Kvůli neoptimálnímu rozdělování zdrojů a nutné státní regulaci trhu, vyšší náklady budou tvořit vedlejší sociální náklady, kterými bude financován německý sociální stát. Snadná výroba a v podstatě státní financování výroby natištěnými penězi, povede k inflační spirále konglomerátu automatizované výroby a sociálního státu. Co se bude vyrábět, budou vymýšlet úředníci u zeleného stolu na základě nádorově bujících lidských práv.
Mimo německou Evropu výrobci toto břímě neponesou. V Německu nepůjde o průmysl 4.0, ale o Krach 4.0, čtvrtý za posledních 150 let. Jeho řešení bude stejné jako v minulosti, vojenskou expanzí. Dnes se málo zdůrazňuje, že Německo v roce 1938 stálo před státním bankrotem, díky výdajům německého sociálního státu a proto muselo jít do války, aby získalo další externí zdroje, když už zdroje zabavené Židům k financování sociálního státu nestačily.
Na průmysl 4.0 bude slyšet Čína a Rusko, což povede k vytvoření této průmyslově vojensko politické osy - Německo - Rusko - Čína. A, že na to Čína slyší, o tom svědčí její vojensko ekonomicky výzvědná strategie - Hedvábná stezka.
Pokud bude výroba mít charakter kolektivní inteligence, bude se chovat podobně jako lidské kolektivy, jistota povede k jejímu zlenivění, Němci si neuvědomují, že pokud stroje získají autonomii, omezí se tím jejich přímé řízení a začnou vykazovat podobné nectnosti jako lidé, například cílevědomou lenost a vyhýbání se práci.