Sociální relaunch

Ilustrace: Nenad Vitas

Jiří je drobný podnikatel; provozovatel řemeslné živnosti. Je mu něco málo přes třicet, je svobodný, ve své práci úspěšný a vyhledávaný. On a jeho dva zaměstnanci za sebou zanechali spoustu pozitivních věcí. Ve dne pracuje, v noci se baví.

Jiří není počítačový odborník, a o informační technologie se asi až do předloňska vůbec nezajímal. PC měl na účetnictví a na e-maily, na mobil mu volali zákazníci, přítelkyně a maminka, jediným prvkem pokročilého IT byla PS2 pod plazmovým televizorem. Pak byl uveden do světa sociálních sítí.

Začal Lidmi.cz, a Facebookem. Pokračoval Twitterem (tam ho to moc nebavilo), přes Google plus. Založil si blog (na docela dobré adrese). Něco pod skutečným jménem, ale hlavně pod přezdívkou, pod kterou ho ve skutečnosti znalo pár nejbližších přátel. Sociální svět byl prima. Trávil u něj stále více a více času, moc ho to bavilo. Koupil si lepší PC, smartphone, pak tablet. Pořídil pořádný internet. 

Taky se začal radikalizovat. Postupem času zjistil, že mu kromě rudých vadí taky oranžoví, modří, zelení, hnědí a dokonce pruhovaní. Silné myšlenky se musejí dát najevo silnými slovy. Zjistil, že za ta nejsilnější je pravidelně vyhazován z fór a zažil i minuty mrazení s uzamčeným účtem na Facebooku, což ho přinutilo přestat označovat nevinné občany za profi společnice. Přesto zůstal radikální. Tak radikální, že se někdy až sám sobě divil.

V běžném životě ho to zprvu moc neomezovalo. Pravda, méně chodil na zábavy a někdy se přistihl, jak místo zakázky kouká na smartphone. Vždy ho však pečlivě utřel a pokračoval v práci.  Pak se ale nějak stalo, že se jeho virtuální identita proťala se skutečnou. Těžko říct, kdy přesně to začalo, každopádně ale věta „nezlobte se, ale pro nás už dělat nebudete, ty věci, co píšete na ten Facebook, jsou prostě hrozné“ se bezprostředně týkala byznysu. A jelikož osou byznysu jsou reference, bylo jasné, že nebude vyřčena jen jednou.

Jiří se k smrti vylekal a začal přemýšlet, co dál. Protože kromě osy zakázky – reference existovala také osa zakázky – peníze na zábavu, rozhodl se zprvu se svým sociálním životem praštit. Prostě se všude odhlásil a rozhodl, že se už nikdy nepřihlásí. Kupodivu volna počínající hroucení jeho úspěchu to nezastavilo. Změnil proto svůj pohled na věc a rozhodl se pro něco jiného: pro relaunch, tedy nový začátek. A  aby to nedopadlo stejně špatně jako naposledy, pod odborným vedením. 

Na  začátku byla analýza potřebnosti jednotlivých sociálních aplikací pro Jiřího. Pak se vybraly jen ty, které je schopen používat doopravdy aktivně a smysluplně. Co se dalo se zrušilo, mnoho dalšího se deaktivovalo. Jiří si stanovil jasná pravidla sociální komunikace online a zatím se je snaží dodržovat. S trochou štěstí se dá říct, že mu relaunch přinesl nový život.

Otázka, kterou si kladu – a proč o tom zde píši – je, zda takový sociální relaunch má skutečně smysl. Zda jej lze udržet dlouhodobě (zatím s tím nemáme mnoho zkušeností).  Zda Jiřího dříve nebo později stejně nedožene jeho předchozí existence, a konečně, zda bychom náhodou takový nový začátek čas od času nepotřebovali všichni. Co myslíte?