Září roku 2000 se pro ruské počítačové uživatele může stát významným milníkem. Paradoxně však nikoli milníkem označujícím cestu vpřed, ale naopak navracejícím celou zemi zpět do období totality. Právě v září totiž vstoupí v platnost nový zákon, který ruské FSB – bezpečnostní agentuře – umožní sledovat veškerá data na Internetu a odposlouchávat komunikaci mobilních telefonů či pagerů. A to vše, jak jinak, zcela bez vědomí či souhlasu stran uživatele.
Ruští ISP se bouří, protože vláda po providerech požaduje instalaci zařízení k odposlechu a zaškolení bezpečnostních úředníků (rozuměj šmíráků) v používání těchto technologií. V mnoha případech se jedná o natolik vysoké nákladové položky, že hrozí ukončení podnikání u řady ruských ISP/IAP. Základní požadavek totiž zní: vybavit síť odposlechovým zařízením FSB a toto zařízení připojit rychlou optickou linkou na ústřední FSB tak, aby bylo možno v reálném čase sledovat veškerou komunikaci v síti. Pokud jakýkoli z ISP/IAP odmítne, bude mu odejmuta licence.
SORM – jak je tato aktivita ve zkratce označena – navrací ruský Internet do období hluboké totality. Žádná elektronická pošta není skutečně soukromá. Navíc při míře korupce a osobních ambicí nelze očekávat, že by se FSB snažila držet zákonných rámců – SORM samozřejmě (teoreticky) nedovoluje odposlech bez příslušného soudního nařízení a potřebných svolení kompetentních orgánů. Právě před touto skutečností však varují právní odborníci, podle nichž je SORM po legislativní stránce děravý a umožňuje FSB obejít nutnost získání jakéhokoli svolení.
První verze SORMu přitom vznikla již v roce 1995 – tehdy se týkala výhradně odposlechu telefonních hovorů. Roku 1998 byla původní verze rozšířena o internetové technologie, a to s očekávaným zdůvodněním – většina kriminality tohoto století se bude odehrávat právě s pomocí internetových technologií.
V Rusku je k Internetu připojeno přibližně 7 miliónů lidí (4,8% populace) a samotné připojení k Internetu poskytuje více než 300 společností. Internet je samozřejmě – vzhledem k velké rozloze Ruska – vítaným komunikačním prostředkem a výrazně napomáhá rovněž podpoře svobody slova.
Související odkazy:
- http://www.libertarium.ru
- Phone-Tapping Law Clears Final Hurdle
- Большое СОРМовское ухо
- КГБ сможет без разрешения шпионить в Интернете
- New KGB Takes Internet by SORM
- KGB acts like Web Big Brother
- Who Reads Your E-mail?
- Secret Police Lowering Iron Curtain on Internet
SORM samozřejmě není samojedinou aktivitou. Přibližně před dvěma měsíci se „provalila“ existence systému Carnivore (viz Nelíbil se vám Echelon? Co teprve Carnivore?). Tento systém slouží v rukou amerického FBI témuž účelu, kterému slouží SORM v rukou ruské FSB. Sledování miliónů mailů, které tečou skrze americké ISP a vybírání mailů, jež se týkají určitého sledovaného subjektu. Co hůře – podle všeho je Carnivore použitelný také pro vybírání mailů s „podezřelým“ obsahem.
Před Carnivore se objevila aféra se systémem Echelon (viz Tak Echelon prý skutečně existuje a Kdo nás špehuje??) – ten se stal poněkud výbušnou záležitostí ve vztazích mezi Evropou a Amerikou. Echelon by totiž měl sloužit (nejen) ke sledování elektronických komunikací v Evropě – pochopitelně příslušnými americkými špióny a analytiky.
Rusko a Spojené státy si tedy mohou podat ruce (eventuelně rovněž vyměnit vzorky technologií), ale proti vztahu některých dalších zemí k Internetu se jedná o maličkost. Stejně jako se tvůrci SORMu zcela jistě řídili potřebou „vedoucí strany“ vědět o věškerém podvratném a rozvracečském dění, obdobnými obavami jsou hnány i další země. Podle zprávy francouzské organizace Reportéři bez hranic je na světě na 45 zemí, které cenzurují Internet, či přístup k Internetu omezují. Za zcela „anti-internetové“ země Reportéři bez hranic označili Barmu, Čínu, Kubu, Irák, Severní Koreu, Sierru Leone či Vietnam. Pokud byste žili kupříkladu na Kubě, přístup k Internetu by vám byl zapovězen – povolení mají pouze vybrané osoby a instituce. Mezi paradoxy kubánského Internetu patří kupříkladu jednosměrný mail – můžete přijímat zahraniční poštu, ale nelze zpětně odpovědět.
Čína nejenže blokuje přístup ke stránkám o Tibetu, ale aktivně stíhá „disidenty“ používající Internet k uplatňování základního lidského práva – svobody slova. Řada „puristických“ islámských zemí pochopitelně cenzuruje přístup k „nevhodnému“ obsahu (kterým jsou kupříkladu stránky časopisu Playboy apod.).
Související odkazy:
- Global Internet Liberty Campaign (GILC)
- Digital Freedom Network
- Internet Freedom
- Cyber-Rights and Cyber-Liberties
V mnoha zemích světa je ovšem přístup k Internetu – zatím bezpochyby nejsvobodnějšímu a nejotevřenějšímu médiu – omezován daleko prozaičtějším způsobem. Cenové podmínky pro získání přístupu k Internetu jsou jednoznačnou brzdou a v mnoha případech zcela znemožňují, aby se Internet stal něčím natolik běžným, jako kupříkladu přijímač rozhlasu či televize. Pro konspiračně laděné jedince je poté velmi snadné položit rovnítko ke snaze o udržení „disentu“ na uzdě – Internet je totiž chápán jako zřejmá hrozba pro tuhé a zkostnatělé diktátorské režimy či komunistické (ale i postkomunistické) pohrobky. Nejde přitom paradoxně pouze o dial-up přístup k Internetu, ale rovněž o cenovou hladinu profesionálních internetových služeb – pevných linek, vysokorychlostního připojení, kvalitních a výkonných webhostingů a s tím související infrastruktury, která je tolik potřebná k propojení jednotlivých částí příslušného státu, stejně jako napojení do celosvětové počítačové sítě.
ČLÁNKY DO MAILU