Vlákno názorů k článku Software z druhé ruky lze legálně koupit nebo prodat, stačí splnit podmínky od Aki.Lee - Jsme v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,...

Zaměstnavatel vám zaplatil, takže jste jeho a je jen na něm, jak s vámi naloží.
Jinak problém v tomto případě není v tom, že by si zákon každý mohl vyložit, jak chce. To jenom vy úplně ignorujete, co je v tom zákoně napsané. Stejně jako ignorujete spoustu věcí, a to i když jsem vás na to už upozornil. Takže si klidně znovu naběhnete na to, že když za vás zaměstnavatel zaplatil, jste jeho majetek.

Pokud chce být u toho software někdo alespoň trochu přesný, říká „koupit licenci“. Pokud si to někdo zjednodušuje na „koupit software“ a na základě té své vlastní zkratky se pak dožaduje nějakých práv, je to jeho hloupost.
To, zda něco smíte nebo nesmíte udělat podle vzoru, závisí jenom na patentech, průmyslových vzorech a této oblasti práva. Jinak vůbec nezáleží na tom, zda jde o software nebo chleba.

České zákony také neznají pojem "Microsoft Windows", tak jak si může Microsoft dovolit svévolně něco takového vyrábět a dokonce prodávat? Tomu "idiotismu" se říká segmentace trhu, a jde o to, že když už jste něco prodali za plnou cenu a zbývají ti, kteří si to za plnou cenu nekoupí, je vhodné pokusit se jim to nabídnout za cenu nižší. Protože někteří si to za tu nižší cenu koupí a spokojeni jsou nakonec oba - výrobce, který vydělal další peníze, i zákazník, který místo ničeho má software, který chtěl používat. Dělá se to běžně - studentům se dá sleva na volání nebo na jízdném, když byt neprodáte, nabídnete ho ke koupi, dopravce vám nabídne místo v autobusu místo aby se vám snažil prodat autobus i s řidičem.

Jasně, tuhle námitku jsem čekal... Leč pro sebe jsem si ji odbyl tím, že formulace "díky tomu, že prodal svůj SW, si koupí nový" mi přijde poněkud zvláštní a velice bych se zdráhal v případě tohoto směru příčinnosti použít slovo "povětšinou".

Mně zase naopak přijde, že typické budou tyto dva případy:

1) koupím si nový SW a ten starý můžu vyhodit nebo prodat

2) pominul důvod, kvůli němuž jsem si SW pořizoval, tak ho zkusím aspoň prodat

Jasně, ten Váš scénář nelze úplně odpálkovat kvůli variantě, kdy možnost prodat starý SW je tím, co rozhoduje o (ne)koupi nového (takže uznávám, že mé původní tvrzení není takto absolutisticky vyjádřeno pravdivé), ale opravdu nevidím důvod jej považovat za většinový.

Zvláště když jeho potenciál odčerpávají sami producenti SW nabídkami "majitelům verze X upgrade na verzi X+ za levno" - tohle cílí přesně na ty, kteří by chtěli nejnovější verzi, ale zaplatit to "od základu" by pro ně bylo neúnosné.

Zbývá tak možnost "mám SW od firmy A a chtěl bych ten od firmy B", tam skutečně tečou peníze od Pepy přes Frantu, ovšem vlastně firmě B za SW firmy A, což je taková pěkná absurdní tečka.

Akorát jste trochu rozvedl to, co jsem napsal já – a ještě nepřesně. Rozdíl není v tom, zda je něco hmotné nebo nehmotné. Rozdíl je jenom v tom, že v případě chleba nebo pračky si většinou kupujete všechna práva – ale není to nutné. Třeba v případě bytu nebo (zatím méně často) auta je obvyklé kupovat i omezená práva (říká se tomu například pronájem nebo půjčka). V případě software si obvykle kupujete jen omezená práva. Ale je možné odkoupit i všechna práva – získáte tím i zdrojáky, možnost šířit software dál podle svého uvážení… Akorát se budete muset trochu víc plácnout přes kapsu. Ale to všechno už jsem psal v předchozím komentáři.
Jediné, co jste napsal navíc, je „vyrobit si stejný chleba/pračku podle vzoru“, což je nesmysl – mít hotový chleba opravdu nestačí k tomu, abyste věděl, jak upéct jiný chleba.

SW z druhé ruky sice "zvyšuje celkové užívání legálního SW", jenže pro koho je tato informace zajímavá? Ať si Pepa Wokna upirátí nebo si je koupí od Franty, M$ z toho tak jako tak nemá ani vorla.

Zbývá tak jakési hledisko "obecného stavu morálky", ovšem upřímně, není ten "nárůst objemu legálního SW skrze nákup z druhé ruky" v kontextu "skutečně obecného stavu morálky" bouří ve sklenici vody?

Nikdo ze software žádné nadzboží nedělá. Z pohledu práva si vždy kupujete nějaká práva – když si kupujete chleba nebo pračku, zpravidla kupujete veškerá práva, k bytu také můžete koupit veškerá práva (pak je to koupě bytu) ale také jen některá (pronájem). U softwaru je to to samé – můžete koupit veškerá práva (tedy i zdrojáky, právo na další šíření apod.), ale zpravidla kupujete jen omezená práva. Tato omezená práva pak můžete zase prodat dál (což je rozdíl třeba od toho nájmu bytu – tam záleží na konkrétní smlouvě, zda můžete mít podnájemníka). Dříve možná nebylo úplně jasné, zda tahle možnost prodat ta práva dál vyplývá přímo ze zákona, nebo zda je to jako u toho pronájmu bytu a záleží na smlouvě. Dnes už to tím druhým způsobem snad nikdo nevykládá a všichni se shodnou, že ta práva je možné automaticky prodat dál.

Akorát že jsou to pořád jen nějaká omezená práva (třeba právo používat ten software na jednom konkrétním počítači). A teď se vedou (podle mne absurdní) spory o tom, zda se tím prodejem nemohou odkudsi vynořit jakási další práva, která ten původní majitel neměl, ale kupující je už mít bude. Tj. že by prodávající prodal právo používat software A na počítači X, ale kupující by koupil právo používat software A na počítači Y.

V bazarovém prodeji „plných“ licencí žádný problém není, tam má prodávající právo používat software třeba na jednom (ne konkrétním) počítači, toto právo prodá a kupující získá to samé právo. Problém se týká licencí, které jsou nějakým způsobem vázané – na jméno, na konkrétní počítač apod. Tyhle vázané licence už samozřejmě výrobce poskytuje se slevou.

Přizpůsobovat se poptávce nelze donekonečna. Poptávka samozřejmě je mít všechno zadarmo, ale to se nabídkové straně nevyplatí.

Článek zajímavě kličkuje mezi pojmy, nakousne jednu část a vzápětí se pokračuje něčím jiným (aniž někomu neznalému musí být jasné, že se o něco jiného jedná). Aspoň že jsou do jednoho textu shrnuty nejrůznější argumenty. Nakonec jsme se ale stejně dozvěděli jenom to, že software z druhé ruky lze legálně koupit nebo prodat (což bylo jasné vždy), ale odpovědi na otázku, kdy jej lze legálně použít, jsme se nepřiblížili ani o krok.