Vlákno názorů k článku Senzory Martina Malého: Sen o hlasovém ovládání opět o krok blíž od Mintaka - Když jsem v roce 1995 programoval v Pascalu,...

A umělo to vhodně reagovat na povely a otázky typu "Přehraj mi tu pomalou písničku, co jsem si pouštěl včera večer." či "V kterém městě se loni prodalo nejvíc papírových ubrousků?"?

Rozpoznání hlasu jako takové (převod zvuku na text) je možná zábava, ale samo o sobě má velice úzké použití, zajímavé to začíná být až ve chvíli, kdy počítač nejen "slyší", co říkáte, ale taky to "chápe" (a uživatel nemusí mluvit jako robot skrze omezenou sadu předem daných slov). A na to už ta 486ka s 4MB RAM fakt nestačí.

Dnes pravděpodobně žádný. To ale není až tak zajímavé, článek je o snu o hlasovém ovládání a představuje technologii, kterou můžou programátoři používat, aby takové aplikace vyvinuli.

Důležité je přitom mít co nejširší základnu dat pro učení se, což databáze požadavků plněná řekněme v angličtině potenciálně stovkami milionů uživatelů dává.