá, že ti lidé jsou hloupí, investujte část reklamního budgetu do osvěty. Ale zkuste si třeba i jen trochu připustit možnost, že někteří lidé prostě mají jiné priority a ten stav, který nemůžete vystát, jim prostě vyhovuje.
BTW: osobně Vaše pocity docela chápu, ostatně ve spoustě oborů jsou moje preference výrazně menšinové. Ale tam, kde se mi do toho neplete žádný ouřední šmejd, se to většinou dá nějak rozumně řešit.
Pokud „pár magorů“ nedá dohromady dost peněz, tak holt není koupěschopná poptávka. To je trh. Tržní mechanismy zajistí nejefektivnější alokaci zdrojů, ne nejvyšší možnou technickou kvalitu (která je z pohledu většiny lidí často plýtváním zdroji).
Nemáte-li kapacitu jako jednotlivec, můžete se dát dohromady s dalšími lidmi, kteří to vidí podobně, sehnat investora... Nejčastěji pak zjistíte, že narazíte na nějakou státně-úřední buzeraci.
To samé s tím, že tomu ti lidé nerozumějí - můžete zkusit osvětu. Ale připravte se na to, že spousta lidí prostě nemá potřebu něčemu detailně rozumět a je to normální. Vy znáte detailní technologii výroby potravin, které jíte nebo oblečení, které nosíte? Víte přesně, jak funguje program v automatické pračce, ve které doma perete? Nebo jsou ty věci prostě „good enough“ a tak detaily neřešíte?
> Pokud si myslíte, že je dost lidí, kteří nechtějí paušály, neustálé aktualisace, nekompatibilitu apod. tak to začněte dělat jinak.
Bohužel jako jednotlivec nemám kapacitu na vyrábění tolika různých výrobků pro pár „magorů“, a ostatním to taky moc nejde (vizte Neo900).
> Ale zkuste si třeba i jen trochu připustit možnost, že někteří lidé prostě mají jiné priority a ten stav, který nemůžete vystát, jim prostě vyhovuje.
To mi přijde opravdu ulítlé, podle mě tomu prostě nerozumí.
> Ale tam, kde se mi do toho neplete žádný ouřední šmejd, se to většinou dá nějak rozumně řešit.
Tak to vám gratuluji.